Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

V případě, že by tam byly nějaké autoritativní nebo vůdcovské věci, tak by ministerstvo vnitra stanovy hnutí rozhodně neschválilo, říká vysočinský poslanec za SPD Radek Koten.  
 

Na našem webu byly zveřejněny reakce dvou jihlavských politiků, pana Škarky a paní Kafkové (oba PiFo) na jmenování člena SPD předsedou kontrolního výboru zastupitelstva. V odpovědi se pan Škarka ztotožňuje s názorem, že SPD je fašistická strana. Cítíte se být fašistickou stranou?
Určitě ne. My jsme dostávali nějaké nálepky od samého začátku, protože jsme svým způsobem antisystémová strana. To znamená, že nechceme úplatky, nechceme, aby tu bujela korupce, a některým politikům se to třeba nemusí líbit. Nicméně ministerstvo vnitra nás dávalo do svých zpráv o extrémismu. Nepsali o nás sice, že jsme extrémistická strana, ale že SPD v podstatě mělo mít nějaká extrémistická témata, ať je to migrace apod.

Co s tím budete dělat?
My jsme si to teď vysvětlili, protože jsme na ministerstvo vnitra podali žalobu. Prvoinstanční soud nyní SPD vyhrálo. I nezávislý soud tedy konstatoval, že tomu tak není.
Znamená to, že nás tam ministerstvo vnitra za posledních dvou ministrů uvádělo účelově. Ministerstvo vnitra zvažuje, že se odvolá. Nicméně, alespoň jak to odůvodnil prvoinstanční soud, tak by se nám mělo ministerstvo vnitra omluvit. To je rozhodnutí staré několik týdnů.

Tak to je úplně nové. O tom pan Škarka, ani paní Kafková nehovořili.
Ten rozsudek je poměrně čerstvý, takže to určitě nevěděli.

Oni se odvolávali na rozsudek s časopisem Respekt…
Ten rozsudek je v podstatě takový, že si Respekt může psát, co chce, protože je svoboda slova. Nejsme fašistická strana, ale Respekt si to může napsat, když to zkrátím (smích). Náš právník, kterého jsme tehdy měli, se proti rozsudku neodvolal. Byla nějaká lhůta a on, protože byl mimo, se nestihl odvolat.

Erik Tabery o tom přímo napsal, že soud po zhodnocení případu dospěl k závěru, že použití výrazu parlamentní fašistické hnutí je v souladu s požadavkem proporcionality.
Jinými slovy, může to v podstatě napsat, ale my se proti tomu můžeme bránit. Ta proporcionalita je tam jasně dána.

To znamená, že se můžete bránit a její úměrnost určí soud? Tak jste to myslel?
Nejsem právník, takže to těžko mohu právně rozebírat. Například Jiří X. Doležal o mě v Reflexu napsal, že jsem „rudý konzistentní komunistický řezník.“ Upozorňuji, že se mnou tehdy nikdo nemluvil. Napsal to na základě jedné jediné fotky, kde jsem byl vyfocen jako pohraničník. Ta fotka byla tehdy zveřejněna v Pohraničníku nebo v nějakém takovém podobném časopise, což bylo v podstatě nějaké dobové periodikum, které publikovalo v době, když se ještě chránily hranice. Já jsem nikdy nebyl v KSČ, ale on do článku také napsal, že mám na svědomí desítky tisíc mrtvých a takové neskutečné věci.

Jak jste se k tomu postavil?
Proti tomu nemělo ani smysl se bránit, protože to bylo tak naprosto absurdní, že nikdo, kdo to četl, tomu nemohl ani věřit. Takže mi to nestálo za to a už vůbec ne s tím člověkem.
Pokud v podobných týdenících vycházejí takovéto věci, tak to člověk musí brát opravdu s velkou nadsázkou. Jelikož jsme ve veřejném prostoru, tak soudy říkají, že musíme strpět jakoby více, než běžný člověk, co se týká ochrany osobnosti a já to tak beru.

