Lenka Kopčáková
redaktor
mobil:+420 736 193 687
nzr.redakce@centrum.cz

Koncem letošního léta Žďár žije 30. výročím zapsání poutního kostela na seznam světového kulturního dědictví UNESCO v roce 1994. Jedním ze zaměřených pořadů bude přednáška Stanislava Mikuleho s názvem Tajemství čísel a hvězd. Koná se 29. 8. od 17.30 hodin na žďárské Staré radnici.

Vystudovaný historik-muzeolog pracuje v regionálním muzeu města od podzimu roku 2005. Není sám, koho Zelená hora přitahuje. Záhadologové i turisté se snaží v barokním poutním areálu odkrývat symboly – něco jako v Cheopsově pyramidě. Z různých kružnic a poměrů zkouší vypočítat možné i nemožné... 

„Ale není pochyb, že symbolika je v areálu zakódována. Když jsem rozkrýval třeba jen symboliku čísel a hvězd, tak máloco je tu jen tak, bez účelu,“ říká.
Občas se lidé diví, jak mohl zadavatel stavby, cisterciácký opat Václav Vejmluva, pracovat s židovskou mystikou. 

„Ale křesťanská kabala – to není židovská mystika, byť i v ní je křesťanský svět vykládán čísly. Jim přiřazuje různé křesťanské významy, V číslech lze odhalit řád světa a některá čísla i číselné kombinace mají svůj přidružený význam,“ vysvětluje historik. 
V době vzniku kostela to nebylo nic, co by barokní vzdělanci neznali.
  

Nepomucké hvězdy
„Podle pověsti se nad Vltavou objevilo pět světel tam, kde na jaře roku 1393 vyplavalo umučené tělo Jana Nepomuckého. Zajímavé, že původně se mluvilo o světlech, teprve později z nich byly hvězdy,“ upozorňuje Mikule.
Má pro to vysvětlení. Jan Nepomucký byl velkým ctitelem P. Marie, proto dostal svatozář s pěti šestihrotými hvězdami. „Počet odkazuje na pět ran Kristových. Pětka se tak logicky stala číslem Jana Nepomuckého a nacházíme ji na Zelené hoře v různých podobách,“ říká. Místo pěti hvězd někdy architekt použil jen jedinou, ovšem pětihrotou.

„Vždy se musím usmát, když vstoupíme na Zelenou horu tou správnou branou, a lidé si nad hlavami povšimnou pěticípé hvězdy. To pak slyším komentáře typu: ,Ti komunisti tomu dali na frak – oni vlastní hvězdu umístili i do vstupu památky…´ Ale lidé netuší, že hvězda symbolizuje sv. Jana Nepomuckého a umístil ji sem Santini,“ usmívá se.

V kostele nalezneme spoustu nepomuckých hvězd, a ty šestihroté zároveň odkazují i na Pannu Marii jako Stellu Maris – Hvězdu mořskou.
My se dnes ve významech a symbolice mnohdy topíme, ale podle historika jí v barokní době dobře rozuměli i obyčejní lidé. V kázání bývaly symboly velice podrobně vysvětlovány. „Baroko bylo přímo oslavou symboliky. Takže to tehdy nebyly žádné tajné Santiniho kódy, za které je považujeme nyní,“ říká Stanislav Mikule.

Jak přiznává, na Zelené hoře jej osobně překvapil fakt, že hlavním ideovým tvůrcem projektu byl opat Vejmluva. „Ostatně, v žádné jiné Santiniho stavbě nenajdeme tolik symbolů,“ podotýká.  
 Historik rád pracuje s místními pověstmi. Jedna říká, že opat Vejmluva se projektem kostela velmi trápil a stále s sebou nosil různá drobná dřívka, ze kterých ve volných chvilkách sestavoval nápady. „Takové dřevěné pomůcky se opravdu používaly,“ podotýká Mikule.

Jednou prý šel opat dát duchovní útěchu nemocné ženě a dřívka u ní zapomněl. Ženě se v horečce zdálo, že přišel Jan Nepomucký a před ní najednou zázračně dřívka vylétla do vzduchu a sestavila se do podoby hvězdy. To bral kněz jako znamení. Zelená hora má půdorys hvězdy. 
„Zadání stavby ze strany opata Vejmluvy bylo patrně víc konkrétní, než bylo obvyklé“ upozorňuje historik. „Geniální architekt Jan Blažej Santini Aichel pak samozřejmě vložil do díla ještě svou tvůrčí invenci,“ dodává. 

