DÍVKY vyplňují jeden z úkolů do pracovního listu Hvězdoletu před sochou Sourozenci od Věry Ducháčkové Beránkové. Foto: Jiří Varhaník
Vyzvednout si pracovní listy ve dvou verzích podle věku dítěte (od 3 nebo od 8 let), nechat se vést galerijním domem po třech barevných linkách, vnímat vystavené obrazy, kresby či sochy a zamýšlet se nad tématy zadanými v jejich doprovodných textech. To jsou spolu s reálným tvořením základní principy výstavy, kterou OGV nazvala Hvězdolet. Rodiče s dětmi mají poslední možnost k její návštěvě.
Do 11. června představuje projekt v prostorách galerie na Masarykově náměstí 24 vybraná díla ze sbírek OGV. Jejich tvůrci jsou význační autoři české výtvarné historie. Děti se setkávají se jmény, jako jsou Zoubek, Doleželová, Reynek, Chatrný, Bílek, Gross, Krum, Sion a mnohá další.
Celek nese titul podle ústředního abstraktního velkoformátového obrazu Hvězdolet (1966, tempera, latex na sololitu) od výtvarníka a ilustrátora Dobroslava Folla (1922 – 1981), celoživotního obdivovatele aut, letadel, raket a další techniky.
Téma obrazu vystihuje podstatu výstavy, tedy podporu fantazie a kreativity. Sama kurátorka Pavlína Pitrová projekt charakterizuje jako mezigenerační záležitost, která přímo pobízí k návštěvnickému tvoření v duchu podtitulu Dítě v každém z nás.
Tři barevné linie
V instalaci Hvězdoletu se návštěvník napříč všemi podlažími galerijního domu orientuje díky rozdělení do tří barevně odlišených linií. Žlutá, modrá a červená vycházejí z barevnosti ústředního obrazu.
První linie je koncipována jako klasická výstava vybraných uměleckých děl na témata dětského světa, rodiny a zájmů dětí. Výstavě dominuje centrální sochařský blok, prostor je rozdělen na části rodina a zájmy dětí. Pohledovou výšku v umístění děl a popisek uzpůsobila kurátorka dětskému návštěvníkovi. Popisky obsahují pro děti srozumitelnou interpretační část.
Např. u nedatovaného oleje Fr. Antonína Jelínka (1890 – 1977) Umělcova matka si děti uvědomují nezadržitelnost koloběhu života a času, kdy se z dívenky stává slečna, ze slečny maminka a z ní nakonec babička, jakou vidí na vystaveném obraze. Každý divák ji přitom podle svého věku vnímá jinak.
U plátna telčské malířky Míly Doleželové (1922 – 1993) z roku 1964 s názvem Požár se děti seznamují s malířčiným typickým rodinným námětem i s typickými atributy jejích postav (velké oči, ruce a nohy).
Před leptem Markéty Školandové Děti bez domova z roku 1944 si dětský pozorovatel uvědomuje, že ne všechny děti mají domov a milující rodinu či kamarády. „Jestliže víte o někom, komu něco z toho chybí, zkuste mu udělat malou radost tím, že ho oslovíte a budete si s ním třeba jen povídat,“ vybízí děti popiska.
Před grafikou výtvarníka a básníka Bohuslava Reynka (1892 – 1971) Kočičí rodina z roku 1965 se pak děti dozví, jaká atmosféra panovala na petrkovském „zámečku“ na Havlíčkobrodsku, když zde jeho umělecky založení obyvatelé žili spolu s rodinou koček a domácích zvířat, která také grafik Reynek často zobrazoval.
Mnohé z popisek jsou doplněny zadáními. Např. u cyklu akrylů současného malíře Hucka Finna (Jaroslav Grodl, * 1984) z roku 2017 s názvem Jana se děti nejen seznamují s pojmem triptych, ale mají také za úkol popsat, co vše se na obrazech odehrává a kde.
Také při pozorování temperové malby Terezy Říčanové (*1974) z jejího čtrnáctidílného širšího cyklu Obrazy světa (2013 - 2016) je úkolem dětí popsat, co vše se na obraze odehrává, jaké postavy vidí a jak spolu souvisí.
U temperové malby Zbyška Siona (* 1938) z roku 1970 s názvem Chlapec jako ze škatulky děti popisují, jak na ně působí malba, která se zcela vymyká realistickému pojetí portrétu, jak jej znají.
