Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Čtyři roky jako hejtman vládl Kraji Vysočina. Dnes čtyřiapadesátiletý Vítězslav Schrek (ODS) je v opozici a sedí v jedné z místností v budově kraje určených pro zastupitelské kluby. A spolu s ním sem doputovala i bicí souprava, kterou si sem coby muzikant přestěhoval. Jak sám říkal, mnohdy prolamovala u jednání ledy. 
Schrek je dnes předsedou zastupitelského klubu ODS+STO+TOP09. Jedná se o neplacenou funkci. Zatím ho živí externí spolupráce s ministerstvem práce sociálních věcí a v budoucnu by rád své zkušenosti předával mladým na vysoké škole. 
Ohlédnutí za čtyřmi roky ve vedení kraje a zjištění názorů na různé věci jsme pojali netradičně – abecední formou událostí, jmen a stran, ke kterým jsme exhejtmana požádali o vyjádření.  

ANO. 
Jak vnímáte svého největšího politického rivala hnutí ANO? 
Musím bohužel uznat, že je to momentálně pro Čechy zřejmě nejatraktivnější politická síla v zemi, její úspěch si ale vysvětlit nedokážu. Pro mě je hnutí ANO stejné jako jeho předseda Andrej Babiš. Bezobsažné, programově prázdné a povrchní, postavené na líbivých heslech a politických floskulích typu pracujeme pro lidi, což je přece samozřejmé – všichni politici pracují pro lidi. Fascinuje mě, že něčemu takovému lidé věří. 
Svou názorovou labilitou se jim podařilo nahradit tradiční náhledy na politiku - levicové zaměření se silným sociálním zřetelem anebo víc pravicové, zaměřené především na samostatnost člověka, ale zřejmě to u voličů funguje. 
Byť z toho nejde vyjmout žádnou politickou stranu, tak ale jestli je někdo skutečným mistrem názorové otočky o 180 stupňů, tak je to hnutí ANO a to jak na úrovni vlády, tak i na úrovni kraje. Jejich politický styl je přitom velmi nevybíravý. Nekompromisním způsobem kritizují téměř všechno, co dělá politický konkurent, ale nemají sebemenší problém okamžitě to samé udělat ve chvíli, kdy se situace změní v jejich prospěch. 

Máte konkrétní příklad z kraje?  
Připomněl jsem kolegům z hnutí ANO na ustavujícím zastupitelstvu, jak se před čtyřmi lety kriticky stavěli k placeným funkcím a jejich případným kumulacím, za což nás opravdu velmi nevybíravě častovali příměry o hladových krcích a projídání peněz daňových poplatníků. Teď dělají to samé a ve velkém. Vůbec si neberou servítky. A když se jich na to člověk zeptá, tak se tím zkrátka promlčí. Jednoduše nereagují. 

BĚHOUNEK. 
Exhejtman Jiří Běhounek (SOCDEM), který je dnes uvolněným krajským radním.   
Kolega Jiří Běhounek je příkladem absolutního politického pragmatismu. Velmi schopný, řekl bych pořád výkonný a zkušený politik, který svůj politický styl v pozici lídra sociální demokracie v podstatě potvrdil ihned po vyhlášení výsledků krajských voleb, kdy začal vyjednávat o spolupráci s ANO. Koneckonců se tím ale nijak netajil již před volbami, že se domluví s kýmkoli. Já jsem sice trochu naivně doufal, ale vlastně mě to nemělo překvapit. 
Spíš mě mrzí, že jako představitel tradiční demokratické a historicky významné strany přistoupil na spolupráci i s tak extremistickou stranou, jakou je SPD Tomia Okamury. Na druhou stranu, se zkušeností s vládou za podpory komunistů, na kterou mimochodem dojde evidentně i tentokrát… Jen by mě zajímalo, jak tohle nesou členové sociální demokracie.    

