MYKOLOŽKA z Puklic na Jihlavsku Kateřina Pauzarová s hřiby borovými, které patřily k ozdobám víkendové výstavy Mykologického klubu Jihlava. Foto: Jiří Varhaník
Pátek a sobota patřily v arkádách jihlavského Muzea Vysočiny výstavě hub. Nejen o letošní houbařské sezóně jsme hovořili s Kateřinou Pauzarovou z Mykologického klubu Jihlava, který výstavu tradičně organizuje.
Takže jaká byla, nebo stále ještě je ta letošní houbařská sezóna?
Začala hned od brzkého jara. Protože byla teplá zima, ještě v lednu jsme nacházeli podzimní houby. Brzy na jaře - na konci března, na začátku dubna, pak začaly růst kačenky české, smrže. V podstatě začaly velice brzy růst i hřibovité houby a díky teplému počasí a dostatku vláhy nám to rostlo v podstatě až do poloviny srpna. Teprve potom to zastavily tropické srpnové teploty, a s tímhle stop stavem se potýkáme doteď.
Ale v posledních týdnech dost pršelo. Někde pršelo mírně řečeno až moc…
Ale ani ty vydatné deště nám růst hub úplně nepodpořily. Respektive, když má člověk místečka, najde si plný košík praváků, to ano. Ale jinak pro nás, mykology, je to druhově velmi bídné. Na to, že je začátek října a vrchol sezóny, tak opravdu ta pestrost je malinkatá.
Lze říct nějakou predikci, jak bude houbařský podzim ještě vypadat?
Říkali jsme si, že kdyby byla výstava hub o týden později, tak bychom měli o 200 druhů víc.
A měli jste jich letos kolik?
Měli jsme 221 druhů, zatímco v silných letech bývá mezi 300 až 500 druhy.
Každoročně svážíte houby i z teplejších oblastí republiky, aby byla druhová pestrost větší. Letos na výstavě nebyly?
Letos to bylo všechno z Vysočiny. Nejsou lidi. Aktuálně máme v našem klubu úzký okruh členů, který je aktivní. Členové nám stárnou a je to čím dál tím složitější. Od roku 2010, kdy jsme klub zakládali, tady bylo takové to jádro 15 až 20 lidí, kteří jsou aktivní. To jádro je tady stále, jenže uplynulo 15 let. Když ti lidé vstupovali do klubu, bylo jim 60.
Mladí lidé do klubu nevstupují?
Máme pár mladších členů, ale ti zase většinou nemají čas a nejsou ochotni tomu věnovat tolik, co ti zapálení skalní členové. A člověk v důchodu si na to může udělat čas, zatímco zaměstnaný člověk už méně. My tu výstavu děláme v pátek a v sobotu. To znamená, že ve čtvrtek ráno musí všichni do lesa, musí si vzít dovolenou. Takže je to také o nějaké oběti, kterou musí člověk tomu Mykologickému klubu přinést.
Podobný úbytek mladých členů často hlásí také pěstitelé, chovatelé, včelaři, modeláři, sběratelé…
Já mám pocit, že nás hodně poškodil covid. Řekla bych, že ještě do covidu byli lidé opravdu mnohem aktivnější, byli zvyklí se podílet na celospolečenském životě, ať už to byly různé kroužky, spolky, zájmové činnosti. Tím, jak to v tom covidu všechno usnulo a ti lidé to potom nemuseli dělat, vlastně si na to nicnedělání zvykli a zjistili, že je to vlastně docela pohodlné. Už se jim potom těžko vracelo do toho, že mají zase něco dělat zadarmo, pro někoho jiného, vlastně jako nějakou službu společnosti. Myslím si, že ten covid nás hodně poškodil.
A možná i taková ta „blbá nálada“ ve společnosti v těch posledních letech, kdy se tady nic moc pozitivního neděje, jsou to samí strašáci zleva, zprava.
Takže lidé jsou takoví uzavřenější a nemají zájem se nějak veřejně projevovat. Přitom je spousta věcí, ze kterých se můžeme radovat, spousta dobrých věcí, které se dějí. Přesto vidíme takové ustrnutí v té špatné náladě.
Ale přitom les je takový úžasný antistresor, takže je vlastně paradoxní se ho zbavovat, tedy potažmo mykologie a houbaření?
Oni se ho lidé možná nezbavují. Do lesa chodí stále stejný počet lidí, kteří tam chodili, a třeba i mladí. Ale oni to nechtějí sdílet.
Takže spíše problém filozofie výchovy k individualismu, který se nám tu všude objevuje už řekněme u dnešních třicátníků?
Já mám tuhle zkušenost i z téhle mykologické výstavy, kdy tady máme poradnu, přijdou lidi, donesou nějaké houby, ukážou fotky, řeknou – hele, já jsem našel tuhle houbu. A je to třeba nějaká vzácná houba a ten člověk už má znalosti pokročilého mykologa. A já na toho člověka s otevřenou pusou hledím a říkám – vy takhle rozumíte houbám, tak pojďte k nám, přesně takovéhle lidi potřebujeme. Proč nejste členem našeho klubu? Navíc ten člověk řekne, že je z Jihlavy, nebo někde tady z okolí. Ale oni ti lidé nemají zájem. Žijí ve svém světě a takhle jim to stačí a vyhovuje. Nesmírně je to baví, zajímají se o ty houby, mají veliké znalosti, ale nechtějí to kolektivně sdílet.
Ještě se vraťme k letošní sezóně. Nějaké otravy na Vysočině byly?
Určitě. Právě, že jak začala sezóna velice brzy, tak mi poprvé volali z jihlavské nemocnice už během května, že tam mají otravu. Byla to muchomůrka tygrovaná, což je nejčastější otrava tady u nás. Lidi sbírají růžovky nebo muchomůrky šedivky, které jsou taky jedlé, a prostě si to spletou.
Otrav bylo několik. Třeba i taková, kdy jim do nemocnice dovezli borce, který měl plný batoh muchomůrek červených a nějakých malých hnědých houbiček. Takže i takovéto případy se tam musí řešit. On si myslel, že to jsou lysohlávky a nakrmil se tím. Naštěstí to nebyla žádná jedovatá houba, ale helmovka tuhonohá, což je jedlá houba. Takže snědl sice syrové, ale jedlé houby a tu otravu měl z těch muchomůrek. Ale mohl se zabít, protože mezi malými hnědými houbami může být spousta nejedlých nebo jedovatých.
Na výstavě ostatně lysohlávky míváte také…
Musíme si je vždy spočítat, většinou se nám tu ztrácejí.
A je nějaký druh, z jehož nálezu pro letošní výstavu jste měla radost?
Vždycky mám radost, když se tu objeví hřib borový. To je nádherná houba. Třeba v jižních Čechách naprosto běžná, ale tady u nás na Vysočině vzácná. Oproti hřibu smrkovému je víc do červena, a když ho najdete pod borovicí, tak to musí být vodítko. Vzácnější houbou z hřibovitých byl letos na výstavě také křemenáč dubový, ten se také nenachází každý den.
Ještě bude letos nějaká výrazná mykologická akce jihlavského klubu?
Určitě ještě budeme mít jednu až dvě podzimní přednášky. A určitě bude ještě vycházka Zamykání lesa. Ta bývá koncem října – začátkem listopadu, podle toho, jak rostou. Protože většinou chceme, aby to byla vycházka, kde se najde hodně hub, kde se něco naučíme, kde je to mykologicky fakt zajímavé.
Diskuze k článku