Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Co mistrovství České republiky, to pro jihlavské atlety vynikající výsledky. Nejinak tomu bylo na gigantu v Praze na Julisce (17. – 18. 6.), kde dorostenka Nikola Musilová doběhla v krajském a osobním rekordu pro stříbro na 200 metrů, respektive bronz na poloviční distanci. Navrch splnila limit pro Evropský olympijský festival mládeže.

Která medaile hřeje více?
Z mého pohledu rozhodně stříbro z „dvoustovky“. Není to tím, že je to ta lepší medaile, ale tím, že byla náročnější a nečekaná.

Napadlo by vás před šampionátem, že dosáhnete takových výsledků?
Doufala jsem, že by nějaká medaile mohla „cinknout“. Ale že by to byly rovnou dvě, tak to mě tedy nenapadlo. Překvapena byla i moje trenérka Eva Suchá. 

Ambice před odjezdem do Prahy?
Zaběhnout osobáčky a na „dvoustovce“ splnit limit pro účast na Evropském olympijském festivalu mládeže, což se povedlo. 

Čili překonání osobního maxima bylo v plánu…
Určitě. O vylepšení na „stovce“ jsem se pokoušela už před mistrovstvím republiky. Často se to pohybovalo malinko za osobákem, který jsem měla. Na šampionátu jsem to konečně zlomila a rovnou jsem šla pod dvanáct sekund, což byl můj cíl. Osobák na „dvoustovce“ jsem chtěla také překonat, ale stačilo mi zaběhnout čas pod 24:60, abych splnila limit na festival. Momentálně se snažím překonat hranici 24 vteřin…

To byste se kvalifikovala na juniorskou „Evropu“, že?
Ano. Před mistrovstím republiky by mě vůbec nenapadlo, že by taková šance vůbec existovala. Ještě před rokem jsme si s trenérkou vůbec nemyslely, že by „dvoustovka“ mohla být moje hlavní disciplína. A najednou mě ji baví běhat více než „stovku“.

Finále na 100 m bylo dramatické a nesmírně vyrovnané. Mohlo vám „kápnout“ další stříbro…
Ano, „stovka“ byla velmi vyrovnaná, ke stříbru mi chyběl kousek… Za mě je ale třetí místo také krásné. Hlavně když jsem byla před mistrovstvím republiky v tabulkách na páté příčce.

Bylo ve vašich silách běžet ještě rychleji?
Na „stovce“ jsem rychleji rozhodně běžet mohla, hlavně ve finále. Tam jsem totiž měla pomalejší čas než v rozběhu. Na „dvoustovce“ už moc rychleji běžet nešlo. Čas 24:11 byla moje hranice, kdy už mi ke konci začaly tuhnout nohy, a nešlo tak zrychlit. Tento čas jsem měla úplně stejný jak v rozběhu, tak ve finále.

Jak letošní sezonu hodnotíte?
Je jedna z nejlepších, co jsem kdy měla. Postupně se mi plní sny, po kterých jsem toužila, když jsem s atletikou začínala. Dostala jsem se do české reprezentace, bojuji o kvalifikaci na mistrovství Evropy… Určitě mi hodně pomáhají reprezentační starty. Dávají mi hodně zkušeností, přátel a nadhledu.

Vaše nejbližší cíle?
Jak už jsem zmiňovala, stlačit čas na „dvoustovce“, a dostat se tak na mistrovství Evropy juniorů do Izraele. 

Diskuze k článku