COVIDOVÁ DOBA. 
Těžká doba, do které jsme spadli všichni. Téměř všechno, co se odehrávalo, o čem se rozhodovalo, se dělo tak trochu metodou pokus omyl. Nikdo na to nebyl připraven, nikdo nevěděl co je správně a co ne, vlastně se v testovacím režimu zkoušelo, co zafunguje. 
Zažil jsem za covidu na vlastní kůži řízení vládou Andreje Babiše a to pro mě byl šok, jak se dá také řídit krize. Zažil jsem i vládu současnou a i z toho mám velké ponaučení. Zapamatoval jsem si jedno: „Nikdy nezneužívej lidského neštěstí k politickému soupeření.“ Jsem rád, že to máme jako společnost za sebou. 
Zároveň myslím, že nás to všechny posunulo, poučilo a naučilo i nové věci - to je ta pozitivní věc. Ta negativní je, že se otevřela stavidla nekritického a antisystémového myšlení a v plné nahotě se ukázalo, jak jsou někteří lidé schopni přemýšlet iracionálně, popírat vědu a sobecky vnímat pouze své vlastní potřeby.

DUKOVANY. 
Jaderná elektrárna Dukovany.
Projekt století. Vybavují se mi čtyři roky intenzivního zájmu a práce na regionálních přípravách tohoto projektu. V podstatě mě provází od samotného počátku volebního období, kdy jsem se stal, stejně jako předešlí hejtmani, předsedou speciální komise ustanovené pro výstavbu nových bloků. Tu mimochodem nová rada hodlá zrušit.

Zastupitelstvo již ale odsouhlasilo vytvoření výboru, který řídí SPD s uvolněným poslancem R. Kotenem. 
V komisi, která fungovala předešlá čtyři volební období, zasedali především zástupci orgánů a složek, které měly co do činění s přípravou výstavby nových bloků, a komisi vždy předsedal hejtman kraje. 
Rada kraje se rozhodla komisi zrušit a nahradit ji výborem pro Dukovany a bezpečnost, který svěřili v rámci koaliční dohody spolu s uvolněnou funkcí panu poslanci Kotenovi. Výbory jsou samozřejmě postavené na stranických nominacích a já se trochu obávám, zda vůbec do tohoto výboru budou přizváni ti klíčoví hráči - zástupci jaderné elektrárny, hasičů, energetiků, dopraváků, podnikatelů … tihle všichni tam byli jako stálí hosté trvale zastoupeni. 
Momentálně je v mnoha pádech skloňovaná socioekonomická studie dopadů, jejímž vypracováním pověřil premiér Petr Fiala na základě našeho podnětu ministerstvo pro místní rozvoj. Vzpomínám si na naši první schůzku s mou náměstkyní Hankou Hajnovou, kdy jsme členy vlády žádali o uložení úkolu k jejímu vypracování. 
Dnes už je hotová finální verze a bude představována postupně celému území. Jsem upřímně zvědavý, jak s ní nový předseda výboru bude pracovat. 

ENERGETICKÁ KRIZE. 
Způsobená geopolitickou nestabilitou už před válkou na Ukrajině, ale napadením Ukrajiny Ruskem vyvrcholila. Najednou došlo ke zjištění, že totální závislost na ruských zdrojích nejenom Česka, ale i dalších zemí EU je velký průšvih. Považuji to za zásadní chybu, kterou evropští politici udělali. 
Po vojně je ale každý generál. Asi jsme měli všichni víc dát na historickou zkušenost, že věřit cokoli Rusku může být zásadní problém. Rusko v podstatě nikdy nedodrželo takřka nic, co slíbilo. Předvedli to napadením suverénního státu – Ukrajiny, předvedli to v Gruzii, v Moldavsku… Spoléhat se na spolupráci s Ruskem bylo chybné.

