MOMENTKA z mistrovství Evropy ve Strzegomi, kde Tereza Kusá (na snímku při parkuru) soutěžila jak v jednotlivcích, tak v družstvech. České juniorky obsadily 9. místo. Foto: archiv JK Merko Hybrálec
Kraj Vysočina se chlubí napříč sportovními odvětvími řadou mladých hvězd. Po srpnovém mistrovství Evropy juniorů v jezdecké všestrannosti se k nim definitivně přiřadila i Tereza Kusá (18). Ačkoli reprezentuje malý regionální klub Merko Hybrálec, dokázala s valachem Quantosem Mer konkurovat v polské Strzegomi mezinárodním soupeřům z profesionálních stájí a díky skvělému výkonu v parkuru vybojovala celkové 18. místo. Pro české barvy obrovský úspěch!
Za loňskou 22. příčku jste byla odbornou veřejností hodně chválená. Hovořila jste o super umístění. Jaké přídavné jméno zvolíte pro letošní výsledek?
Dostat se na mistrovství Evropy do top 20, je fantazie. Jsem moc nadšená. Nečekala jsem to.
Mohlo to být ještě lepší?
Vzhledem k tomu, že dlouhodobé zdravotní problémy mi nedovolily trénovat a závodit tak, jak jsme to měli s panem Merunkou naplánováno, je to maximum, co jsem mohla zajet. Byla bych ráda i za top 30.
Kvůli tréninkovému manku jste neměla větší ambice?
Chtěla jsem vylepšit loňský výsledek, ale nevěřila jsem, že bych mohla atakovat top 20. Říkala jsem si, že to bude plus minus podobné jako minulý rok. Tahle sezona byla taková divoká. Závody do sebe nezapadaly, jak by měly. Myslela jsem, že lépe než loni „Evropa“ nedopadne.
Evropskou kvalifikaci jste absolvovala bez problémů, je to tak?
Ano, kvalifikace proběhla v pohodě. I když se nepovedla drezura, dokázali jsme to v krosu a parkuru vytáhnout na čtvrté místo. Při jarních kontrolních závodech v Sopotech jsem skončila ve dvou hvězdách pátá, takže forma nebyla úplně špatná.
Existovala možnost, že šampionát vynecháte?
Mohlo se stát cokoli. Mohla jsem se zranit já, nebo kůň. Ale když jsem se na mistrovství Evropy kvalifikovala, dělali jsme s panem Merunkou všechno pro to, abychom se účastnili. Co se dalo stihnout, to jsme natrénovali.
Je pravda, že vás ve Strzegomi přepadla nervozita?
Ano, a velká (úsměv). Bála jsem se, protože o Strzegomi se ví, že je to tam obtížnější než na jiných závodech. Počítala jsem s tím, že hlavně kros bude hodně náročný.
Tamní kolbiště patří k nejlepším na světě. V čem konkrétně je specifické?
Je to tam krásné. Jedete po nádherné louce podél silnice, ale pan stavitel dokáže postavit zrádné kombinace, které jsou hodně technické. Připravenost koně i závodníka prověří na sto procent.
Prohlídka kolbiště před startem musí být dvojnásob pečlivá…
Hodně pečlivá. Člověk musí pořádně přemýšlet, jak pojede, kdy koně pošetřit, kdy naopak přidat a kde nahnat čas, aby se vešel do předepsaného limitu.
Přejděme k jednotlivým disciplínám. Po úvodní drezuře jste figurovala na 64. místě průběžného pořadí…
Drezura je podle mého názoru základ. Když se nepovede, v krosu a parkuru manko těžko doháníte. Byla jsem hodně nervózní, protože je to moje nejslabší disciplína. Jakmile jsem ale vjela do kolbiště, nervozita opadla. Zajeli jsme to celkem solidně. Neměli jsme se proč stydět.