Ale příjemné vám to určitě není…
Člověk si někdy v určitou chvíli řekne, jestli má zapotřebí, aby ministerstvo vnitra o nás psalo do situačních zpráv takové věci. Notabene ono to tam bylo napsáno na základě naší protimigrační rétoriky. Po letech se ale ukazuje, že jsme měli celou dobu pravdu. Akorát v dnešní době, když máte odvahu říkat pravdu, tak to ta druhá strana označuje jako rozdělování společnosti.

Respekt to napsat může

Vraťme se však k původní otázce. To ale znamená, že co řekli pan Škarka a paní Kafková s odvoláním na Respekt, je legitimní a nedá se s tím nic dělat.
No, oni to opakují i někteří ministři. Například neviditelný ministr pro evropské záležitosti pan Dvořák to také s oblibou říká. Ale nemá to absolutně žádné opodstatnění. Můj strýc říkal, když se hádáte s blbcem, tak se za chvíli hádají dva blbci, pokud s člověkem, který si to nezaslouží, rozhovor neukončíte. A to je právě případ pana ministra Dvořáka. Nemá smysl se s ním o tom přít, protože mi to nestojí za to. Samozřejmě to platí stejně i pro ostatní, kteří to účelově říkají.

Přemýšlel jsem nad tím, jak to celé mohlo vzniknout. Když se podívám do vašich stanov, lze tam najít určité autoritářské prvky. Například se nemůže nic stát bez vůle předsednictva. To znamená, že o všem musí vědět předseda strany. Je to tak?
Předsednictvo je několikačlenné, takže to skutečně není jen o předsedovi.

Předsednictvo má pět členů. Když se dostanu k závěru, je potřeba souhlas alespoň tří členů předsednictva včetně předsedy. Pokud by předseda hlasoval jinak než celé předsednictvo, tak to neplatí. To jsme asi u žádné jiné strany nenašli.
Já stanovy ostatních stran neznám. Nicméně určitě u nás vidíte prvky přímé demokracie. My jsme měli před časem sjezd a tam se znovu volilo celé předsednictvo strany.
Kdokoliv z delegátů, kteří tam přijeli, mohl na tu funkci navrhnout kohokoliv. Na rozdíl od Petra Fialy z ODS, který obdržel 100 % hlasů a neměl protikandidáta, tak náš pan předseda dostal „jen nějakých“ 89 % platných hlasů. Takže si myslím, že je celkem jasné, že ta volba byla demokratická a nebyla to volba ala Severní Korea, kde se vždy volí na 100 %. To si myslím, že je důležité.

Podle vás tedy předseda nemohl volbu nijak ovlivnit?
Ne. Delegáti, kteří dorazili na sjezd, byli nominováni napřed okresními konferencemi a potom krajskou konferencí. Takže nemůže být řeč, že by se to dalo nějakým způsobem zmanipulovat. Členská základna, kterou máme na Vysočině poměrně velkou, si zvolila delegáty, kteří jeli na celostátní konferenci.

SPD má před přijetím pro zájemce o členství dvouleté čekací lhůty. O jejich přijetí rozhoduje předsednictvo, které sídlí v Praze. Pokud je kandidát třeba z Moravskoslezského kraje nebo z Vysočiny, jak může předsednictvo posoudit, jestli je uchazeč vhodný?
Na každé přihlášce, když to zjednoduším, je okresní koordinátor, který má za úkol pracovat s členskou základnou v okrese. Pak je krajský koordinátor. Všechny organizace mají předsednictva. Všichni pracují s členskou základnou. Když se někdo přihlásí, tak s ním okamžitě pracuje členská základna na různých úrovních.
V případě, že je to člověk spolehlivý a není potenciálním problémem pro jakoukoliv stranu, tak nemáme problém mu dát doporučení pro to, aby se stal řádným členem.

