ČERNOČERNÁ barva Musou Black dominuje instalaci věnované tématu adjustace – rámů, soklů a vitrín v galerii 8smička. Foto: Jiří Varhaník
Za účasti desítek, snad stovek návštěvníků z celé Vysočiny, ale i z velkých republikový center, v mírném mrholení a v kulturně empatické atmosféře centra Humpolce se v podvečer prvního březnového dne otevřela výstava nazvaná In Margine: rám, sokl, vitrína v tamní galerii moderního umění 8smička. Potrvá do 19. května.
„Řekla bych, že se nacházíte na teď momentálně asi nejčernější výstavě na světě,“ přivítala za plání ohňů před galerií v Kamarytově ulici početné publikum vernisáže výkonná ředitelka 8smičky Martina Hončíková.
Jak vysvětlila, všechny černé plochy (na výstavě jsou použity v zásadní míře) jsou opatřeny druhou nejčernější barvou na světě zvanou Musou Black.
Jak návštěvníky informuje i nápis na skleněných dveřích do výstavy, je tato unikátní barva v instalaci použita za účelem potlačení okrajů vystavených děl.
„Běžné černé akrylové barvy pohlcují přibližně 94–98 % světla. Musou Black pohlcuje 99,4 % světla ve viditelném světelném rozsahu,“ informují organizátoři.
Jak bylo vysvětleno, znamená slovo Musou v japonštině neexistence, nicota či prázdnota. „A to je vlastně ten prázdný černý vesmír, do něhož Emma (kurátorka výstavy Emma Hanzlíková, pozn. red.) zasadila ten svůj příběh o rámech, soklech a vitrínách,“ charakterizovala Hončíková kurátorský přístup k výstavě.
Jak zároveň upozornila, je Musou Black velmi náchylná a jemná. „Přestože láká k tomu, abyste se jí dotkli, protože ztrácíte pojem o rozměrech a perspektivách, tak moc prosíme, kdybyste se jí nedotýkali. Nechte se jen unášet uměním, které uvidíte ve výstavě,“ obrátila se ředitelka 8smičky na návštěvníky.
Do instalace je ostatně zapovězen vstup s taškami či brašnami, které by černý nátěr mohly otěrem narušit. Zavazadla lze odložit do úschovných skříněk v předsálí. V ateliéru v zázemí galerie je také připraven interaktivní program pro děti. Nezbytně do černé je naladěn katalog vydaný k výstavě.
I Váchal či Sudek
Jak prozradila kurátorka Emma Hanzlíková, s nápadem na použití druhé nejčernější černé přišel její muž Kryštof.
Titul In Margine vychází podle vysvětlení kurátorky z latinského pojmenování textů umístěných na okrajích starých rukopisů, kde vysvětlovaly konkrétní úseky textů.
8smička výstavou pojmenovává realitu, kdy autorská adjustace, tedy příprava uměleckého díla k vystavení samotným tvůrcem, je často na okraji divákovy pozornosti. Stejně tak je marginalizována v dějinách umění.
Výstava upozorňuje na umělecké zpracovaní rámů, soklů nebo i vitrín. „Právě nyní můžeme hovořit o určité romantizující renesanci používání výrazných principů napomáhajících autorovi vtáhnout diváka do světa uvnitř rámu. Pro některé umělce proces tvorby nekončí blindrámem, sochou umístěnou na univerzální sokl a objektem uzavřeným do sterilní unifikované vitríny jako pod skleněný zvon,“ zní v anotaci výstavy.
Jak kurátorka vysvětlila při vernisáži, předkládá divákovi variace nejrůznějších experimentálních případů, jak pojednat rám, v menší míře pak také vitríny či podstavce. Jak přiznala, získat některé zápůjčky z českých i světových institucí a soukromých sbírek bylo náročné.
Výstava totiž kombinuje práce současných autorů s díly vytvořenými především v druhé polovině 20. století. Nechybí však ani ukázka nadčasových ikonických děl z přelomu 19. a 20. století.
Hned v úvodu instalace tak např. oslovují návštěvníky Vzývači ďábla od Josefa Váchala (1884-1969) z roku 1909, rozměrné plátno v autorské adjustaci ve vyřezávaném rámu, dnes ze sbírky královéhradecké GMU.
Z padesátých let je zase v autorské adjustaci vystavena celá kolekce fotografií Josefa Sudka (1896-1976) ze sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
„Kromě těch opravdu autorských rámů, které pojednávají ať už nějaké brutalistní způsoby, jak vrstvit různé nalezené materiály, nebo řezbářské práce, nebo i textilní vrstvy, které udělají ty správné bordury, jak to známe z knih, je tady i rozměr konceptuální,“ doplnila Hanzlíková.
„V těchto případech vlastně vystavujeme prázdnotu,“ uvažovala. Avšak v tom ohledu jde podle ní o vědeckou snahu rozklíčovat, proč vůbec umělci často mají potřebu přejít až na okraj a zpracovat si i svůj rám. Díky zájmu nejmladší generace výtvarníků o autorskou, mnohdy rukodělnou adjustaci rezonuje podle galeristů z 8smičky toto téma i dnes.
Bývala tu přádelna
Jak při vernisáži poznamenala Hanzlíková, může se zdát, že je Humpolec se svou galerií moderního umění místem na okraji kulturních zón, minimálně center, která všichni dobře známe.
To se podle ní tým 8smičky snaží změnit a důkazem toho byla (už tradiční) početná účast na vernisáži. Svozové „vernibusy“ přivezly i tentokrát do Mekky moderního výtvarného umění na Vysočině i hosty z Prahy a Brna.
Mimo jiné zazněl dík Báře a Zdeňkovi Rýznerovým, jejich rodinné nadaci a společnosti Hranipex za velkorysost a otevřenou mysl při provozu 8smičky.
Ta vznikla adaptací komplexu bývalého soukenického areálu specializovaného od konce 19. století na výrobu hrubých suken. Továrna na vlněné látky Karla Trnky se roku 1948, stejně jako další humpolecké textilky, stala součástí národního podniku Sukno.
V rámci sjednoceného textilního podniku byly jednotlivé závody označovány pořadovými čísly, a tak přišla současná budova k označení číslem 08. Jako přádelna vlnařských závodů fungovala do roku 1989.
Zchátralý objekt se zachovaným továrním komínem byl revitalizován v roce 1995, dnešní podobu získal během rekonstrukce po roce 2016. Zóna pro umění v něm zahájila provoz 18. dubna 2018. V patře se mimo jiné nachází sbírková expozice 7+1: Byt sběratele.
Diskuze k článku