Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Hokejový brankář Jan Brož se vrátil do jihlavské Dukly, ale jenom na skok, jako host při trénincích „áčka“ na ledě. „V pátek (dnes) jdu s klukama naposledy, další týden se vracíme do Francie,“ hlásila jednička Briançonu, hrajícího elitní Magnus ligu. 

Přivítala vás kabina pozdravem bonjour?
Myslíte kluky v Dukle? Ne, tady nikdo francouzsky neumí (úsměv). Přivítání bylo normální.

Vy ale slovíčka a základní fráze ovládáte, ne? Trvalo dlouho naučit se tento jazyk?
Ani tolik ne. Učil jsem se přes aplikaci. Ovládám základy, jak pozdravit, jak se rozloučit a další… Co jsem se naučil za pochodu, to mi stačí. Moje přítelkyně se chystá na kurzy francouzštiny, bude ji umět lépe než já (úsměv).

Z Jihlavy jste odcházel v normální době, nyní spolu hovoříme před provizorní kabinou v podzemí…
Jsou tady zhoršené podmínky, ale na druhou stranu se konečně něco děje kolem stavby nové haly. Pro Jihlavu je to super. Co se týče dočasného azylu, je dostačující. Kluci tady mají všechno, co potřebují.

Jak se ve Francii žije?
Bydlíme v takovém malém městě, kde se všichni znají. Není to tam špatné. Těžké je to ve chvíli, kdy jdete do Francie a neumíte jazyk. U nás v kabině mluvíme anglicky, ale kdybych měl chodit do normální práce, s nikým se nedomluvím, protože Francouzi anglicky nemluví. A pokud ano, tak nechtějí. Jsou hrdý národ, mají rádi svůj jazyk.

Briançon je jedno z nejvýše položených měst v Evropě, nepletu-li se…
Ano. Leží v Alpách, nějakých 1300 metrů nad mořem, všude kolem „dvoutisícovky“. Je to hezké historické město, takové údolíčko, a hodně sněhu.

Čili ideální destinace na lyžování?
Já nelyžuji, ale na běžky je to úplně parádní.

Určitě i na focení přírody, vaše oblíbené hobby…
Jasně. Je super vyrazit do hor na kamzíky nebo kozorožce. Dali by se vyfotit i vlci, ale tak daleko a hluboko do přírody jsem se ještě nedostal (úsměv).   

Jak trávíte ve Francii volný čas?
Výletujeme a poznáváme její krásy. Chodíme po městech nebo horách. Příroda je tam opravdu velice krásná, i na koupačku. Můžete se vykoupat v čistých jezerech nebo řekách. Když chceme k moři, sedneme do auta a za tři a půl hodiny jsme v Marseille. Letos bychom se konečně chtěli podívat do Paříže, ale ta je celkem z ruky, nějakých jedenáct hodin autem. Uvidíme…

Cyklistickou Tour de France sledujete?
Dívám se většinou na konec, na finální spurt (úsměv). Nevydržel bych celou dobu sedět u televizního přenosu (smích). Loni se projíždělo přímo naším městem. Na tuhle etapu jsme se koukali v televizi s babičkou a dědou. Ukazovali jsme jim, kde tam bydlíme, co jsme tam poznali a viděli.

Jste odborníkem na francouzskou kuchyni nebo víno?
Na kuchyni úplně ne, ale víno si dám rád. Akorát je hrozně těžké vyznat se ve všech druzích. Musím k sobě mít někoho, kdo mi poradí, jaká značka vína je dobrá (úsměv).

O sommeliérském kurzu jste nepřemýšlel?
To by byla moc odborná francouzština. Nerozuměl bych… (úsměv).

Ale slovenskému kouči Danielu Sedlákovi, jenž vedl tým v minulých dvou sezonách, jste rozuměl bez problémů, že?
A nejen jemu… Měl jsem několik slovenských spoluhráčů. Bylo příjemné sejít se například o Vánocích a popovídat si skoro v mateřském jazyce.

Jak budete komunikovat s novými trenéry z Maďarska?
Umějí anglicky, takže to bude v pohodě.

