ZNAČKAŘSKÁ dvojice Míla Bradová a František Janeček při prezentaci práce značkařů na rantířovském nádraží během květnového 43. ročníku pochodu Teslácký šotek. Foto: Míša Svatošová
Jednotný systém malovaných barevných pásových značek na českých cestách je jedním z unikátů naší země. Vůbec první turistická trasa byla vyznačena v okolí Svatojánských proudů, kde Vltava protékala údolím, které je dnes zatopeno. V současnosti je v ČR na 44 tisíc km turistických značených tras.
V roce 2023 se o ně staralo celkem 1 951 značkařů, kteří odpracovali 65.769 hodin. Jihlavští Míla Bradová a František Janeček mezi nimi patří k nejzkušenějším.
Oba jsou celoživotními turisty. Jako někdejší kolegové, technici v podnikové výzkumně-vývojové základně jihlavské Tesly, pomáhali už v první polovině osmdesátých let rozjíždět činnost tehdy ještě mladého odboru KČT Tesla, jehož je M. Bradová od roku 1989 předsedkyní.
Celé čtvrtstoletí také byli oba členy redakční rady Kalendáře turistických akcí KČT pro oblast Vysočina. Několik desetiletí jsou organizátory turistických akcí, jako jsou Novoroční výstup na Šacberk, Kolem noční Jihlavy po historických pamětihodnostech nebo Teslácký šotek.
„Šotka jsme po čtyřiceti letech předali mladým, tak máme radost,“ usmívá se M. Bradová.
Žáci Ivana Bohatého
Coby značkaři se vyškolili u doyena jihlavských značkařů Ivana Bohatého, který přes čtyřicet let systematicky značil na Jihlavsku a je např. tvůrcem tzv. bezúdržbového stojanu na mapy.
„Chtěli jsme značit hned, když se k nám do odboru Ivan v roce 1992 přihlásil. Ale on nám stále říkal - na to nemáte čas! A měl pravdu, protože když je člověk mladší, věnuje se spíš výkonnostní turistice – my jsme provozovali hlavně tu vysokohorskou, po otevření hranic to pak bylo úplně úžasné...,“ vzpomínají oba turisté.
Dnes už sami potvrzují, že značení je ideální činnost pro dobu důchodu: „Jsi užitečný a turistice vracíš to, co jsi celý život využíval. Značkaři s sebou také často berou do lesa vnoučata a vlastně si tak vychovávají i případné následovníky.“
Pro tesláckou dvojici nastala ta správná značkařská doba v roce 2001, kdy byl na Jihlavsku nedostatek značkařů a I. Bohatý je sám ke spolupráci vyzval. V roce 2003 pak oba složili zkoušky na vedoucí značkaře.
„Celkem náročné školení proběhlo v Hostýnských vrších. Doma jsme studovali ze skript, jeli jsme tam složitě několika vlaky se zpožděním, přijeli úplně vysílení a hned jsme sedli a psali vstupní test. Ale uspěli jsme a Ivanovi jsme tím udělali radost...,“ vzpomínají s úsměvem.
Stát se značkařem KČT totiž není jen tak. Je třeba zvládnout teorii a absolvovat s vedoucím značkařem nejméně deset kilometrů trasy. Vědět, kam a jak se značí a kam ne, jak se míchají barvy, jak se vyplňuje značkařský příkaz.
Pryč je doba dřevních prvopočátků, kdy se první značkaři v turistických pumpkách pohybovali krajinou v šestičlenných družstvech včetně velícího značkaře, nosiče jídla a nosiče materiálu.
Dnes chodí značkaři zejména z bezpečnostních důvodů ve dvojicích. Zjištěné závady na trase zaznamenávají do zápisu na stupnici od jedné do čtyř. Následně pak na místo mohou vyrazit i jejich kolegové s tzv. těžkými prvky – opravit či nahradit kolíky, směrovky, stojany na mapy apod.
