Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

V roce 2023 proběhl archeologický výzkum v části někdejšího městského hřbitova v Jihlavě, založeného v 16. století v prostoru dnešních Smetanových sadů. Výzkum předcházel zahájení stavby Horácké multifunkční arény (HMA), která bude oproti někdejšímu Horáckému stadionu (HZS) více zasahovat do přilehlého parku.   

Plocha archeologického výzkumu přiléhala v úzkém pásu k objektu HZS. Zkoumán byl také čtvercový „ostrůvek“ hlouběji v ploše parku, kde byla posléze vybetonována základová plocha pro jeden z jeřábů. 

Jeden z hlavních důvodů, proč zkoumat hřbitov, byl podle archeologa Šimona Kochana etický: „Stavbou jsou narušeny lidské ostatky, proto je potřeba, aby se nějakým pietním způsobem vyzdvihly. Než aby to dělal bagr, je lepší, když to dělají archeologové. Zároveň je tam i přidaná hodnota, že můžeme něco víc zjistit o kosterních pozůstatcích i o způsobu pohřbívání. Na ostatcích můžeme dělat nějaké antropologické analýzy.“ 

Šimon Kochan (Archaia Brno, pobočka Jihlava) to uvedl 5. listopadu v rámci veřejné přednášky v prostorách Krajského úřadu v Jihlavě. Archeolog tak odmítl kritiku, kterou vůči způsobu provádění tohoto konkrétního výzkumu uvedla někdejší vedoucí oddělení památkové péče jihlavského magistrátu, památkářka Dana Závodská. 

Ta v rozhovoru pro JL (zveřejněn 29. 10. 2024) vyřkla názor, že s ostatky nebylo během výzkumu ze strany archeologů správně zacházeno: „A byli tam pohřbení i vojáci, kteří zachraňovali Jihlavu, na kterých se našly i uniformy. Působila tam Archaia. Chodit po kostech, to je neúcta. Vezměte si, že by to byli vaši rodiče,“ uvedla Závodská.    

Nechal bych je spát
Archeolog Kochan v rámci listopadové přednášky vysvětlil obecné důvody archeologického výzkumu: „Na mě to opravdu nestojí, kdyby bylo na mě, tak bych tam ty nebožtíky nechal spát. Ale tady se rozhodlo o tom, že se tady bude stavět ten stadion, tak je prostě potřeba to udělat.“  

Navíc podle něho po staletí funguje praxe, že hroby na hřbitovech bývají exhumovány: „Skoro na každém hřbitově byla nějaká kostnice, prostor nějakého osária, kam pietně ukládali kosti, které byly vykopány při nějakých úpravách hřbitovů. Nebo když prostor uprostřed města neumožňoval rozšíření hřbitova, byly ostatky exhumovány a na tom stejném místě se pohřbívalo dál. Takže to není nějaké novodobé barbarství, jak by to někdo nezval, ale tak se s lidskými ostatky nakládalo dřív.“  

Při konkrétním loňském výzkumu podél HZS ležely podle Kochana hroby v několika úrovních.
„Byly dost často ve třech úrovních, různě přes sebe. Na tom hřbitově se pohřbívalo déle než 300 let, takže ty hroby už třeba ani nebyly na povrchu nijak označeny a dál se prostě pohřbívalo na to stejné místo. Hroby se navzájem narušovaly,“ popisuje archeolog. 
Nařčení, že archeologové při výzkumu „šlapali po lidských ostatcích“ mu podle jeho slov přijde velice úsměvné: „Protože ty hroby byly jeden přes druhý a my jsme kolikrát ani nevěděli, kam ty hroby pokračují a jestli to je třeba jenom volná kost. Jestli ten hrob nepokračuje třeba pod nějakou trubku.“

Kosti nad Pístovem
 Celá vrstva nad pohřby byla podle Kochana úplně prosycena lidskými ostatky: „Když 300 let pohřbíváte na tom jednom místě, tak je tam velké množství kostí. My jsme to poctivě sbírali, máme nasbíráno přes sto pytlů volných lidských kostí.“ 

Tyto kosti podle něho archeologové sbírali právě z pietního důvodu, aby se po nich dále nešlapalo. Zemina byla vyvážena na deponii na pole nad Pístovem. 

„Spousta lidí psala do novin, kde se tam berou lidské kosti. A my jsme tam neustále jezdívali to sbírat. A vždycky zase zapršelo a vždycky vylezly další kosti,“ popsal Š. Kochan. Když se vyvážela zemina po demolici HZS, naráželo se podle něho na místa, kam v polovině minulého století při stavbě stadionu kosti nahrnuli a vznikly tak velké deponie ostatků. 

„Takže to bylo velice náročné. A chtěl bych vidět toho dotyčného, jak zkoumá hřbitov, aniž by šlápl na jednu lidskou kost. Určitě jsme se snažili nějak pietně s těmi ostatky zacházet,“ argumentuje Š. Kochan v reakci na kritiku D. Závodské.   

Více v tištěném vydání JL s datem 19. 11.

Diskuze k článku