Po hokejové stránce vám nic nechybí?
Já osobně si nemohu stěžovat. Mám v Briançonu všechno, co potřebuji. Co se týče zázemí, ano, nemáme v kabině kuchyňku jako kluci v Dukle, uděláme si kávu a jdeme se posadit na svoje místo. České zázemí je o trochu lepší. Některé francouzské stadiony jsou takové, nechci nikoho urazit, bizarní. Obecně se ví, že třeba stadion v Nice je v nákupním centru… Co jsem se bavil s tamními brankáři, mají těžký život, protože v tom „nákupáku“ nemohou pořádně cvičit.

Je ve vašem klubu kouč gólmanů?
Ano. Minulý rok i předtím byl druhý asistent současně trenérem brankářů. Měl jsem k sobě bývalého slovenského gólmana Ramona Sopka, který také hrál ve Francii. Letos pokračujeme v podobném modelu. Asistent Csaba Székeli je trenérem gólmanů u maďarské reprezentace. Pracujeme stejně jako v Česku. Půl hodiny před ledem děláme svoje cvičení nebo rozebíráme herní situace u videa. A byl jsem překvapený, jak dobře se tady pracuje s mládeží. Není to na takové úrovni jako v Česku, ale má to hlavu a patu.

Jaká je úroveň nejvyšší Magnus ligy?
Není vůbec špatná, jak se říká. Chodí tam hodně Finů nebo Kanaďanů, kteří pozvedli kvalitu soutěže. Bylo to vidět loni, když Grenoble hrál v Lize mistrů proti Hradci Králové, že český tým nijak extra nedominoval. Grenoble patří k top klubům. Liga je rozdělena na dvě poloviny. Top čtyři mají jiné finanční možnosti a kvalitnější hráče, zbylých osm týmů je takový průměr.

Zatímco v Jihlavě jste bojoval o nejvyšší příčky, v Briançonu je tomu naopak. Dvakrát po sobě skupina o udržení…
Trochu jsem se v tom utápěl, protože jsem typ sportovce, co rád vítězí. Když se daří, člověku se lépe chodí na stadion, než když vyhrajete pět šest utkání za celou sezonu… Na druhou stranu jsem šel do Francie, abych načerpal zkušenosti a zviditelnil se. Obojí se podařilo. Dostávám hodně prostoru, s počtem odchytaných zápasů rostou zkušenosti.

Jak vysoké jsou divácké návštěvy?
U nás, jak jsme malé město, chodí kolem tisíce lidí. Jakmile jsou prázdniny a Francouzi se začnou stahovat na hory, přijdou i tři a půl tisíce. Zápasy mají úplně jiný náboj. Pak jsou stadiony, třeba v Gapu nebo Rouenu, kde je pokaždé vyprodáno.

Hokej ale nepatří ve Francii k tolik populárním sportům, že?
Fotbal je pochopitelně daleko populárnější, to vůbec nejde srovnat. Baseball nebo basketbal také… Záleží, v jakém jste městu. Paříž nehraje nejvyšší hokejovou soutěž, ale tamním obyvatelům je to v podstatě jedno, protože mají kluby v jiných sportech, kde hrají top soutěže. U nás v Briançonu fotbal není, proto lidé chodí na hokej. Oblíbeným sportem je u nás i horolezectví. Aktuálně se tam staví nová velká lezecká stěna.

Prý jste se měl stěhovat na jinou francouzskou adresu, je to pravda?
Ano. Registroval jsem zájem od jiných klubů, nejen francouzských, ale z určitých důvodů to nedopadlo. Vedení Briançonu hodně stálo o to, abych pokračoval, a tak jsme se domluvili.

Jak dlouho plánujete v zemi galského kohouta vydržet?
Rok ještě určitě, pak se uvidí… Chtěli bychom se vrátit blíže k Česku. Autem je to třináct hodin, letecky to není o moc lepší. Možná bychom se vrátili i do Česka. Uvidíme, jestli nějaký klub bude mít zájem…

Diskuze k článku