Ale peníze kraje jste měli v bance Sberbank a její kořeny jsou v Rusku, takže i kraj věřil… 
Věřil. A dnes vím, že neměl. Když jsme převzali od minulého vedení vklady a účty ve Sberbank, původně zřízenými v rakouské Volksbank, samozřejmě jsme prověřovali možná rizika. To, že je matka matky české banky ovládaná Rusy nás nenechávalo klidnými. 
Oslovili jsme Českou národní banku (ČNB) s dotazem, zda je banka bezpečná. Přišla nám z ČNB zpráva, že Sberbank je standardní českou bankou, kterou má ČNB pod plnou kontrolou. Ekonomické výsledky Sberbank byly jedny z nejlepších. Vzít naše účty a založit je jinde, když nám nikdo na bankovním trhu nenabízel takové podmínky jako Sberbank, by byla v podstatě politická sebevražda. Myslím, že takové ANO, které samo do Sberbank v minulosti ukládalo stamiliony, by na nás nenechalo nit suchou. 
Jenže přišla válka a s ní run na banku. Zareagovali jsme hned první den války, kdy jsme měli na účtech zhruba čtyři miliardy korun. Ten den jsme zadali bance příkazy na výběr všech dostupných peněz. Do druhého dne se nám podařilo vybrat nějakých 1,62 miliardy a 2,4 tam zůstaly. Dnes už máme vše zpět i s částí úroků. Tehdy jsem ale pár nocí nespal. Bylo to hodně peněz. 

FÁMY. 
Kterou největší fámu jste za ty čtyři roky zažil? 
Jsem asi nefámový typ a lidově řešeno drby, (i ty o sobě) se dozvídám většinou jako jeden z posledních. Vím, že s fámou nemá cenu bojovat, a protože si to uvědomuju, snažím se fámám předcházet, především otevřenou komunikací a informovaností. To znamená říkat věci co nejdřív, a tak jak skutečně jsou. Je to nejlepší prevence. 
Myslím, že se proto fámy, které nějak vznikaly, vlastně ani moc neujaly. Podle mě rády vznikají tam, když je nějaké informační embargo, kde se něco tají. Věci veřejné mají být zkrátka veřejné.

Jedno tvrzení nyní koluje Jihlavou: Prý budete ředitelem jihlavské nemocnice, protože už máte domluvené, že vyhrajete výběrové řízení. Je to pravda, nebo fáma? 
No vidíte. Fáma. Výběrové řízení na ředitele není vypsáno. Politická dohoda minulého vedení byla nevypisovat výběrová řízení před volbami, pokud to nevyžadoval zákon. Byla by to ale velká výzva a mně by se taková práce moc líbila. 
Není to jenom o řízení nemocnice, souvisí to i s tím, co jsme měli ve volebním programu, potřebnou transformaci a efektivizaci všech krajských nemocnic, protože do budoucna jednoduše nebudeme schopni stávající systém, tak jak je nastaven udržet a bude se to muset řešit, ať bude u krajské vlády kdokoliv. 
Já se ale o post ředitele nemocnice bohužel ucházet nemohu, pokud chci vykonávat zastupitelský mandát, stejně jako jsem se musel vzdát své ředitelské funkce v domově ve Velkém Meziříčí. Zákon o volbách do krajů nedovoluje dělat ředitele příspěvkové organizace a současně být členem krajského zastupitelstva. Musel jsem se tedy rozhodnout, zda chci být ředitelem anebo zastupitelem. 
Rozhodl jsem se a upřednostnil krajskou politiku, byť samozřejmě v neplacené funkci. Musím proto nabídnout své pracovní schopnosti mimo krajskou strukturu.  

