Vít Kaňkovský patří ke skupině sedmi poslanců, kteří navrhli znovuzavedení dalších dohodnutých prací přes čas ve zdravotnictví. S návrhem však velká část lékařů nesouhlasila a vyhlásili kvůli němu dokonce i stávku.
Očekával jste, že návrh mezi lékaři vzbudí takovou vlnu nevole?
Přiznám se, že nikdo z nás sedmi předkladatelů takovou negativní reakci nečekal a už vůbec ne tak nenávistnou osobní kampaň, kterou po schválení rozpoutal hlavně prezident České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek.
Jen připomenu, že šlo o návrh, kterým jsme reagovali na obavy části ředitelů nemocnic, že po implementaci dvou evropských směrnic, nebudou schopni zajistit dosavadní rozsah zdravotní péče. Dalším impulsem bylo vypjaté jednání zdravotního výboru Sněmovny, který svým usnesením vyzval vládu k provedení změn tak, aby nemocnice byly schopny zajistit pohotovostní služby.
Proto ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví připravilo návrh, aby lékaři mohli, zdůrazňuji mohli, sloužit po dohodě více přesčasů, než je povolených 416 hodin až do výše maximálně 832 hodin za rok.
Tento návrh jsme pak s kolegy ve druhém čtení podali. A připomenu i fakt, že jak ve druhém čtení ve Sněmovně, tak ve třetím čtení vyjadřovali aktivní podporu našemu návrhu i poslanci z opozice a v hlasování jej podpořila drtivá většina Sněmovny včetně velké části hnutí ANO a SPD.
To ale není zásadní. Co však chci zdůraznit, tímto návrhem jsme nechtěli lékařům nijak uškodit, jak to s notnou dávkou manipulace prezentovalo vedení ČLK. K veřejnosti byla tlačena falešná informace, že lékařům navyšujeme přesčasy na dvojnásobek…, což věcně nebyla pravda.
Náš návrh přinesl možnost, aby přesčasy, které lékaři v nemocnicích dosud sloužili více než z poloviny nad povolený limit 416 hodin za rok, mohli nově odsloužit bez překračování zákona. Fakticky tedy náš návrh žádné přesčasy navíc lékařům nepřinesl, chtěli jsme pouze zabránit tomu, aby se skokově zhoršila dostupnost péče.
Druhým cílem bylo, aby nemocnice nebyly nuceny nadále všemi možnými fintami zákoník práce obcházet, jak se to mnoho let dělo. A je třeba říci, toto nelegální prostředí nebylo rizikové jen pro nemocnice, ale i pro samotné lékaře.
Tady chci zmínit, že podobnou výjimku na vyšší limit přesčasů u zdravotníků má ve svých zákonech 15 států EU, například Německo a Rakousko a dosud ji využívají. Na druhé straně je třeba přiznat, že tyto státy již více než deset let pracují na omezení přesčasové práce a jsou v tom mnohem dál než my.
Za sebe mohu říci, že mi neúměrné množství přesčasů lékařů vadí, i proto jsem při projednávání novely zákoníku práce ve Sněmovně otevřeně vyzval ministry Válka a Jurečku, aby problém s neúnosným množství přesčasů urgentně řešili, tím spíše, že plejáda předchozích ministrů jej neřešila.
Sám sloužím pohotovostní služby více než 25 let, a i když nyní mám služeb méně, přesto vidím, jak se služby v průběhu let změnily a staly se více stresové a celkově náročnější. Proto je nutné počet odsloužených přesčasů omezit, o tom není pochyb.
Nedomníváte se tedy, že tento návrh byl s lékaři špatně vykomunikovaný?
Ano, to je pravda, komunikace byla z naší strany špatná. Toto jde na hlavu nás předkladatelů, ale i obou gesčních ministerstev. Nezvládli jsme to a velmi mě to osobně mrzí. A také si nyní uvědomuji, že náš návrh měl vypadat jinak.
Množství přesčasů ze dne na den, bez výrazných zásahů do rozsahu zdravotní péče, neumí vyřešit nikdo, ale náš návrh měl být postaven tak, aby se každým rokem během pětileté výjimky limit přesčasů o jednu pětinu snižoval. Tím by bylo zaručeno, že se bude konkrétním způsobem limit přesčasů snižovat.
A druhá změna, kterou měl náš návrh obsahovat, bylo prosazení vyšších příplatků za přesčasovou práci nad limitem 416 hodin, například zvýšení o dalších 25 %. Bylo by to spravedlivé ohodnocení toho, že zdravotníci slouží více přesčasů než jiné profese. A v mezidobí by tím vznikl velký tlak na systémové změny k omezení celkového množství přesčasů.
Domnívám se, že by v tom případě nebyl odpor takový, jaký jsme zažili. Chápu protestující kolegy lékaře, že od novely zákoníku práce očekávali zlepšení nevyhovujícího stavu a jasný harmonogram kroků ke snížení neúnosného množství přesčasů – což novela nepřinesla.
Celá následná krizová situace mě samozřejmě velmi mrzí. Jsem rád, že jsme se dokázali v posledních týdnech dohodnout s odbory a se zástupci mladých lékařů alespoň na dílčích změnách v zákoníku práce i dalších oblastech, ale je to jen začátek nutných změn.
