Každý stát má své výjimečné občany, na které je právem hrdý. Jedním s takových je i armádní generál ve výslužbě Emil Boček, nositel Řádu Bílého lva. Je posledním žijícím stíhacím pilotem československého zahraničního odboje, který létal za druhé světové války v britském letectvu. Pan generál v. v. Emil Boček, který žije v Brně, oslaví 25. února 2023 sté narozeniny. Několikrát byl hostem v Jihlavě na modelářské soutěži O štít města Jihlavy, kdy jeho besedy byly zlatým hřebem doprovodného programu. Je také čestným členem Czech Spitfire Clubu, spolku letecké historie.

Emil Boček se narodil 25. 2. 1923 v Brně-Tuřanech, kde také vyrůstal a vychodil obecnou školu a poté i měšťanku. V září 1939 nastoupil do učení na strojního zámečníka, avšak to nemělo dlouhého trvání. V prosinci 1939 spolu se svým kamarádem utíká z protektorátu s předsevzetím, že pro Němce pracovat nebude a že bude proti nim bojovat. Po mnohých peripetiích se dostává přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii do Francie.

Ve Francii, po absolvování základního vojenského výcviku, jde s 1. čsl. divizí jako pěšák-telefonista do bojů, které však nemohly zastavit nápor německých vojsk. A tak 12. června 1940 připlouvá do britského přístavu Liverpool.

V Británii absolvuje kurz pro letecké mechaniky a od dubna 1941 slouží u 312. čsl. stíhací peruti ve funkci leteckého mechanika. V dubnu 1943 nastupuje Emil Boček do pilotního výcviku v Kanadě. Při výcviku nalétal 420 hodin na různých typech letedel. 20. října 1944 nastupuje seržant Emil Boček jako letec pilot k letce B 310. čsl. stíhací perutě.

Po dobu svého působení v peruti nalétal 73 hodin a 50 minut. Absolvoval celkem 29 letů, z toho bylo 26 letů bojových, ze dvou letů se musel vrátit pro poruchu a poslední let proběhl už po kapitulaci Německa.

Po návratu do vlasti byl v březnu 1946 jako rotmistr demobilizován a v březnu 1949 jako civilista povýšen do hodnosti podporučíka v záloze.

Po válce si Emil Boček se dvěma kamarády otevřel opravnu motocyklů a v padesátých letech pracoval v Mototechně. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let jezdil také jako motocyklový závodník a měl i několik úspěchů. Od roku 1958 pracoval jako soustružník ve Výzkumném ústavu a v osmdesátých letech ve firmě Drukov.

V roce 1988 odchází do zaslouženého důchodu. V roce 1990, kdy docházelo k rehabilitacím, byl povýšen do hodnosti kapitána, posléze majora a v roce 1993 plukovníka. Dne 8. května 2014 byl Emil Boček prezidentem republiky jmenován do hodnosti brigádního generála. V roce 2017 je jmenován do hodnosti generálmajora a v roce 2019 je Emilu Bočkovi udělena nejvyšší vojenská hodnost armádní generál.

Generál Emil Boček byl dvakrát dekorován nejvyšším českým vyznamenáním Řádem Bílého lva vojenské skupiny, a to v roce 2010 III. třídy a v roce 2019 I. třídy. Takový člověk si zaslouží úctu nás všech a měl by nám být vzorem. V šestnácti letech odešel do zahraničí bojovat proti zlu, které náš národ postihlo, a po celý život je slušným člověkem, který se nebojí stát za svou pravdou.

Jak pana generála Emila Bočka znám, tak by jen řekl: „No co, su jen normální rovné borec,“ pousmál by se a pokrčil rameny.

Jsem přesvědčen, a na tom jsme se s panem generálem Bočkem shodli, že bychom měli přestat rozlišovat, ten bojoval na západě a ten na východě. Celá společnost by se měla naučit být vděčná těm, co bojovali za naši svobodu a nezávislost (ať bojovali kdekoliv). Pan generál Emil Boček dodnes žije v Brně a je velkým brněnským patriotem.

Pane generále, blahopřejeme. 

(Autor je členem Svazu letectví České republiky)          

Diskuze k článku