GORDICKÝ UZEL. 
Musel jste za ta čtyři léta rozetnout nějaký gordický uzel? 
Bylo jich několik, u některých jsem si fakt zoufal. Ale nakonec se trpělivostí a důsledností vlastně nějak rozmotaly samy. Jedním z těch nejsložitějších byla zakázka na dopravce veřejné obslužnosti (VDV), která nakonec skončila u správních soudů, a to i přesto, že se v kauze odvolal subjekt, který ani nebyl účastníkem zakázky. 
Jeden ze soudů nakonec napadl i rozhodnutí ÚOHS, což nám neumožnilo podepsat s vítězem smlouvy. Nezbylo nic jiného, než celou zakázku zrušit a vypsat ji znovu. Dnes jsme již ve fázi 75 procentní úspěšnosti, šest z osmi smluv pro území Vysočiny je podepsáno.
Druhým byl jihovýchodní obchvat Jihlavy. Byl připravený, naplánovaný, ale konkurenčním bojem uchazečů o zakázku se to dostalo do naprosto neřešitelné situace. 
Museli jsme zakázku předělat, rozdělit na dvě části, což se nakonec ukázalo jako velmi výhodné, protože jsme na první část vyčerpali dotaci z EU ve výši 300 milionů a druhou se nám podařilo po dohodě s vládou a s ministrem Martinem Kupkou zařadit do tras pro nadrozměrné komponenty pro Dukovany, tudíž celou východní část zaplatí stát. Přesně za rok bude tolik potřebný obchvat hotový. 
HMA.
Kraj dal do Horácké multifunkční arény v Jihlavě 500 milionů, což bylo vyzdvihováno i kritizováno. 
Jsem hrozně rád, že rada kraje jednomyslně rozhodla o podpoře tohoto projektu, který je celokrajský s nadregionálním potenciálem i kapacitou. Bylo od počátku vydiskutováno a dohodnuto, že multifunkční aréna v tomto finančním objemu může být na Vysočině podpořena jen jedna. Nemá to nic společného s tím či oním hokejovým týmem, je to infrastruktura, která kraj významně posune dál v jeho možnostech. Myslím, že nám tenhle projekt bude závidět celá Česká republika. 
Schválená částka byla podle mě adekvátní celkové ceně a všechny ty bojůvky lokálních politiků o tom, že oni chtějí ve svém městě stejnou podporu, byla jenom snahou o získání místního vlivu. Nejvíc mě ale mrzí, že původci těchto rozporů byli krajští politici z koalice, kteří kolektivní dohodu rady kraje nerespektovali, respektive z ní chtěli následně vytěžit maximum pro sebe.
Krajský politik by měl chápat krajské souvislosti a nesedět v krajském zastupitelstvu jenom proto, aby urval co nejvíc peněz pro svoje město nebo obec. Tohle krajští radní respektovali v plném rozsahu. 

IDEOLOGIE. 
Po volbách jste odmítl jít s ANO do koalice, ale na jihlavské radnici jsou ANO s ODS v koalici. Jak ten rozpor vysvětlíte? 
ODS je demokratická strana, má svou strukturu, své stanovy, volené orgány a nikdo v ní nemá neomezený vliv. Neměl jsem ho v posledních čtyřech letech na Vysočině ani já, jako hejtman. Můj názor na koalice s ANO, ať už je to místní, krajská nebo celorepubliková úroveň, je v ODS všeobecně známý a je pořád stejný. To ale neznamená, že musí být vždycky po mém. 
Při hlasování má můj hlas v ODS stejnou váhu, jako hlas kohokoli jiného a tak tomu bylo i po komunálních volbách v Jihlavě. Většina rozhodla jinak, než byla moje vůle, to je standardní demokracie a já to respektuji. 
Je rozdíl, pokud kandidujete z desátého místa do jihlavského zastupitelstva, jak tomu bylo v mém případě v komunálních volbách, anebo jste jedničkou a lídrem celokrajské kandidátky, kde nesete plnou politickou odpovědnost za celý region.  
Nejsem superman, který má poslední slovo. Mám svůj jasný názor, který se zkrátka snažím prosadit, ale stoprocentně mohu ovlivnit pouze ty věci, o kterých rozhoduji jenom já sám. Ve všech ostatních případech rozhoduje demokratická většina hlasováním. To je jediný možný a správný způsob, i když se mi to občas nemusí líbit.