Např. u sochařského portrétu Matka (1939) od sochaře a keramika Karla Šteifa (* 1914) se děti seznamují s pojmem terakota (terra cotta - pálená hlína). Jejich zadáním je zamyslet se nad tím, co dělá zobrazená maminka se svým dítětem. Úkolem je vzpomenout si na nějakou říkanku, kterou by maminka dítě právě mohla učit.
Nosnými prvky druhé linie projektu jsou stanoviště pro tvoření. „V návštěvníkovi má navodit dojem pokojíčku. Místa, kde se nechá inspirovat a vyzkouší materiály, které vybízejí k tvořivé činnosti a cítí se zde jako doma,“ vysvětluje kurátorka.
K tvoření tu vybízí i volba vystavených uměleckých děl (edukátorka Pitrová spolupracovala při tvorbě výstavy s kurátorkou galerie Janou Bojanovskou). Tady si mohou dětští i dospělí návštěvníci zkoušet vlastní interpretaci díla s využitím papíru, tužek, nůžek, lepidla, razítek, korku, kinetického písku a dalšího připraveného materiálu.
Prostřednictvím popisek se návštěvníci dozvědí, jakým způsobem se mohou zapojit. Každé umělecké dílo je zaměřeno na jiný druh kreativity, u každého je vytvořen interaktivní prostor pro tvoření.
„Například dílo Eduarda Ovčáčka nabídne možnost pracovat s razítky, Tři nejlepší barvy Dany Puchnarové vybídnou návštěvníky ke zkoumání barev a tvarů pomocí prosvětlovací desky,“ vysvětluje Pitrová.
Dílo Ivana Chatrného inspiruje ke skládání rozřezaných CD do vlastní kompozice, dílo Milník od sochaře Olbrama Zoubka zase k sestavení vlastního trojrozměrného předmětu pomocí korkových špuntů a párátek. Obraz Luďka Holuba a připravený kinetický písek zase vybízejí k tvorbě vlastního reliéfu.
Relaxová třetí linie nabízí výhled na díla s tématem pohádkových postav Karla Němce, Ladislava Nováka, Michaela Floriana nebo Otto Stritzka. V sedacím vaku či mezi polštáři se tedy lze zaposlouchat do pohádkových příběhů.
Dětskýma očima
Zahájení Hvězdoletu se odehrálo v polovině února v duchu dvou vernisáží - „dospělé“ a „dětské“.
V duchu interaktivního zaměření projektu uvedla dětskou vernisáž Alenka Štanclová, která z pohledu dětského návštěvníka shrnula své praktické dojmy z projektu.
„V modré kreativní části si můžete podle obrazů něco vytvořit úplně podle sebe, je to úplně na vás. Žlutá, to je taková pohádková část, je to pro každého, kdo má rád pohádky. A červená, tak ta je na téma dětí – co dělají ve volném čase, a rodina. Tam si můžete prohlédnout obrazy a sochy. Mně se nejvíc líbila ta kreativní část, protože já ráda tvořím. Asi nejvíc se mi líbila stínohra, kde jsem si mohla podle sebe poskládat nějaké objekty, potom jsem na ně namířila světýlko a udělalo to krásné stíny,“ pozvala ostatní děti Alenka.
Edukátorka Pavlína Pitrová pracuje v OGV Jihlava dlouhodobě s dětským návštěvníkem, využívá přitom zkušenosti získané prací zejména v řadě pražských kulturních institucí.
Je autorkou oceňovaných knížek Hurá do galerie - Průvodce světem výtvarného umění pro děti (2019, Fragment) a Hurá do muzea – Průvodce světem sbírek a poznání (2021, Fragment). V nich děti seznamuje s prostředím a principy práce těchto sbírkotvorných institucí.
Vede také dětské skupiny v projektech Náš Street Art či Zastávky umění, v nichž se jihlavští školáci v kontaktu s profesionály teoreticky i prakticky seznamují s fenoménem umění ve veřejném prostoru včetně organizační přípravy, propagace a vlastní realizace.
V OGV realizuje P. Pitrová workshopy a dílny, výtvarně pojaté oslavy narozenin dětí a další projekty zaměřené na výchovu k výtvarnému a obecně kulturnímu povědomí a na kontakt galerie s rodinami.
Projekt Hvězdolet doprovodila jihlavská galerie také nabídkou programů zacílenou na školy, rodiny s dětmi i seniory. Pro návštěvníky připravila pracovní list Napište nám dopis, v němž mohou sdělovat své dojmy z návštěvy Hvězdoletu.
Diskuze k článku