Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Titul Na Kopci u laviček nese výstava, která ještě do 29. května pokračuje v galerii v Komenského ulici. Vztahuje se tak konkrétně k Jihlavě a k prakořenům protagonisty výstavy, k atmosféře konkrétního místa, kde vyrůstal. Jde zároveň o zatím nejobsáhlejší výstavní projekt Jakuba Tomáše.

Ono místo z názvu výstavy charakterizoval v úvodu vernisáže ředitel OGV Daniel Novák jako místo setkávání, které Jakub dobře zná z dob svého dospívání. Tento odkaz podle něho ilustruje celou koncepci výstavy, která určitým způsobem reflektuje právě místní jihlavské prostředí.

Tento princip rozvedl kurátor výstavy Radek Wohlmuth: „Jakuba mám hodně rád z různých důvodů. Nejen, že je z mého pohledu jeden z nejvýraznějších autorů své malířské generace a jeho projev a jeho vizuální přemýšlení v obrazech mi hodně konvenuje a je mi hodně blízký. Ale strašně cením i to, že zůstal v Jihlavě, že využívá té její strategické polohy mezi hlavním městem a Rakouskem, takže tady má skvělé zázemí, ale zároveň stihne samostatně vystavovat ve Vídni a v Praze, objíždět exkluzivní adresy, jako třeba ´Špálovku´, kterou jsme spolu dělali, a byla to naše první spolupráce pár let zpátky.“

V tom kontextu Wohlmuth vyzvedl skutečnost, že se nyní Jakub Tomáš ve velkém měřítku představuje také ve svém rodném městě. „Myslím si, že je důležité, abyste viděli, že tady máte silnou uměleckou generaci, která dokáže skvělým způsobem reflektovat nějaké naše tady a teď. A nejen to, co se odehrává v tomhle čase, ale jak ukazuje tahle výstava, tak také to, co tady bylo v nějaké minulosti, která zasahuje přes tenhle den zase někam dopředu,“ oslovil kurátor početné publikum vernisáže. 

Něco jako zeitgeist

Nejstarší obraz na Tomášově „sídlištní“ výstavě byl namalován v roce 2014, ty nejnovější jsou letošní.

„Ale pořád se to týká jedné věci. Něčeho, čemu můžeme říkat zeit-geist, to znamená nějaká dobová danost, která ovlivňuje naši každodennost, ale vlastně ovlivňuje věci, které prožíváme, a to nejen v osobním módu, ale v něčem, čemu můžeme říkat kolektivní zkušenost,“ uvedl kurátor svůj „průlet“ jednotlivými výstavními sály, z nichž každý má svůj určitý charakter.

Z hlediska formy a obsahu je podle Radka Wolhmutha malba Jakuba Tomáše ukotvena v realitě, jeho vizuální uvažování má ale k prostému popisu daleko, nejde mu o mechanický převod skutečných zákoutí městské krajiny na obraz. Zajímá ho právě duch doby a jeho vliv na každodennost lidí a na jejich vnímání světa.

Výstava je podle kurátora zároveň „nenápadnou vzpomínkovou studií vyhrocené vnímavosti vlastního dospívání. V jeho případě vztažené především k 90. letům minulého století, která na jednu stranu ještě důvěrně znala šedivou pachuť totalitní nesvobody, na druhou už se jí týkal narůstající tlak spotřební demokracie. Jakub Tomáš se ve své tvorbě ovšem neprofiluje coby politický glosátor, je to spíš očitý svědek plastické doby, které byl shodou okolností přítomen.“

Výstavu uvádí emblematický obraz z ulice Na Kopci, U laviček. Titulní fenomén „laviček“ Wohlmuth charakterizoval jako svého druhu Facebook doby předinternetové: „Přes den to sloužilo třeba na procházky důchodcům nebo maminkám s dětmi a odpoledne se to měnilo v takové útočiště dospívajících puberťáků, kteří tam řešili největší věci na světě i všední plky, vlastně to, co se teď odehrává na sítích.“

Obdobné „lavičky“ měla podle kurátora v té době většina z nás. Nesou v sobě téma komunikace, které je pro aktuální Tomášovu výstavu nosné.

