NEJKRÁSNĚJŠÍ pohled od Pavla Petrova na Javořici od Klátovce.
Léto budiž pochváleno, pravil básník a já rád doplním, budiž i požehnáno pod naší matkou Javořicí. Když jsem o letošních Hromnicích v pátek 2. února psal o přípravách mrákotínského historického masopustu, který propukl druhý den na sv. Blažeje 3. února, uvedl jsem přísloví: „Hromnice a zima s létem potkala se,“ aniž bych tušil, jaký zvláštní rok nás letos potká. Toto přísloví je opsáno z knihy: „Prostonárodní české písně a říkadla“ od Karla Jaromíra Erbena, vydané roku 1863, kde K. J. Erben v úvodu rozsáhlé sbírky 26. 11. 1863 píše: „Rovněž tak důležité jako písně, ano nad ně důležitější pro svou trvalost a starobylost jsou prostonárodní říkadla. Kdežto píseň podrobena jest vůbec oblibě časové, s kterou žije a hyne, přecházejí říkadla s pokolení na pokolení po mnohá staletí bez podstatné proměny; ano mnohá říkadla dětská, jakož i říkadla v nemocech vůbec (počasí), mají patrně počátek svůj v časech pohanských…“
Nechci meditovat o letošním počasí či o příslovích, která souvisí s během roku, ale i sv. Blažej byl patronem počasí, což bylo zřejmě odvozeno z podobnosti jeho jména (v němčině Blasius) se slovem „blasen“ (v němčině foukat, vát). V českých zemích se právě o jeho svátku rozhazoval do větru popel, sůl a mouka, aby se větry „nakrmily“ a více neškodily…
My, lidé od Javořice, víme, že nevíme všechno, zvláště o letošním počasí. Jak pravil filosof: „Neboť mezi nebem a zemí jsou věci, o kterých se našim učencům ani nesnilo…“ Již od masopustu úhrny měsíčních teplot lámou rekordy, mrazíky časného jara postihly krutě úrodu našich zahrad, tak skoro věřím, že se letos zima na Hromnice s létem skutečně potkala a svatý Jan (24. 6.) otevřel létu cestu dokořán, louky jsou plné kup a batelovský sv. Petr a Pavel (29. 6.) je z louky slup - praví přísloví…
Nejslavnější pouť ve Studený
Z vyprávění pamětníků po maštalích a chlévech pod Javořicí si pamatuji, jak po nedělní batelovské pouti se hned kolotočníci se svými atrakcemi, houpačkami, střelnicemi připravují a vydávají na cestu do kopců naší Javořice, na pouť sv. Prokopa (4. 7.) ve Studený. Pouťová karavana s maringotkami, tažená často jen jedním udřeným hubeným koněm, stoupá do kopců k Nové Vsi, pod zříceninou hradu Janštejna a hlubokého lesa Ještěnice je konečně zdraví modré nebe nad Javořicí, Janštýn se svými sklárnami, Horními Dubénkami až po rovince do Kališť.
Zde u Půlkrábovy hospody pouťová karavana nepokračuje dále po formanské cestě ke Strmilovu v Čechách, po které denně již v 19. století jezdil ze Strmilova do Jihlavy formanským vozem otec zakladatele naší republiky, poslance Františka Staňka (1867 – 1936), který je i ve Strmilově pochován, ale odbočuje ke Stříbrnému (Křemennému) vrchu (759 m) přes Bařiny - les, kde odjakživa strašilo - do Klátovce a Horního Pole u Studený.
Byla to nejchudší končina již tak chudého kousku kraje pod Javořicí. Babička z Horního Pole když vzpomínala, že před studenskou poutí muselo být seno posečeno a sklízeno, jinak to do stébla sklidila pouťová karavana z Batelova.
Prokopská pouť ve Studený je největší a nejslavnější poutí pod Javořicí. Sv. Prokop (985–1053) byl rádcem knížete Oldřicha a poradil knížeti, aby si za manželku vzal českou ženu a děti vychovával česky. Za svatého byl vysvěcen v Římě roku 1204 před 820 lety.