Publikace
O Zelené hoře Stanislav Mikule napsal již dvě knihy. Na společné publikaci s názvem Santiniho hvězda spolupracoval s fotografem Milanem Šustrem. 
Kniha vznikla v roce 2022 k výročí posvěcení poutního kostela. Při 32. Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě získala Santiniho hvězda Cenu čtenářů knihovny a posluchačů rozhlasu.
Stanislav Mikule je také autorem kapesního průvodce s názvem Kostel sv. Jana Nepomuckého z roku 2008. Provází jej fotografie Zdeňka Málka. 
„Kniha byla drobná, aby si ji turista koupil do baťůžku a šel si s ní Zelenou horu obejít. Měla dobrodružný start. Poslední pasáže jsem kvůli úrazu diktoval z nemocnice telefonem,“ ohlíží se muzejník. Druhé vydání knihy v roce 2012 již mělo pevné desky a bylo doplněno o nové objevy. 

Jak Stanislav Mikule vzpomíná, při tvorbě knihy také bádal v archivu. Zde jej zaujal zápis z roku 1912: …“všechna okna jsou chráněna drátěnou sítí, ale přes to velmi jsou opravy potřebná, neboť značnou škodu jim každoročně způsobují zdejší prudké větry…“ 
„V první polovině 19. století se o zasklívání oken na Zelené hoře starala zdarma sklářská rodina Hafenbrädlých,“ připomíná.
Při moderních výzkumech se také přišlo na to, že zdejší klima nejspíš ovlivnilo architekta. Santini původně plánoval vyšší dveře do ambitu. Měly zasahovat až k dnešnímu reliéfu trojúhelníku s hvězdami. Stejně upustil od oken na vnějších stranách ambitu, kterým by vítr doslova profičel. 

Když 16. 7.1784 vypukl v klášteře požár, větrem se přenesl na střechu Zelené hory, kterou zničil. Na žádost opata Otty Steinbacha z Kranichštejna byl klášter zrušen a kostel určen k uzavření. Obnova se podařila jen díky úsilí bývalých cisterciáků v čele s Bonifácem Procházkou. Zhruba po dvaceti letech organizoval další opravy Matěj Josef Sychra.

Zatímco dřív historik pracoval s archivním materiálem o Zelené hoře přímo ve Žďáře, dnes již tu dokumenty nejsou. 
„Po církevní restituci Zelené hory v srpnu 2014 se spolu se stavbou vracely i archiválie a dnes jsou uloženy v Rajhradě,“ informuje Stanislav Mikule.

Na žejdlík do Táferny
Na hypotetickou otázku, do jaké epochy žďárské historie by chtěl  nahlédnout, Stanislav Mikule s úsměvem říká, že by si moc rád skočil do Táferny (historická hospoda poblíž barokního mostu) na žejdlík a karty s vrchním Ulrichem a sklářem Hafenbrädlem, a možná by tam byl i tehdejší farář Vavřín Anderle.

„Zjistit, jak tito lidé prožívali ten neuvěřitelný zlom. Oni se narodili v době bujarého rokoka a zemřeli v době páry a železnic. Převratná doba plná novinek a odhazování nezbytných paruk,“ poukazuje. 
„Třeba bych se mezi řečí dozvěděl, jak to bylo s Hafenbrädlovou neteří a jestli i s dětmi, které měla s rakouským kancléřem Metternichem, někdy navštívila strýčka ve Žďáře,“ spekuluje Stanislav Mikule. 

Na mysli má milostné dobrodružství Klemense Metternicha s Annou Elisabethou Hafenbrädlovou, údajně vychovanou ve Žďáře. Anna dne 26. 11. 1811 přivedla ve Vídni na svět nemanželského syna Josefa Alexandra. 
Měli spolu další dvě nelegitimní děti, Aloise a Betty. Rakouský státní kancléř se zaujetím pozoroval rozvíjející se schopnosti nadaného Josefa Alexandra a prakticky jej uznal za svého. Ten jako by Metternichovi z oka vypadl, vzhledem i politickými vlohami. 
 

Diskuze k článku