JIHLAVA. 
Chová se Vysočina k Jihlavě jako ke krajskému městu? 
Je přirozené, že je Jihlava krajským městem, protože je v centru kraje a je to největší město Vysočiny. Myslím, že jsme se snažili Jihlavu vždycky brát jako krajské město a zároveň respektovat to, že okolo jsou další čtyři bývalá okresní města podobné velikosti. 
To geograficky rovnoměrné rozložení dává možnost vytěžit z toho určitou synergii, najít v té konstelaci větší provázanost a podporovat spolupráci. To mi dává mnohem větší smysl než názor, že je potřeba proti sobě bojovat. 
Vzpomínám si na jednu politicky významnou osobnost z Třebíče, která mi jednou řekla, že vlastně úplně nerozumí nespokojenosti některých třebíčských politiků, kteří mluví o tom, že by jim v Jihomoravském kraji bylo lépe: „Je přece mnohem lepší být druhým největším městem na Vysočině než osmým městem v Jihomoravském kraji.“ 

KOSTLIVCI. 
Nemůže nový hejtman M. Kukla objevit ve skříni nějakého takříkajíc kostlivce? 
Nevím o žádném, který by mohl vypadnout a pevně věřím, že nový hejtman bude natolik čestný, že žádného nebude vyrábět. 

LIDOVOST. 
Působil jste až jako lidový hejtman. Kde je hranice, aby lidovost nesklouzla do populismu?
No, trochu mě tenhle pojem děsí při vzpomínce třeba na Miloše Zemana. Možná, že je to spíš přirozenost? Ono to totiž je hodně o přirozenosti. Jsem společenský člověk, mám rád společnost lidí, umím se v ní bavit, poslouchat, zapojit se, do určité míry se přizpůsobit… 
Myslím, že když je člověk přirozený, tak to lidi vycítí. Umím oddělit své lidské i společenské role, ale to neznamená, že jsem pokaždé jiný člověk. Hrát si na někoho jiného nemám zapotřebí. Tak třeba jsem i lidový. (úsměv)

MORAVISMUS. 
Narodil jste se na Znojemsku, vyrůstal také na Jindřichohradecku a usídlil se v Jihlavě. Jak vnímáte snahy o obnovení hranice? 
Jakýkoliv moravismus považuji za záležitost historie, kterou vůbec v dnešním evropském kontextu nemá smysl otvírat. Většinou totiž okamžitě nastupuje místo zdravého zemského patriotismu nesnášenlivý nacionalismus. Smysl vidím v budování komunity, soužití, partnerství a ne v malování hranic a rozdělování lidí a území. 

NAGYOVÁ. 
Europoslankyně a jihlavská zastupitelka Jana Nagyová, obžalovaná v kauze Čapí hnízdo, kterou soud dosud dvakrát nepravomocně osvobodil.  
Hezká kariéra. 

OTTO VOPĚNKA (ANO). 
V širším povědomí neznámý politik, který se stal druhým nejdůležitějším mužem v kraji – 1. náměstkem hejtmana. 
Skoro ho neznám. Na první pohled mi přijde kultivovaný, ke mně se choval vždycky slušně.

PIRÁTI.  
Když pominu, že pirátský volební výsledek mohl být jednou z příčin, proč jsme skončili v opozici, vnímám je v kontextu posledních let jako úspěšnou progresivní stranu, která dokázala v pravou chvíli oslovit zajímavou voličskou skupinu. Podle mě se zasekli na věcech, na kterých se nemohli nikdy dohodnout. 
Začali chytře jako protisystémová strana, což na začátku vždycky funguje, než se stanete součástí politického mainstreamu, pak se už musíte nějak transformovat a vybrat si, protože nemůžete být celý život pankáčem. Respektive můžete, ale musíte se pak smířit s tím, že máte jako pankáč jasně dané místo i roli a ve společnosti budete vždycky tak trochu za minoritního exota. Jinak vzpomínka na mou první náměstkyni Hanu Hajnovou – to je vzpomínka velmi pozitivní.  

