Magický vrch Šacberk stojí jako maják střežící své okolí. Nevysoký leč výrazný vrch se stal uctívaným symbolem celého okolního kraje. Ve 12. století se zde od prvních chvil provozovala těžba stříbra, aby na jeho úpatí rokem 1783 zanikla. Původní název Schedlperg či Sparrberg změnilo romantické 19. století na Schatzberg – Horu pokladů a opředlo jej mnohými pověstmi. 

Kopec se pak stal bezděčně i místem národnostních třenic, kdy jej místní němečtí obyvatelé oslavovali jako „strážce německého jazykového ostrova“, kolem kterého se do něho „vstupovalo“ od Prahy. Proto již v neděli 19. března 1939 ráno byla na věži rozhledny vyvěšena vlajka s hákovým křížem a hybrálecký kronikář Franz Neubauer zaznamenává do pamětní knihy nacionalistickou báseň Josefa Heina „Schatzberg je svobodný!“. 

Z české strany se před válkou uvažovalo o přejmenování kopce na Bukovec (podle místní části Bukovno – dnešní Lesnov), posléze vrchol nesl až do roku 1989 neutrální „geologické“ jméno Rudný, přesto mu všichni místní říkali dál Šacberk, hovorově též „Šábr“. Je dobře, že hora pokladů se vrátila ke svému romantickému jménu a v jejím okolí mohou opět pobíhat její původní obyvatelé Zwerglové – horničtí skřítci a pomáhat dobrým lidem. 

První rozhledna postavená v roce 1854 vydržela na vrcholku pouze 16 let, když ji v noci ze 26. na 27. října 1870 strhl orkán, který zpustošil okolní lesy, domy a způsobil škody mj. i na kostele sv. Jakuba. Vrchol kopce byl pak prázdný až do 1. září 1907, kdy se uskutečnilo slavnostní otevření obnovené, v pořadí již druhé věže, postavené tentokrát Okrašlovacím spolkem z Jihlavy. 

V říjnu 1940 její život ukončily po 33 letech fungování plameny, které pocházely údajně z přetopených kamen zde sídlící vojenské hlídky Wehrmachtu. 
Vrchol kopce byl v 19. století cílem častých výletů obyvatel Jihlavy a díky tomu se stal i svědkem zajímavých kulturních událostí. Jednu z významných událostí připomíná dodnes pamětní kámen, který naleznete na mezi po pravé straně silnice k Lyžaři hned za parkovištěm krematoria. 
Jeho deska je již znehodnocena, protože obsahovala německý nápis: „Na paměť Jihlavského mužského pěveckého spolku založeného na tomto místě 16. května 1852. Věnováno pěveckými bratry 1910.“ 

Mužský pěvecký spolek Iglauer Männergesangverein zde vznikl ještě před vyhrocením národnostních sporů a na jeho založení se podílely i jihlavské osobnosti s ryze českými jmény. 

Připomeňme si krátce atmosféru Šacberku v polovině 19. století tak, jak ji zachytila „Zpráva o činnosti“ tohoto spolku sepsaná roku 1862 Ludwigem Fritzem a vydaná tiskem Johanna Rippela z Jihlavy: 
„Ještě před rokem 1852 shromáždil kolem sebe jihlavský rodák a student pražské konzervatoře Heinrich Fischer skupinku mladých mužů ke společným pěveckým cvičením, a to čistě pro vlastní potěšení zpěváků, aniž by se chtěli objevit na veřejnosti nebo oslovit tím kohokoli jiného. Současně v Jihlavě existovalo mužské kvarteto složené z místních amatérů známých jako „Naturquartett“, kteří při různých příležitostech úspěšně předvedli několik čtyřhlasých písní zazpívaných jenom podle sluchu. Další skupina zkoušela a osvojovala si hudební znalosti pod vedením místního občana Franze Steigera. 

V neděli 16. května 1852 byl slunečný a jasný jarní den, který chtěli členové prvně zmíněného spolku využít pro uspořádání rozlučky v přírodě se svým přítelem a sbormistrem, který druhý den cestoval za profesní kariérou do Berlína a neměl v úmyslu se brzy navrátit. Za cíl své túry si zvolili nedalekou půvabnou vesničku Waldhöfl (častěji nazývanou Wetterhöfl – dnešní Lesnov), a to nejen kvůli půvabným lesním zákoutím v blízkosti místa, ale pro to, že na tomto Jihlavany oblíbeném výletním místě mohli potkat společnost. 

