PAVEL BRADA na svém pracovišti na oddělení nukleární medicíny jihlavské nemocnice. Foto: Jiří Varhaník
Ing. Pavel Brada je radiologický fyzik. Narodil se v Jihlavě v roce 1954. Bavila ho fyzika a matematika, a tak z jihlavského gymnázia zamířil do Prahy studovat obor dozimetrie na Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT.
V mládí pomýšlel na vědeckou kariéru. V pátém ročníku vysoké školy ho spolu s kamarádem zavedlo studium do Dubny u Moskvy, kde fungovala československá vědecká skupina.
„Měli tam přístroj, který byl prakticky okopírován od anglického profesora Hamiltona. Na něm se daly zkoumat parametry atomových jader. Pokus se dělal bez přerušení třeba několik dnů a my jsme jako studenti drželi noční služby. A tak jsme si tam udělali diplomku,“ vzpomíná po letech.
Ačkoli prý člověk v Sovětském svazu musel snášet výrazně nižší životní úroveň, prázdné obchody či špatné jídlo, na vědecké stáži v Dubně zůstal P. Brada ještě další rok. Jeho profesní cesta ale nakonec vedla jinudy.
„Když jsem po fakultě hledal zaměstnání, zjistil jsem, že uplatnění je především v nemocnicích,“ vzpomíná. Dva roky byl zaměstnán na radioterapii v Ústí nad Labem, odkud v roce 1982 zamířil do jihlavské nemocnice.
Ionizující záření se v Nemocnici Jihlava vyskytuje na třech odděleních – na radioterapii, rentgenu a nukleární medicíně. Právě třetí z nich je hlavním pracovištěm Pavla Brady. Vedle toho je dohlížející osobou jak na „nukleárce“, tak na radiodiagnostickém oddělení.
„Ionizující záření je všeobecně považováno za škodlivé, a pokud by se lidé dostatečně nechránili, tak by bylo spíše ke škodě, než ku prospěchu. Z toho důvodu je potřeba dodržovat určité principy a musí existovat osoby, které na to dbají a dohlížejí,“ komentuje P. Brada základní princip své profesní funkce.
Taková kontrola se týká např. samotného prostředí, které musí disponovat patřičnými stínícími vrstvami, aby zaměstnanci nebyli zbytečně ozařováni. Ozařovny na radioterapii např. mají betonové stěny o tloušťce metr i více, pro stínění záření se používá olovo či baryt.
„Kontroluji také osobní dávky ozáření. Nosíme tady dozimetry, které se každý měsíc vyhodnocují. Pokud se u někoho objeví zvýšená dávka, pátráme společně s danou osobou po příčině, kterou se snažíme odstranit,“ vysvětluje Brada.
Sokolské principy
Po celý svůj život vyznává P. Brada sokolské principy. Sokoly byli jeho děda i táta, a tak mu byly vštěpovány i v době, kdy u nás Sokol nesměl existovat.
Když se po roce 1989 snažili bývalí členové Sokola Jihlava sestavit nový výbor a hledali starostu, oslovili právě Pavla Bradu. „Myslím si, že ta obnova byla v té době správná věc,“ ohlíží se někdejší starosta jednoty.
Sokolovna tehdy patřila Tělovýchovné jednotě Modeta Jihlava, sdružené v tehdejším ČSTV. V roce 1990 přijala tato jednota svůj původní název Sportovní klub.
„Sportovci si většinou rozumí, ale tehdy vznikly dost velké, podle mě zbytečné třenice. Byla tam jakási generační neshoda. Lidé, kteří chodili do sokolovny cvičit, brali jako újmu, že jim ji bereme. Těžko chápali, že tu sokolovnu si postavil Sokol a že se navrací původnímu majiteli,“ vzpomíná P. Brada.
Cílem podle něho bylo především pokračovat v sokolské myšlence. V socialistické tělovýchově byl totiž Sokol vnímán jako nepřátelská buržoazní organizace. Také sokolovna od architekta Fuchse (dnes památkově chráněná) byla v nedobrém stavu. Rám prosklené konstrukce v průčelí byl zkorodovaný natolik, že hrozilo vypadávání skel.
Postupně došlo na novou střechu, parkety atd. Odlišné pohledy na věc ale přinesla okolo roku 2013 otázka, co se zastaralým kinem Sokol, které už neprosperovalo a nedokázalo ekonomicky podporovat provoz jednoty.
Starosta Brada zastával cestu sál technicky upravit a využívat pro sokolské cvičení i kulturní činnost sokolů. Když se objevila informace, že je možnost získat evropskou dotaci na vybudování sálu pro alternativní divadlo, vypukly názorové diskuse.
S rozhodnutím postavit divadlo starosta Brada nesouhlasil, a tak ze své pozice odstoupil. „Začala stavba, ale chyběly zkušenosti,“ komentuje dnes potíže sokolů ohledně následného financování úhrady DPH, na které bylo nutné dodatečně sehnat velké prostředky.
Ni zisk, ni slávu
Jako řadový člen Sokola Jihlava dnes Pavel Brada dvě hodiny týdně vede cvičení se seniory. Zejména je ale znám jako sbormistr sokolského pěveckého sboru Foerster. Také ten má dnes zpěváky většinou seniorského věku.
„Mladí lidé zamířili do sborů Campanula a Melodie, které tehdy zakládali mladí lidé,“ vysvětluje Brada. Hudební vzdělání měl z jihlavské „lidovky“, praxi poté několik let získával jako zpěvák PS Campanula vedeného spolužákem z „hudebky“ Pavlem Jirákem.
Tehdy třicetičlenný sbor Foerster převzal Brada v roce 1997 po sbormistru Zdeňkovi Hromádkovi. Dnes má Foerster 19 zpěváků. Tradičně svými vystoupeními připomíná významné státní i sokolské tradice, pro zpěváky plní také společenskou funkci.
Pavel Brada působí také jako předseda tenisového klubu ČLTK Jihlava. Doba se ale podle něho mění, dnešní svět je silně založen na penězích.
„Třeba sehnat trenéra je problém, a když ho seženete, tak ho musíte dobře zaplatit,“ uvažuje. Bez peněz to podle něho samozřejmě nejde ani v Sokolu, tam ale vždy platívalo heslo Ni zisk, ni slávu.
„Bývala to práce pro vlast, a ta se dělala zdarma. Sokolu nešlo o zisk, chtěl sloužit lidem. Ale dnes, kdy jsou funkce ve výboru i práce cvičitelů honorované, mění se i pozice jihlavského Sokola. Členů je relativně dost, ale kdyby nebyly dotace na zaplacení činovníků a cvičitelů, těžko by se dnes našli lidé, kteří by tu činnost dělali dobrovolně, jako dřív. Jinými slovy - jeden z charakteristických principů Sokola vzal za své,“ uvažuje bývalý starosta.
Energii pro svoji práci nachází v pohybu. Výrazný prostor v jeho kanceláři ve „špitále“ ostatně zabírá bicykl.
„Člověk se musí především pohybovat. Dnešní lidé jsou zlenivělí, jezdí auty a trolejbusy. Já chodím pěšky, nebo jezdím na kole, to preferuji. Podle mě je pohyb základem zdravého života,“ komentuje svoji filozofii.
I v pasivní době mobilů podle něho stojí za to sokolskou kulturu a myšlenky prosazovat. „I když ta doba je dnes taková komerční a Sokol se víceméně stává běžnou sportovní organizací, se všemi pozitivy i negativy,“ uvažuje někdejší sokolský starosta Pavel Brada.
Diskuze k článku