Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Vznik společné inscenace Horáckého divadla v Jihlavě a divadla v Nitře s titulem Pomlčka byl iniciován ze slovenské strany. Jihlava byla k její tvorbě přizvána. 
Inscenace vznikla ke 30. výročí rozdělení Československa. Představení se hraje na obou scénách, nejbližší jihlavské bude uvedeno 4. prosince od 19.30 hodin na Malé scéně HD_J. 

Text hry vyšel z výzkumu prováděného na téma vztahu Čechů a Slováků a ze vzpomínek na Československo v kombinaci s filozofickými texty, reportážemi, novinovými články apod. 

Zkoušelo se střídavě v Nitře a v Jihlavě, kde i podle samotných slovenských divadelníků komornější prostor Malé scény lépe odpovídá atmosféře titulu. Premiéra se odehrála 20. října na Slovensku, kde se slovy jihlavské dramaturgyně inscenace Barbory Jandové odehrála „spousta veřejných generálek.“

„Těšila jsem se, že nějakou diskusi s nimi zažiju. Nestalo se,“ komentovala Jandová uvedení hry před slovenskými diváky. Jihlavská premiéra se odehrála 4. listopadu. Vzápětí po druhém uvedení v HD_J pak došlo 8. listopadu také na vůbec první besedu tvůrců s publikem. 

Jak v úvodu besedy upozornila Jandová, byla beseda nestandardní s ohledem na neúčast dvou ze slovenských hlavních tvůrkyň inscenace, tedy režisérky Ivety Ditte Jurčové a dramaturgyně Slavky Civáňové.
 

Nostalgické dělení 
V reakci na zhlédnutou hru Pomlčka se v úvodu jihlavské besedy vzpomínalo na atmosféru silvestra 1992, kdy došlo k oficiálnímu rozdělení obou států. 
„Upřímně, třeba moje maminka plakala. A říkala, ten den si zapamatuj. Tak si ji pamatuju, jak brečela…,“ vzpomínal herec Zdeněk Stejskal, kterému bylo v té době 12 let. 

Slovenskému herci Otto Culkovi bylo při rozdělení republiky sedm let, na reakce v rodině si podle svých slov nevzpomíná. 
O to intenzivněji si prý pamatuje roky devadesáté: „Nikdy na to nezapomenu - devadesátý osmý rok, když byly ty rozhodující volby u nás. A pamatuji si Mikuláše Dzurindu (* 1955, předseda vlády Slovenska 1998–2006, ministr zahraničních věcí Slovenské republiky 2010–2012, pozn. red.), jak skáče radostí – v televizi byly nějaké zprávy, i moje rodiče, že konečně toho Mečiara pošleme do pr..le.“

Celou tematiku rozchodu Čechů a Slováků komentoval Culka ze svého pohledu jako nostalgickou: „Protože já jsem ze smíšené rodiny - maďarské, české, slovenské, tedy takové středoevropské. Vzpomínám si pořád na rodinu v Brně a na to všechno, co už dnes není, ale ještě v těch devadesátých letech to fungovalo. Jak jsme cestovali po tom Československu. Je to pro mě taková i trošku emotivní věc.“

Také jeho kolegyně z nitranského divadla Vladena Škorvafová v reakci zmínila, že se cítí jako federalistka: „U nás se (při dělení republiky) plakalo, protože můj otec byl Čech, my jsme byli absolutně československá rodina. Bylo to opravdu těžké. Bylo mi už 15 let a intenzivně jsem vnímala i to uvažování – a teď co, teď zůstaneme na Slovensku, anebo půjdeme do Čech? Já říkám, že bohužel jsme zůstali na Slovensku. Mě to velmi bolelo a vlastně mě to bolí dodnes.“  
 

Více v tištěném vydání JL s datem 28. 11.

Diskuze k článku