Značkař zvládne podle náročnosti terénu za den vyznačit 5 až 7 km trasy. Okresy na sebe podle plánu značení navazují vždy po třech letech v obnově stěžejních tras (např. červené) v tom kterém roce.
„Určitě to není na výdělek. Dostanete nějakou korunu na sváču a ´ošatné´, protože se třeba postříkáte barvou, anebo roztrháte oblečení, když klestíte křoviny. To ke značení taky patří,“ vysvětluje Fr. Janeček.
Kromě štětců, barev, kartáčů a pilky je pomocníkem značkaře i tlouček, nástroj se škrabkou na očištění kůry a kovadlinkou na zatloukání hřebíků. Posloužit prý může i jako obrana proti napadení značkaře třeba agresivním psem.
„U Telče jsme jednou nevylezli z auta, protože kolem volně pobíhal vlčák a štěkal a my jsme čekali, až ho to přestane bavit. Když konečně pes zmizel, byla jsem tak rozechvělá, že jsem vylila zelenou barvu a mohli jsme jet domů,“ směje se Míla Bradová. Jindy zase pejsek vesele provázel značkaře přes tři vesnice.
Výzva jménem kůrovec
I pro zkušené značkaře přišly v posledních letech nové výzvy v podobě covidové pandemie a zejména kůrovcové kalamity.
„Za covidu se do přírody chodit dalo, ale ne ve velké skupině. Covid znemožnil pouze konání 40. ročníku Tesláckého šotka, který se musel o rok odložit. Jako osmička organizátorů jsme ten den vyrazili ´zakuklení´ a prošli jsme si trasu s rouškami na nose. A navíc celý den lilo,“ vzpomínají oba značkaři na jeden z absurdních momentů doby.
Vypořádat se s následky mnohde zcela vymizelých lesů bude podle nich práce na roky. „Ten stav je na Vysočině katastrofální, ale zase to budí zájem nových lidí, kteří značení chtějí provozovat,“ uvažuje M. Bradová.
Značkaři oceňují přístup lesáků, kteří na rozcestích ponechávají alespoň pahýly stromů pro umístění směrovek či značek: „Ale ty jsou samozřejmě jen prozatímní. Protože kůra odpadne, značka zmizí, a pak se asi vytěží i tyhle pahýly. Snad mezitím vyrostou nové stromy.“
Situace vede značkaře k neustálému přehodnocování, která z tras vyžaduje přednostní péči. Okrouhlík, Čeřínek, Černé lesy, Brtnička, tady i jinde padly celé hektary lesa.
Říká se, že značka by měla být nejdále po 250 metrech trasy. „Ale mnohde ji nebylo kam umístit, ten první rok byl nepředstavitelný. Hledali jsme kdejaký klacíček, aby na něm mohla být pro turistu alespoň potvrzovací značka. Ale na druhou stranu najednou objevíte v krajině ledacos, co dřív nebylo vidět,“ nachází Fr. Janeček i pozitiva „bezlesí“. Příkladem mohou být vojenské šance na Rounku nebo výhledy z Mešnice či od zříceniny hradu Štamberka.
Mapa, nebo mobil?
Zejména mladí dnes vyrážejí do přírody s mapou výhradně v mobilu.
„U staré dobré papírové mapy vám ale nikdy nedojde baterka, i to jsme už u rozcestníku viděli a zažili,“ usmívá se Fr. Janeček. Na druhou stranu se dnes krajina mnohem rychleji mění, trasy stále častěji narážejí na soukromé pozemky a tištěné mapy rychleji ztrácejí platnost.
Značkaři se ale i dnes na cestách setkávají se zájmem lidí o svoji práci. Od roku 2006 M. Bradová a Fr. Janeček turistické značení pravidelně také propagují při pochodu Teslácký šotek.
Na možnost namalovat si vlastní značku děti na jejich stanovišti vždycky rády vystojí i frontu, a tak se snad značené turistické trasy o budoucnost úplně bát nemusí. Podle M. Bradové se ostatně jen loni v ČR vyškolilo na 143 nových značkařů.
Diskuze k článku