Po krosu jste se výrazně posunula, až na 29. příčku…
Jak jsem říkala, kros byl těžký, ale Quantos šel na všechno s chutí, jako stroj, a nikde neváhal. I když nám nevyšel krok, zabojoval. Na to, jaké jsem měla obavy, to dobře dopadlo. V porovnání s loňskem byl kros obtížnější o 30 možná 40 procent. Jeho techničnost odpovídala evropské úrovni. Organizátoři ho museli takhle postavit, aby nejlepší závodníci měli možnost dostat se v průběžném pořadí dopředu. Úbytek soupeřů v téhle disciplíně byl obrovský. Angličané, Francouzi, Němci…, ti všichni měli v krosu problémy.
Kůň vás poslouchal?
Moc dobře, šel jako stroj (úsměv). Po krosu koně mají kondiční zkoušku. Kdo jí neprojde, nesmí v soutěži pokračovat. Quantos byl úplně v pořádku. Postarali jsme se o něj. Dostal najíst, napít, osprchovali jsme ho, zchladili jsme mu nohy.
Co děláte, když si Quantos postaví hlavu a zlobí?
Je hodný, nezlobí (úsměv).
Jaký je jezdcův program po dokončení disciplíny? Má volno?
Jakmile dojedete, musíte se v první řadě postarat o koně. Dále je to hodně individuální, ale většinou se jdeme najíst, protože před startem do sebe těžko něco dostaneme. Já se chodím dívat na zkušené jezdce.
Okoukala jste nějaké „fígle“?
Hrozně zajímavé je například to, jak se chovají ke koni, když se něco nepovede. Někteří jezdci jsou agresivní, někteří mu dají pár sekund čas, nechají ho „odfrknout“, a teprve poté to najedou. Většina jezdců je hodně ohleduplná. Zachovají klidnou hlavu, uvedou koně do pohody a pokračují v závodě.
V poslední disciplíně parkuru jste inkasovala jenom 0,4 trestného bodu za mírné překročení času a doslova jste skočila do top 20…
Parkur byl krásný, plynulý, dobře postavený na super povrchu. Na pískovém kolbišti se jelo hodně hezky. Quantos měl ještě chuť z krosu. Vypadal, jakoby ho nejel (úsměv). Nad ničím nepřemýšlel. Když to nevycházelo, nepanikařil a naopak zabral. Udělali jsme super výsledek.
Hned jste věděla, že to bude finální 18. místo?
Čekala jsem, až dojedou ostatní. Někdo mi říkal, že se určitě posunu do top 20. Nepočítala jsem s tím, že půjdu po krosu až tolik dopředu. Domnívala jsem se, že soupeři přede mnou, kteří v krosu zajeli super výsledek, svoje pozice udrží. Já bycb byla spokojená i s tou 29. příčkou.
Prozradíte, co dostal Quantos jako odměnu?
Pořádně dlouhý odpočinek a pořádně najíst (úsměv).
A vy?
Já to stejné (úsměv).
Po vašem prozatím životním výsledku již soupeřky vědí, kdo je Tereza Kusá?
Určitě. Hodně holek mi říká, že do doby, než jsem přešla k panu Merunkovi, mě skoro neznaly. Nevěděly, kdo jsem, a odkud jsem se vynořila. Je to jiné než před rokem, kdy jsem na „Evropě“ debutovala.
Příští sezonu přestupujete z juniorů do mladých jezdců. Uvidíme vás na evropském šampionátu i téhle věkové kategorie?
Zatím nad tím nepřemýšlím, je to ještě daleko, ale v závodění určitě chci pokračovat.
Vyžaduje jezdecká všestrannost hodně odříkání v soukromém životě?
Ano. Kdo chce jezdit na koni a být úspěšný, musí si najít dostatek času. Jenom něco odtrénovat a hned jít domů, to nestačí. Musíte být s koněm v kontaktu i jinak. Trávit s ním čas i mimo kolbiště, dát mu najíst, napít, pohladit ho, splynout spolu. Musí vědět, že jste tady pro něj. Potom vám to vrátí.
Diskuze k článku