Studenská pouť otvírala čas prázdnin, léto a radost našich dětí z koupání v rybnících pod Javořicí, Zejhralu, Karhovu, Pilném, Zlatušce až do Studený. Po mnoha letech vzpomínám na vyprávění o růženské pouti sv. Maří Magdaleny (22. 7.) mého o tři roky staršího kamaráda Jendy Duničky, jak šel s posledním růženským procesím v roce 1949 na pouť Panny Marie Karmelské (16. 7.) do Kostelního Vydří u Dačic. Když došli do Vydří, Mařenka Bambulova nebo Hávova říká kostelníkovi, že je unavená a bolí ji hlava. Kostelník Mařenku vzal a posadil za hlavní oltář Panny Marie Karmelské a říká jí: „Tady buď, dokud si pro tebe nepřijdu!“
Pouť v Růžené a Řásné
Když se vrací růženské procesí z poutí po Kramářské cestě a jsou již skoro u Kostelní Myslové, tak si kostelník vzpomněl na Mařenku a sám se rychle vrací pro Mařenku, která ještě spala za oltářem. Tak asi po dvou hodinách se kostelník vrací s Mařenkou a Jenda říká, že za ten čas čekání užili jako mladí více legrace než na pouti ve Vydří – tak jak to Růženští vždy uměli…
Letos, v pátek před růženskou poutí se sešlo jen několik přátel roštejnského kamene. Zvon v Eustachově kapli nám svým hlasem vždy připomíná dobu roboty našich předků na roštejském popluží i hrdiny od Javořice a vzpomněli jsme i 141. výročí narození našeho čenkovského J. J. Švece (19. 7. 1883). Slunce hřálo tolik, že růže od Růžený k roštejnské oboře zrůžověly slzami sv. Maří Magdalény. Večer pak pozlatil kraj pod Javořicí neobvykle zářící Měsíc tak, že řásenští přátelé, kteří mají pouť na Cyrila a Metoda (5. 7.) společně v neděli večer vyšli na naši matku Javořici pozdravit našeho souputníka, který v sobě ukrývá nejstarší dějiny vzniku vesmíru. Tak na pondělní svátek (22. 7.) Maří Magdalény pozdravili Řásenští po půlnoci nejen výjimečně zářící, zlatý Měsíc v úplňku, ale i naší růženskou patronku…
Svátek sv. Anny
Přichází pouť v Telči – sv. Anna (26.7.) – chladna z rána, ale to letos neplatí. Hřbitovní kostel sv. Anny v Telči mě vždy připomene poslední místa odpočinku posledního roštejnského lesního Jana Čermáka - Fousáče a prvního kastelána Roštejna po roce 1948 pana Staňka i hrob klátoveckých malířů Jiřího Mareše a Míly Doleželové…
Řídelovští postavili moderní kapličku sv. Anny u staré Hradské cesty na Roštejn a letos se zde konala již čtvrtá pouť.
Dnes bych rád čtenáře Jihlavských listů zavedl ke druhé historické a nejstarší kapličce sv. Anny pod Javořicí, ke kapličce „u Andulky“ u Horního Pole. Když se vydáte batelovskou pouťovou karavanou, tak v Horním poli po levé straně silnice vás prvně pozdraví rybník Zlatuška a po jeho hrázi na konci vás ve stráni pozdraví starý kříž a vpravo chalupa Kolářova a horní Pepíka Matouškovýho.
U kříže se zastavoval pohřební průvod a jeden z občanů provedl „vejpros“ a pohřební průvod pokračoval kolem Matouškový chalupy po cestě, která se dodnes jmenuje „Umrlčí“. Cesta dál pokračuje kolem Dvořákovýho mlýna k Hůrce, kde stojí kaplička „u Andulky“.
Prvně vás přivítá u cesty „Kámen bratří u Hůrky“ s letopočtem 1633, který vypráví o smutné době Čechů po Bílé Hoře i osudu dvou bratrů bohatého studenského sedláka, kteří po smrti rodičů se nemohli dohodnout na rozdělení majetku a tak zvolili souboj. V témže okamžiku, jak píše kronikář a učitel Ludvík Sadílek (1908-1997), vystřelili a oba podlehli. Na tomto místě jsou i pochováni. Pozdější hospodář opodál postavil kapličku jako poděkování za uzdravení jediného dítěte, dcerušky Andulky, a tak dodnes se tomuto romantickému údolí říká „u Andulky“, já bych jej ale nazval údolím Vlasty Javořické.
Připomínka začátku války
I letošní svátek sv. Anny, matky Panny Marie, byl pro Čechy významným historickým dnem, kdy před 110 roky rakousko-uherský trůn, aniž by čekal na odpověď Srbů na 48hodinovém ultimatum, vyhlásil právě v neděli 26. 7. 1914 všeobecnou mobilizaci, 28. 7. bombardují Bělehrad, 29. 7. Rusko vyhlašuje mobilizaci, 1. 8. mobilizuje Francie a Německo vyhlašuje válku Rusku…
Milý čtenáři, červenec letos pilně vařil až do telecké poutě na Starém Městě (15. 8.), že srpen jen něco dopeče a září dosmaží…
Diskuze k článku