Krajská RADA. 
Krajská rada je v historii poprvé bez jediné ženy. Není to chyba?
Říkám to docela často - politika ženy moc netáhne. Nedivím se jim, protože když se dostanou do významnější politické pozice, okamžitě se objeví obrovské množství hulvátů a sprosťáků, kteří na ně začnou útočit. Ony samy by to asi i ustály, ale mají přirozenou potřebu chránit své blízké a děti. My muži jsme v tomhle víc sobečtí a taky si myslíme, že trochu se otlouct je vlastně pro život prospěšné.
Jinak ženy mají v politice neuvěřitelný dar některé věci neskutečně komplikovat, ale zároveň jsou nezanedbatelným kultivačním prvkem, takže kdybych to měl poměřit, tak říkám: Jo, ženský element je zdravým a prospěšným prvkem v jakékoli lidské činnosti.  

STAN. 
Když se ohlédnu, byl pro mě STAN největším oříškem v koaličním fungování. Táhnout v radě za jeden provaz se dařilo hlavně díky tomu, že byl předsedou jejich klubu zkušený politik telčský Roman Fabeš a sekundoval mu další radní Pavel Hájek. V důležitých momentech sehrál svou pozitivní roli i krajský předseda a dnes ministr Lukáš Vlček.
Situaci uvnitř strany jim ale nezávidím, hlavně kvůli jejich třebíčské klice. Občas se samozřejmě stane všude, že se někdo tzv. utrhne ze řetězu, ale od toho jsou stranické orgány a členská základna, aby se takové věci vyříkaly. Tady se to asi nedařilo.
Myslím, že vyvrcholením byl údajně soukromý předvolební billboard starosty Pavla Pacala, že Vysočina nesmí být jen Jihlava, to bylo hezké „sólíčko“. 

Chladné vás asi nenechalo hlasování při volbě hejtmana, kdy dva ze současných členů STAN (A. Joura a P. Pacal) hlasovali pro Martina Kuklu. 
Bylo to dost nepochopitelné, ale chladným mě to nechalo, protože tomu vlastně dobře rozumím. Četl jsem vyjádření kolegy Adama Joury, jak se nechtěl účastnit jakýchsi šaškáren a proto při volbě hejtmana se starostou Pavlem Pacalem hlasovali pro protikandidáta z ANO, aby uznali jeho volební vítězství. To je přece úplný politický nonsens.
Respekt k volebnímu výsledku se v soutěži politických stran nevyjadřuje podporou volby protikandidáta, se kterým před tím soupeřím. To je popření samotné podstaty parlamentní demokracie. U kolegy Joury to svědčí buď o absolutním politickém amatérismu, anebo je to jenom prachobyčejná vypočítavost. 
Argumenty starosty Pacala o manýrech z vysoké politiky jsou stejně absurdní, princip koalice – opozice přece platí na regionální úrovni úplně stejně jako v parlamentu. Uvidíme, jestli tohle hlasování bude mít v budoucnu nějaký význam. Myslím, že tohle se prostě nedělá a pro tyhle případy existuje hlasovací tlačítko „zdržel se“, ale proti gustu…
 

TŘENICE. 
Můžeme očekávat mezi vámi a novým hejtmanem Kuklou nějaké třenice? 
Názorové určitě. Pokud nastanou situace, kdy nebudeme mít na věci stejný názor, ale to je v politice přece normální. Otázkou je forma. Vždy jsem se vůči opozici snažil chovat slušně, protože si myslím, že slušnost do politiky patří a rozhodně to není žádná slabost. 
Myslím, že v ANO to mají jinak a minimálně v prvním roce minulého období nám to dost dokazovali a útočili stylem, který já za slušný nepovažuji. 
Na tuto jejich úroveň se ale snížit nehodlám, což neznamená, že nebudu věci nazývat pravými jmény. I proto jsem jim na ustanovujícím zastupitelstvu připomněl jejich citace a výroky, aby bylo zřejmé, že před čtyřmi lety říkali něco zcela jiného, než říkají dnes a že černou najednou přemalovali na bílou.  
 