Co říkáte na postoj mladých lékařů, kteří přesčasy odmítají?
S mladými lékaři často komunikuji jak u nás v havlíčkobrodské nemocnici, tak v posledních měsících jsem v kontaktu i s oběma celostátními organizacemi mladých lékařů a osobně jejich snahu o omezení přesčasů podporuji.
Mladí lékaři neříkají, my nechceme sloužit žádné přesčasy, ale chtějí, aby jich bylo méně, aby měli po službě dostatečný odpočinek a nebyli na přesčasech finančně závislí. A to jsou všechno legitimní požadavky.
V čem jsme se názorově zpočátku rozcházeli, je časové hledisko. Mladí lékaři měli představu, že dokážeme nadlimitní přesčasy skokově, tedy ihned, odstranit.
Pro představu těch, kteří se ve zdravotnictví nepohybují, po mnoha desetiletí u nás lékaři v řadě oborů slouží několik set hodin nad limit 416/rok, v některých oborech lékaři slouží 800, mnohde i 1200 hodin, což je šílené.
Ale pokud bychom okamžitě všechny nadlimitní přesčasy „vynulovali“, bude to znamenat, že nám bude chybět 5000-7000 úvazků lékařů. To by v praxi znamenalo okamžité zrušení cca 40 středně velkých nemocnic v rámci ČR nebo několik set nemocničních oddělení.
Změny v nemocniční síti budeme určitě muset provést, protože kromě nedostatku lékařů nás trápí i nedostatek zdravotních sester, ale chtěl bych velmi varovat před rušením nemocnic či nemocničních oddělení bez toho, aniž bychom měli úpravu sítě nemocnic promyšlenou a připravenou.
V opačném případě to odnesou pacienti hlavně na venkově zhoršenou dostupností péče. A zrovna Kraj Vysočina by se svou členitostí a velkým množstvím malých sídel mohl neuvážené kroky odnést výrazně. Abych to shrnul, rozhodně se nevyhneme složitým jednáním o tom, jak české zdravotnictví udělat efektivnější, tisíce lékařů ale prostě nevykouzlíme.
Změny ve zdravotní síti, tak i další kroky k efektivnější péči musíme udělat co nejdříve, ale promyšleně a koordinovaně. První na řadě je radikální snížení rozbujelé administrativy, která nás lékaře odvádí od medicínské práce, dále převedení části odborné práce lékaře na nelékařské profese – máme dnes čím dál větší procento vysokoškolsky vzdělaných zdravotních sester a můžeme jim svěřit některé dosud lékařské úkony. A těch nutných kroků je mnohem více, například omezení nadužívání pohotovostních služeb, změny ve vzdělávání lékařů atd. Pokud změny neuděláme, bude mít české zdravotnictví obrovský problém.
Co si myslíte o protestech lékařů proti přesčasové práci. Někteří pacienti jsou kvůli tomu naštvaní, že jsou v podstatě bráni lékaři jako „rukojmí“. Domníváte se, že medici svojí stávkou reagovali adekvátně?
Každá nátlaková akce je ve zdravotnictví vždy velmi závažná. Osobně znám situaci z obou stran. V roce 2003 jsem jako lékař sám stávkoval. V roce 2011 při akci „Děkujeme-odcházíme“ jsem byl ředitelem havlíčkobrodské nemocnice a zažíval jsem to z druhé strany a věřte, že ani jedna z těchto pozic není příjemná.
Navíc i jako ředitel nemocnice jsem nepřestal pracovat jako lékař, takže jsem byl vlastně v obou rolích zároveň. Pro pacienty je to vždy složitá situace, a proto jsem rád, že výraznějšímu omezení péče se podařilo zabránit, ale čeká nás ještě spousta složitých vyjednávání o nutných dalších změnách v zákoníku práce a s přípravou zákona o odměňování ve zdravotnictví, změnách v celém systému chodu nemocnic i změnách ve vzdělávání lékařů atd.
Nyní bylo dosaženo dohody mezi vládou a lékaři. Co si o ní myslíte?
Jsem rád, že se podařilo velmi zjitřenou atmosféru zklidnit, ale jak už jsem zmínil, bude nás čekat ještě hodně složité období, abychom stabilizovali české zdravotnictví a nedošlo k poklesu dostupnosti a kvality péče. Lékařům a zdravotníkům obecně přeji a jsem připraven je podpořit ve snaze o co nejlepší platové a pracovní podmínky tak, aby nebyli platově závislí na přesčasové práci. Už jen fakt, že lékaři na Slovensku mají už vyšší platy než čeští lékaři, je pro české zdravotnictví nelichotivé.
Nejsou podle vás některé požadavky lékařů, jako jsou například výsluhy, už za hranou?
Požadavek vedení ČLK na výsluhy ale dle mého názoru není rozumný, lékaři nepracují pod služebním zákonem jako například hasiči či vojáci, u nichž jsou výsluhy odůvodněny omezením mimopracovních činností či veřejných funkcí atd. Oceňme prosím zdravotníky za jejich nelehkou a vysoce stresovou práci ve formě opravdu důstojných platových a pracovních podmínek, to je dle mého názoru správná cesta, nikoliv výsluhami.
Diskuze k článku