Co máte na mysli potenciálním problémem?
Není to nějaký člověk z kriminálního prostředí, má čistý trestní rejstřík, není stíhán atd. a má zájem o členství. My si ho musíme poznat. V případě, že ho známe, tak není problém, aby jak okresní předsednictvo a okresní koordinátor, tak krajské předsednictvo ho doporučilo k přijetí ke členství, a ta lhůta, která je daná ve stanovách, je tak nějak maximální.
Pokud ten člověk chodí na schůze, tak jsme ho schopni přijmout do našeho politického hnutí třeba za měsíc či za dva ve chvíli, kdy ho poznáme a víme, že je to slušný člověk. Doporučení tedy jdou odspoda nahoru. Je to v podstatě přímá demokracie a rozhodují si o tom členové.

Možná pojistka

Ve stanovách ale máte napsáno, že to může dělat i předsednictvo. A vždycky musí souhlasit předseda. Pokud by nesouhlasil, tak se tam uchazeč nedostane, i kdyby ho všichni odspoda podporovali. To samé platí i v případě vyškrtnutí z členství. To jsou prvky, které mohou být chápány jako autoritářské.
Myslím si, že předsednictvo je stále kolektivní orgán. Na každé konferenci jsou k dispozici stanovy hnutí, které schvaluje ministerstvo vnitra. V případě, že by tam byly nějaké autoritativní nebo vůdcovské věci, tak by ministerstvo vnitra stanovy hnutí rozhodně neschválilo. V případě, že by ministerstvo vnitra mělo nějaké pochybnosti o legitimitě jak stanov, tak našeho hnutí, mohlo by nás vlastně zakázat.
To se doposud nestalo, kromě toho, že nás psalo do situačních zpráv. To řeší nezávislý soud, který dal nakonec SPD za pravdu.

V čem?
V 27 bodech, které soud zkoumal, napsal, že ministerstvo vnitra se bude muset SPD omluvit za to, že nás uvádělo ve svých situačních zprávách. Ale zpět k našim stanovám. Každý může navrhnout i jejich změnu.
Všechny struktury jsou u nás voleny demokraticky odspoda. Pokud by tomu tak nebylo, tak na jakékoliv konferenci v podstatě kdokoliv z členské základny může přijít a říci, že doplníme do stanov něco jiného a mohou se změnit. Potom by se musely opět registrovat u ministerstva vnitra.

Chápete ale pohled zvnějšku? Někdo může říci, že se bez předsedy nedá nic udělat.
Pokud má strana nějakým způsobem efektivně fungovat, tak v případě, že máte předsednictvo, musí mít lichý počet. Je tam samozřejmě vždy nadpoloviční účast. V případě, že někdo třeba onemocní, je na pracovní cestě nebo na dovolené, tak hnutí nemůže přece čekat tři neděle nebo měsíc, pokud má něco vyřešit, například pro volební kampaň nebo fungování strany.
Předsednictvo se schází na týdenní bázi. Každý týden rozhoduje o věcech, které je nutné udělat, a tam by bylo nebezpečí z prodlení.
Takže na jednu stranu může mít člověk pochybnosti, stejně jako je máte vy, ale na straně druhé je to naprosto nezbytné pro dobré fungování strany.

Jenže z vašich stanov vyplývá, že předseda musí být vždy pro, takže ho předsednictvo nemůže nikdy přehlasovat. Rozumíme tomu správně?
To si úplně nemyslím, je to spíše otázka dohody. Řeknu vám svůj názor, proč to tam pravděpodobně je.
Určitě si pamatujete na hnutí Úsvit, které založil v roce 2013 náš předseda Tomio Okamura. Potom Marek Černoch a někteří další členové mu to hnutí naprosto legitimně ukradli. Myslím si, že tohle byla reakce na krádež předchozího hnutí a je to jakási pojistka. Nic jiného mne nenapadá.