Když dorazili do lesa, dostali chuť si zazpívat. Část z nich se seskupila v lese jako posluchači a zbytek zpíval krásnou Mendelssonovu píseň ´Kdo tě vztyčil tak vysoko krásný lese!´ Jaké nastalo překvapení, když se po skončení písně z dálky rozezněly hlasy mužského kvarteta, které nemohlo patřit k jejich skupině. Než dozněla radostná píseň, která jim odpovídala, blížili se již pomalu k místu odkud ji zaslechli, až konečně spatřili členy Naturquartettu, jejich sbormistra a několik dalších lidí, kteří je radostně vítali. 

Pro les neobvyklé zvuky mezitím přilákaly ještě více posluchačů a je přirozené, že všichni, ale především samotní zpěváci, pocítili touhu užít si společně nádherné odpoledne, okořeněné radostí ze zpěvu. Zpěváci se poté vzájemně pohostili občerstvením, rozdělili se podle hlasů, a když se do řad pěvců přidalo i několik dobrých zpěváků z publika, poprvé se tak rozlehl tichými lesními prostory silný mužský zpěv ze 30 svěžích hrdel. Při každé písni se ozýval bouřlivý potlesk, což zpěváky dále povzbudilo. 

Během přestávky zdůraznil c. k. úředník Franz Pohl, že toto náhodné shromáždění spojené geniem písně (Genius des Liedes), by mělo využít této příležitosti k založení mužského pěveckého sboru v Jihlavě. Tato slova měla vesměs kladný ohlas a sbormistři považovali tento nápad za realizovatelný. Navrhovatel tedy hned zaznamenal ty, kteří se přihlásili, že chtějí vstoupit do sboru jako cvičící členové.
 
Na tyto níže uvedené pány se vděčně vzpomíná jako na zakladatele Jihlavského mužského pěveckého sboru: 
Ign. Alle jun., Conr. Benischko, Wenzl Bohata, Dr. Ant. Cžiharž, Joh. Dietz, Eman. Engel, Joh. Engel, Heinr. Fischer, Ludw. Fritz, Frz. Hammel, Eman. Heller, Theod. Heller, Rob. Hilbert, Frz. Klob, Frz. Křižanowsky, Leop. Mikon, Jos. Mierwald, Ant. Miksche, Ant. Musil, Frz. Pohl, Jos. Radnitzky, Dr. Wilh. Rambausek, Joh. Stäger, Ferd. Steidl, Frz. Steiger, Frz. Stietina, Frz. Sturm, Joh. Wodianka, Jos. Wodianka, Jak. Wotzelka. 

Od tohoto okamžiku se datuje existence sboru, i když k oficiálnímu uznání mohlo dojít až po schválení stanov o šest měsíců později. Protože sbor vznikl pod božím nebem, v jarní kráse přírody, v zeleném lese, zvolil si do znaku zelenou barvu. Proto se i zdá, že úžasná Storchova píseň byla stvořena přímo pro něj: 
„Zelená, ano, zelená měla by být moje barva jediná! 
V čerstvém lese zeleném šťastný zpěvák zůstane, 
dokud je barva zářivá, má budiž vždy zelená! 
K přípravě spolku a návrhu stanov byl ustanoven výbor, jehož členy byli Dr. Wilhelm Rambausek, Franz Pohl, Ignaz Allé Jr. a Franz Steiger, kteří svůj úkol do konce června splnili, takže spolek byl právně ustaven 23. září 1852 a mohla být provedena volba vedení spolku. 
První vedení tvořili: ředitel: Dr. Anton Cžiharž, tajemník: Franz Pohl, sbormistr: Franz Steiger, Kronikář: Dr. Wilhelm Rambausek, Pokladník: Ignaz Alle jun. 
Heslo mužského pěveckého sboru: Pevně a věrně, radostně a svobodně!“ 

Tolik tedy zpráva z pera Ludwiga Fritze. Zpěv pod širou oblohou byl tehdy velmi oblíben, a tak je na Šacberku zaznamenáno mj. i první provedení písně a naší budoucí hymny Kde domov můj, kterou zde zapěli čeští studenti v rámci majálesových oslav v roce 1855. 
Třeba zde tato melodie znovu zazní v příštím roce v rámci kulatého jubilea této události – kvalitní pěvecké sbory v Jihlavě stále máme. A jasno v názvu vrcholu snad již také, jen tu rozhlednu tu místní obyvatelé stále postrádají.

Diskuze k článku