„Tahle výstava je vlastně o spoustě věcí, a jedna z nich je o komunikaci, o sdílení, o osobním sdílení, o tom, aby si lidi byli blízko a aby dokázali spolu řešit věci, vypovídat se a třeba si i pomoci. Což je věc, která možná zrovna dneska, v téhle době, kterou lze velkým eufemismem možno nazvat náročnou a divnou, možná jedna z věcí, kterou bychom si možná měli uvědomovat,“ zamýšlel se kurátor dva týdny po začátku ruské válečné agrese na Ukrajině.

V hlavní roli panelák

Spojujícím vizuálním i obsahovým prvkem celé výstavy je motiv paneláku, který se objevuje na většině obrazů.

„Někdy jsou v hlavní roli, někdy jsou jenom jako taková kulisa. Ale vždycky se kolem nich něco děje a je docela zajímavé si uvědomovat, jakým způsobem o nich Kuba přemýšlí. Protože ten panelák používá jako takový otevřený symbol nějaké uniformity, ale i sdílení životů až do úrovně fyziologických procesů. Vy, kteří bydlíte nebo jste bydleli v paneláku, přesně víte, na co narážím,“ popisoval kurátor. 

Panelák z obrazů Jakuba Tomáše zároveň komentoval jako symbol kolektivního vědomí. Jako prostor, který kdysi někdo pojmenoval „strojem na bydlení“, v němž je ale zároveň přítomna určitá anonymita, a stejně tak sdílení a pomoc, tedy vlastně obě emotivní stránky osobního prožívání.

Výstava Jakuba Tomáše je podle slov kurátora hodně osobní, týká se osobní mytologie: „Už to, že v názvu nese konkrétní adresu baráku, kde Kuba vyrůstal, je jasná známka tohoto uvažování. Ale právě proto se týká něčeho, co více či méně známe všichni.“ 

V ostatních výstavních místnostech čeká návštěvníka i velmi praktické uchopení některých obecných principů „panelákového bydlení“. Třeba „nazírání“ z vlastního domu jiným lidem do oken a pozorování toho, co dělají, nebo nedělají, nebo co by už vůbec neměli dělat. 

„Tady můžete vlézt někomu do pokoje a nachytat ho v situaci, která někomu udělá dobře a někomu vůbec ne. Nahoře se projdete po sídlišti a potom se podíváte na ty stroje na bydlení takovým zvláštním řezem a celé to můžete završit v našem červeném pokoji,“ pobavil kurátor publikum vernisáže odhalením tajemství původu této specifické barevnosti: „Vychází z barvy kuchyně Jakubovy maminky, která se mu natolik vpila, že doteď maluje v odstínech téhle kuchyňské linky.“

Většinu z vás znám

Sám Jakub Tomáš poděkoval jihlavské galerii a jejímu osazenstvu za možnost vystavit v podstatě retrospektivní výběr svých obrazů. Ocenil také mimořádný zájem publika o vernisáž: „V podstatě bych řekl, že to pro mě byla jedna z nejvíce stresujících výstav, protože většinu z vás znám a o to mám větší trému, když tady mám ukázat, co jsem těch sedm let dělal.“

Prezentaci maleb a instalací doplňuje projekt stylizovaného „paneláku“ v podobě kabinky, do níž lze voyersky nahlížet okny a sledovat, jak v ní infiltrovaní umělci tvoří - kreslí. Záměrem je kresby za symbolickou cenu prodávat a výnos věnovat bojující Ukrajině.

„Sláva Ukrajině a Putin ať shoří v pekle,“ zvolal k březnovému zahájení své výstavy malíř Jakub Tomáš. Také jeho grafiky jsou po celou dobu výstavy v prodeji na vrátnici OGV. Jak uvedl její ředitel Daniel Novák, výtěžek z těchto prodejů bude věnován právě na humanitární pomoc na Ukrajině.

Diskuze k článku