Potom ale můžeme říci, že je SPD politickým uskupením založeném na jednom člověku.
Nemůže to být SPD Tomia Okamury, i když ho založil. V názvu máme nyní pouze SPD. Na druhou stranu ale založíte hnutí a pak přijde Marek Černoch a ukradne vám ho. Myslím si, že je to taková pojistka, ale předsednictvo rozhoduje vždy demokraticky. To znamená, že tam musí vždycky dojít ke konsenzu, a to si myslím, že je u politických hnutí zcela legitimní.

Říkal jste, že předsednictvo rozhoduje demokraticky. Ale kdyby byli všichni pro a pan předseda proti, tak to neprojde…
Já si myslím, že je to pojistka pouze pro případ, že by chtěl někdo hnutí nějakým způsobem zničit či zlikvidovat, a takováto poptávka tady určitě bude.
Vzniká tu totiž spousta projektů, které mají téměř totožný program s námi nebo se o to alespoň snaží. Komunikují to však tak, že oni jsou lepší. No a tímto způsobem byl zevnitř rozvrácen Úsvit. Jednalo se o řízený rozpad, protože Úsvit, který potom vznikl, tak bez Tomia Okamury neměl v podstatě žádný volební výsledek.

Válka na Ukrajině

SPD má od většiny politických stran poněkud odlišný pohled na válku na Ukrajině. Měli bychom podle vás Ukrajině pomáhat a jak?
My jsme byli od samého začátku pro pomoc Ukrajině. V tom smyslu jsme i několikrát hlasovali ve sněmovně, protože my jsme chtěli pomáhat humanitárně především dodávkami balených potravin v případě, že by to bylo nutné.

To znamená, že se ztotožňujete s tím, že Rusko je agresorem a Ukrajina napadenou zemí?
Jistě, s tím není problém. Problém je jinde, zjistilo se, že databáze jednotlivých států nejsou propojeny. Tím pádem se z toho začala stávat tak trošičku přídavková turistika, protože ten člověk si žádal v Polsku, potom v ČR…

Co tím máte na mysli?
Německo to pak začalo evidovat a zjistilo se, že někteří Ukrajinci díky Schengenu cestují a začínají ten systém zneužívat, což je špatně. Když se to zjistilo, tak jsme usilovali o to, aby se databáze jednotlivých států propojily, aby si ten člověk mohl zažádat jen v jedné zemi a tam tu pomoc skutečně dostal.
Nepochopili jsme také, když je v nějaké zemi konflikt, proč tam jezdí lidé na dovolenou. To nás neskutečným způsobem překvapilo. Když jsem odněkud utekl před válkou, tak tam přece nepojedu na 14 dnů na dovolenou. Byly pro ně od nás dokonce vypravovány zdarma vlakové a autobusové spoje směrem na Ukrajinu.

Kolik lidí se podle vás vracelo na Ukrajinu na dovolenou?
Právě, že jich byla spousta.

Třeba chtěli vidět svoji rodinu.
To se sice dá pochopit, ale vždyť se tam válčí! To samé se stávalo i u některých uprchlíků ze Sýrie. Utekli před válkou a pak se tam vraceli na dovolenou. To vůbec nedává smysl.

V některých případech by se to ale dalo pochopit. Když tam třeba nechám maminku. Žena třeba bude chtít vidět svého muže, který zůstal…  
Maminku vezmu s sebou, aby byla v bezpečí. Jsou některé věci, které vám logicky dávají smysl, a jež vám logicky smysl nedávají. My nemáme problém s podporou uprchlíků, stejně tak s humanitární pomocí přímo tam, například v podobě nějaké polní nemocnice.
Zneužívat se to ale nemá a my jsme jen upozornili, že se to možná stává a posléze to potvrdily i orgány EU. Vždycky, když máte na jedné straně nějaká práva, tak na druhé by měly být ty povinnosti.

To znamená?
V případě, že tu chci být jako válečný uprchlík, tak se zaregistruji, zaregistruji si auto, zaplatím povinné ručení atd. Spousta Ukrajinců to však nedělá. Nehody způsobené vozy s ukrajinskými značkami tak platí Česká kancelář pojistitelů, protože nemají evropské povinné ručení.

