Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

V Rantířově to prostě jede. Téměř co měsíc, to nějaká akce. Na prázdninový červenec pak místní připravili trojdenní lahůdku. Ve čtvrtek osmnáctého divadlo Járy Cimrmana Dobytí severního pólu v podání rantířovských ochotníků, o den později kapelu Buty a po jejím koncertu místní Shobullband k tanci i poslechu, a v sobotu koncert Jazzbandits a Zatrestband. Opravdu nabitý „trojden“.

Jihlavské listy navštívily koncert kapely Buty, která v Rantířově ještě nikdy nebyla. A v Maštali u Šašků už vůbec ne. Ví muzikanti o tom, že hrají v místě, kde jsou v zimě opravdu krávy?

„My to víme,“ říká frontman kapely Radek Pastrňák s úsměvem. „Jak říkal Petr Vavřík, my, staří volové se sem hodíme do toho prostoru,“ a kývne hlavou na svého spoluhráče s baskytarou.  

Lavice na sezení se před koncertem brzy zaplnily, ale před pódiem bylo prázdno. Stačila však jedna výzva Pastrňáka a lidé se zvedli a šli blíž na stojáka ke skupině. Užít si koncert je nejlepší vpředu, i když se zvuk v hale obtížně zpracovával a některým textům nebylo dost dobře rozumět. Většina posluchačů je ale znala zpaměti, takže jim to nevadilo a zpívali spolu s kapelou v nenapodobitelné atmosféře polootevřené maštale s výhledem do krajiny.

Písně se střídaly – novější se staršími; v závěru a při přídavku však zazněly ty největší hity Tata, Krtek, Nad stádem koní, Mám jednu ruku dlouhou a další.

„Když hrajeme v Ostravě nebo nějakých větších městech, tak si můžeme dovolit některé hitovky vypustit, ale tady hrajeme poprvé, tak to nejde. To by nebylo od nás pěkné,“ říká po koncertě Pastrňák, když po několika přídavcích sejdou z pódia. Čeká na ně zástup fanoušků, kteří chtějí podepsat tričko, fotku…

Kapela však nejdřív chce sklidit muzikantské náčiní a bedny z pódia a pak si na všechny udělají čas, stejně jako na Jihlavské listy.

Když Hana Hegerová zpívala Levandulovou, tak říkala, že jí už leze tak krkem, že ji sice odzpívá, ale…, ptáme se. „Já jsem to měl tak před dvaceti lety, zhruba kolem roku 2000. Měl jsem alergie na většinu těch písniček, co hráli v rádiu, ale to už je dávno pryč. Já jsem v úplně jiném stádiu,“ vysvětluje Pastrňák.

„My jsme kdysi na koncertech hodně jamovali, ale teď k tomu stáří mě už trošku vyvede z míry jakákoliv změna. Dnes jsem musel hrát nějaké ´tejky´ místo Milana Straky, co hraje na klarinet, a mě to úplně rozhodilo,“ zmínil na koncertě chybějícího spoluhráče. „Ne že bych to neuměl zahrát, ale rozhodilo mi to psýchu. Ale jinak se snažím hrát na kytaru co nejmíň, abych se mohl soustředit na zpěv, a zpívám to všechno rád,“ řekne a dodá: „Je to náš život, jsem už dál než ta alergie na ty písně.“

Pak už přichází na řadu fanoušci, nebo spíše fanynky, kterých je plno. Na druhém pódiu se chystá Shobullband s Lubošem Vondrákem a večer zdaleka nekončí.

Diskuze k článku