Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Křest knihy Richarda Cily Jihlava a železnice na starých fotografiích se uskutečnil příhodně na peróně jihlavského městského nádraží. Jak autor uvedl: „Kniha má premiéru, budova má derniéru.“   

Objekt zdejší nádražní budovy je totiž odsouzen ke zbourání. Nádraží se dočká velkých změn, postaví se zde nové budovy, ale ztratí ten genius loci, o kterém jihlavský patriot Cila často hovoří. 

Snímek městského nádraží v knize tak bude za pár měsíců historií. Stejně jako je dalších na 150 fotografií, které jsou v knize otištěny. Autor knihy měl štěstí, že má v rukou archiv již zesnulého známého jihlavského fotografa Ladislava Točíka. Jak se k němu dostal? „Moje manželka je vnučka pana Točíka,“ usmívá se. 

Železnice prý tvoří 10-15 % Točíkových snímků, zbytek je krajina. Jako výborný krajinář byl znám i v Horáckém fotoklubu, jehož byl dlouhou dobu členem. Se silným komunistickým smýšlením se však názorově po roce 1989 s ostatními rozešel. Jeho výborné fotografie ale zůstanou navždy. Sbírka jeho fotek začíná kolem roku 1966 a končí rokem 1989. 

Jak bylo obtížné udělat výběr snímků, když máte daný rozsah knih? zeptaly se JL Richarda Cily. „Ze tří tisíc vybrat 150?“ odpoví otázkou, která je zároveň odpovědí. 

V knize nejsou jen Točíkovy snímky, ale i z muzea od pana Haupta, německých fotografů… největší množství, ale právě od Ladislava Točíka. 
Jak vůbec autor vybíral fotografie do knihy? „Fotka musí být ostrá, celoplošné zachycení a k té fotce musí být příběh,“ uvádí k hlavním předpokladům zveřejnění. 

Co bylo nejtěžší při tvorbě knihy? „Ty popisky do třech řádků! Víte, že píšu rád, takže jsem se chtěl rozepsat… Popiska do třech řádků – nemožné!“ směje se. Pak prozradí, že se mu podařilo u čtvercových fotek, kde je víc místa, napsat delší texty. I tak jsou zkrácené, protože znalec a milovník železnice Cila by o každé mohl vyprávět dlouhé minuty. 

Co považuje za největší raritu v knize? Nad odpovědí nepřemýšlí: „Že jsou zde poprvé zveřejněné fotografie pana Točíka. To je to největší, co tam může být.“

Točíkovy krajinářské snímky bývaly k vidění na výstavách, ale s tématem železnice ne. I když jich několik otiskla tehdejší Jiskra. Jak se vůbec k focení na železnici dostal? 

„Pan Točík pracoval na železnici. Na dráhu přišel už za protektorátu jako hilfl, neboli pomocný zaměstnanec. Vypracoval se a stal se hlavním účetním lokomotivního depa Jihlava. Jako hlavní účetní z dráhy odcházel. Jak se říká hezky česky - byl cifršpion,“ vypráví o něm Cila, který část Točíkova „železničářského“ archivu využil. 

Sama kniha ukazuje, jaká zde železnice byla. Co snímek, to rozšiřující povídání se spoustou zajímavostí včetně unikátních širokoúhlých Točíkových fotografií, které hovoří samy za sebe. 

Knížka je určena nejen pro fanoušky železnice, ale i pro hrdé patrioty či jen lidi, které zajímá historie. 
„Knížka je věnovaná všem železničářům, kteří tu pracovali,“ vysvětluje autor a dodává: „Je to úcta k tomu, co se tady dělo.“ 

A doplní ještě jednu zajímavost: „Pokud knížka zmizí, nebudeme dělat dotisk, ale druhý díl.“ Richard Cila má totiž v zásobě přehršli dalších fotografií a příběhů k nim. 

Diskuze k článku