Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Ve věku 90 let zemřela v sobotu 5. listopadu evangelická teoložka, pedagožka a historička doc. PhDr. Eva Melmuková - Šašecí (* 25. 2. 1932 Řím, Itálie), farářka Českobratrské církve evangelické v Telči.

V roce 1950 absolvovala Nerudovo gymnázium v Praze, následně studovala do roku 1954 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze a také na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

V závěru studia si vybrala bohosloveckou fakultu, v prosinci 1954 se pak stala vikářkou ČCE v Praze na Smíchově. Po třech letech jí však byl představiteli komunistického režimu na 29 let odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti.

Pracovala poté jako krámská v Osvobozené domácnosti, figurantka v Geodézii Stříbro, laborantka v Západočeských mlékárnách, pracovnice Městského muzea ve Stříbře či jako zásobovací referentka v dačickém Koh-i-nooru.

V roce 1961 maturovala znovu na SPŠ potravinářské technologie. V letech 1961–1967 následně externě vystudovala etnografii a folkloristiku. Doktorát získala v roce 1968.

S nástupem normalizace sedmdesátých let byla nucena opět změnit obor a následující léta působila ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském v Praze. V roce 1986 jí bylo jako invalidní důchodkyni po celkové mrtvici dovoleno působit jako farářka.

V roce 1989 se stala doc. Melmuková jedním ze zakládajících členů Občanského fóra v Telči a posléze byla zvolena do zastupitelstva města. V roce 1990 se na ETF UK habilitovala a pět let přednášela církevní dějiny.

K oblastem odborného zájmu doc. Melmukové patřily české dějiny 17. a 18. století; vývoj sídel a lidová architektura; regionální historie jižní části Českomoravské vrchoviny; církevní dějiny či dějiny náboženských minorit.

Je autorkou knih Evangelíci v rané toleranční době 1–8 (1995–1996) (spolueditorka), Patent zvaný toleranční (1999) či Neznámé Telčsko (2001) a řady odborných studií, mimo jiné na téma urbanistického vývoje a lidové architektury na Telčsku a Jihlavsku.

V žánru beletrie a poesie patří k jejím titulům Setkání po dvou stoletích (1985) a Ohlasy padesátých a šedesátých let (1991). Je držitelkou Medaile vděčnosti (2012). Jejím manželem byl Jiří Melmuk (1960–2015).

„Pro mě morální vzor, učitelka, rádce a především neuvěřitelně vzdělaný, moudrý, laskavý, skromný a pozitivní člověk se specifickým smyslem pro humor,“ komentoval osobnost a odchod doc. Melmukové např. předseda Senátu PČR Miloš Vystrčil. Podle svých slov obdivoval obrovskou energii paní farářky, se kterou se vrhala do řešení problémů a realizace projektů.

„Eva Melmuková měla zásadní roli v prvních volbách v Telči v roce 1990. Volby tehdy suverénně vyhrála, pozici starostky však odmítla a nadále pokračovala ve své službě a duchovní cestě,“ dodal M. Vystrčil.

Poslední rozloučení s doc. Evou Melmukovou se koná 12. listopadu v 15 hodin v evangelickém dolním kostele ve Velké Lhotě u Dačic.

Diskuze k článku