Zatažení do konfliktu

Jste i pro vojenskou pomoc Ukrajině?
Říkáme k tomu jednu věc. Vidíme, jak ten konflikt je v podstatě v zamrzlém stavu. Musím říci, že bohužel umírají Ukrajinci a bohužel umírají lidé na obou stranách. Na mě to má neuvěřitelně negativní vliv. Říkám, že je daleko lepší jednat o míru, než ten konflikt eskalovat. Je nutné, aby si ty strany sedly k jednacímu stolu.
My navíc máme nedostatek zbraní a střeliva. Předseda asociace Českého zbrojního průmyslu veřejně napsal, že abychom doplnili tady v ČR, popřípadě v dalších evropských armádách, zásoby a stavy na předválečnou úroveň, trvalo by to pět až sedm let.

Co z toho podle vás vyplývá?
Připadá mi proto skutečně velmi nešťastné, když nemáme to zabezpečení, nemáme zbraně a střelivo, se zapojit přímo do konfliktu na Ukrajině, jak to navrhuje francouzský prezident Macron.
Opravdu se hrozím toho, že naši vojáci se ocitnou na Ukrajině a to z nás tady asi nikdo nechce. Podle kroků vlády, které udělala za poslední rok a půl, se obávám, že k tomu směřujeme.  
Vláda si odsouhlasila zákon, kdy bude moci vyslat armádu mimo ČR bez mandátu Poslanecké sněmovny až na 60 dní.

Prezident Macron ale řekl, že se to týká pouze francouzských vojáků…
Je to na základě bilaterálních smluv mezi jednotlivými členskými státy s tím, že ten členský stát si uzavře bilaterální smlouvu s Ukrajinou. A my jsme blízko podepsání smlouvy ČR versus Ukrajina. Bude to tzv. Smlouva o bezpečnosti mezi Ukrajinou a Českou republikou. Na základě této smlouvy se obávám, že ČR bude zatažena do válečného konfliktu na Ukrajině a to už opravdu přestává legrace. Podporovat humanitárně Ukrajinu to ano, ale prodlužovat to umírání, je strašné.

Pokud bychom přestali Ukrajinu zbrojně podporovat, tak se stane vítězem války Rusko…
Já nestraním nikomu. Podle mého názoru se pravděpodobně blížíme k místu, kdy se bude muset začít jednat a je strašné, že než se začne jednat, umřou třeba ještě desetitisíce lidí. Vzhledem k nedostatku zbraní, střeliva a dalšího vybavení se obávám nejhoršího, že Rusko neuzbrojíme. Ono už ani není co dodávat.

Jenže v případě zastavení zbrojních dodávek bude hrozit kapitulace Ukrajiny a Rusko budeme mít až na slovenské hranici?
Je a vždycky bude věcí Ukrajiny, jakým způsobem povede mírové rozhovory. O nás to není. Někdo by měl zprostředkovat iniciativu, aby se začalo skutečně jednat co nejdříve o míru. Pro mne to je alfa a omega, aby konflikt nějakým způsobem skončil.

To, co říkáte má logiku, ale ve chvíli, kdy začne ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj jednat bez dodávek zbraní z Evropy a USA, tak je to kapitulace a jeho vyjednávací prostor je nulový.
No to ne. Je nutné si říci, že ani Amerika, ani Evropa z těch vyprázdněných skladů to není schopná zajistit. Iniciativa premiéra Fialy jde v podstatě po celém světě, jestli někdo náhodou ještě něco nemá. Ale pomalu už není kde brát, už to nikde nekoupíte, prostě to není a ta výroba se rozjede až někdy.
Bylo by to umělé prodlužování války, které by přineslo navíc další desítky tisíc mrtvých. Velmoci si budou muset sednout k jednacímu stolu a hledat východisko.  

Rozhovor vyšel v tištěných Jihlavských listech 11. června.

Diskuze k článku