UKRAJINA, UPRCHLÍCI. 
Zrovna včera mi říkal jeden jihlavský podnikatel, ať už přestaneme podporovat tu Ukrajinu. Ptal jsem se ho, co tím myslí, podporovat? Když Rusové napadli Ukrajinu a začala válka, byl jsem hrdý na Česko a na nás Čechy, že jsme otevřeli hranice a přijali všechny jejich uprchlíky. 
Poskytli jsme jim první pomoc s tím, že jsme jim alespoň na Vysočině od začátku říkali, že je to pomoc dočasná a že se budou muset časem postarat sami o sebe. A vyplatilo se to, protože dnes nemáme plné baráky Ukrajinců s výjimkou pár desítek skutečně potřebných, především seniorů a invalidů. Zapojili se na trh práce, na trh s bydlením, začali normálně fungovat. 
V řeči čísel a peněz, oni už dnes na daních odvádí Česku víc, než nás stojí. A řekněme si další důležitou věc: české stavebnictví a služby by se bez Ukrajinců, kteří tady žijí a pracují, pomalu, ale jistě hroutily, protože prostě my sami už nemáme tolik produktivní pracovní síly, která by naši ekonomiku udržela funkční.
Ukrajinci mají samozřejmě trošku jiný naturel, jiné zvyky, ale jsou to lidé kulturně blízcí, včetně jazyka. Jasně, musíme je nějakým způsobem pořád edukovat, to zkrátka k integraci a adaptaci patří, ale zároveň si řekněme, že i my v Česku máme spoustu lidí, kteří se nechovají tak, jak bychom si možná většinově přáli.

VRZAL. 
Lídr krajské kandidátky Stačilo! komunista Miloslav Vrzal.  
Skoro ho neznám, působí jako vzdělaný inteligentní člověk, tím spíš nechápu, proč je členem komunistické strany. Vlastně mě překvapuje celá ta komunistická proměna z komunistů ve Stačilo! Nejvíc mě pobavil Andrej Babiš, když říkal, že komunisti ze Stačilo! už nejsou komunisti, že komunista je jenom Konečná (Kateřina Konečná, předsedkyně KSČM). 
Mnohem víc mě ale děsí propojení se sociální demokracií po volbě nové předsedkyně (Maláčová SOCDEM), které je možné v budoucnu. Tyhle dvě ženy jsou si hodně podobné…

ZDRAVOTNICTVÍ. 
Jihlavské nemocnice se letos na jaře dotkla bezprecedentní událost, když byl policií obviněn její ředitel Lukáš Velev z podezření možného braní úplatku. Kraj jej po několika měsících z funkce ředitele odvolal. Opozice vám ale vyčítala, že jste tak učinili pozdě. 
Rada kraje pana ředitele odvolala ve chvíli, kdy byl vzat do vazby, tedy v řádech dnů od vznesení obvinění. To je dle mého názoru standard. Názory samozvaných revolučně-lidových soudů mě nechávají v klidu. Někteří lidé zkrátka prahnou po krvi a trochu zapomínají, že žijeme v právním státu.    

Nenese kraj na celém případu část viny? Neselhaly kontrolní mechanismy? 
Nemocnice zřizovaná krajem je organizací zcela ekonomicky svébytnou s vlastní právní subjektivitou. Kraj ji sice řídí metodicky, ale plná odpovědnost je vždy na managementu samotné organizace. Nechali jsme samozřejmě zřizovatelským odborem celou zakázku, které se obvinění týkalo, následně zkontrolovat. 
V samotném procesu zadání a průběhu zakázky se neprokázalo jakékoli pochybení. Víc informací o vyšetřování nemám a ctím presumpci neviny, dokud soud nevynese rozsudek.  

Diskuze k článku