Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Výtvarník ze Starého Pelhřimova Jakub Minářů (* 1984), absolvent VOŠ a SUŠ Václava Hollara (2004) a AVU Praha (2013), vystavuje ve veřejném prostoru Galerie Nonstrop v Jihlavě. Jeho instalace v uličce Malá Lazebnická nese titul Nekázanka? Královská ulička? A jejím nosným prvkem jsou odpadky.

Jak popsala kurátorka instalace Hana Zrno Vondrů, zaplnil Minářů jakýsi klaustrofobický prostor úzké uličky „podivnými poutači plnými zbytků po potřebných či slastných zážitcích, které se po zkonzumování hromadí v bobtnajícím množství.“

Tvar instalace přitom není neměnný, už ze své materiálové podstaty může v čase své uskupení měnit a divák se ocitne „v dobré společnosti umělcova odpadu.“ Jeden z pytlů s odpadky se ostatně protrhl už během vernisáže, která 25. ledna do galerie přilákala značný počet diváků.

„Já si tu výstavu představuji tak, že je to jakýsi karneval světa. Jakmile nahlédnete trošičku pod povrch, tak se na vás vysypou odpadky,“ reagoval během vernisáže kurátor galerie Vít Kraus.

Zlehka nanášej

Sám autor si podle svých slov zahrál spíše na architekta výstavy: „Protože to, co je tady zásadním, jsou vlastně takové jako střípky nějakého rukopisu,“ poukázal na v galerii rozmístěné rámečky, které se mají do půlky dubna zaplnit obrázky v průběhu workshopů, které jsou k výstavě plánovány.

Královská ulička z titulu výstavy je totiž podle Minářů metaforou Oldřichu Královi, který zprostředkoval výpovědi čínských historických malířů skrze svoji knihu Stopy tuše (Stopy tuše: Čínské malířské texty, 2016, Martinus, pozn. red.)

Jak Minářů citoval, objevují se v knize v rámci pojmu čára krásné věty a pokyny jako: „Soustřeď se na náznaky a zlehka nanášej, maluj pocit nebezpečenství, co tu vzbuzuje úzkost. Zmenšení motivu nepůsobí nepodobnost. Maluj jediným tahem štětce neomezený prostor nebo gestem celého těla nejnepatrnější zásvit. Čára je kořenem veškerých znaků a znamení. Maluj celek, tam je přítomna lehkost, půvab a klid…“

Minářů v nástinu svých inspirací k výstavě odkazoval na historku svého kamaráda-umělce ze současné Číny, který si jel pro vajíčka k chovatelce na dvorek zasypaný odpadky. Protože tam nefunguje vyvážení odpadků, jak jsme na něj zvyklí od nás, házela paní odpadky na zem. 

„A protože nakupovala jídlo v plastech, který má jinou estetiku stárnutí, slepice se brodily odpadky a ty se mohly odrážet i v těch vajíčkách,“  zamýšlel se Minářů, že i kaligrafie může čelit sousedství situací, kdy převrácené dvojité pytle jsou vlastně hrozba, že se něco vysype, že nás to možná zasype. 

Jsou to stromy?

K tomu výtvarník na dlažbu uličky rozmístil dřevěné špalky jako citace předešlého projektu. Řezy stromů v něm pojal jako umělou estetiku, zakryl je bílou barvou (odkaz na bílou svatyni, galerii).

„Odkrytá zůstává jen přírodnina - kůra. Jsou to stromy? Jsou to objekty, kterým se říká špalky. A jak moc špalky souvisí se stromy? To by mě teda zajímalo. Nějak si odpovězte sami…,“ vyzýval návštěvníky výtvarník.

A reakce přišly. „Odkaz na to, jak lidstvo kácí stromy a na jejich místě zůstávají už jen špalky… Místo stromů se svět zaplňuje odpadky, které už máme až po hlavu... Ale nevidíme je, protože se vyvážejí. A ty stromy se taky vyvážejí… Ale v určitou dobu je uvidíme. Ale aby už nebylo pozdě…

Plast měl nahradit papír, aby se nekácely stromy… Lesy jsou vlastně spíše plantáže, teď jsou prokácené, k tomu všemu teď foukal vítr, bylo strašně moc polomů. A tam je vidět, jak vypadá strom pokácený větrem, zlomený strom. Ta zlomenina je jiný vhled do toho masa, než ten řez…,“ glosovali návštěvníci vernisáže.

Svislice ze zakrytých  latí na stěnách galerie mají podle Minářů evokovat pokračování stromu nad odřízlými špalky. Téma pokáceného stromu zároveň odkazuje na vlastnosti uličky – její úzkost a výšku.  

Diskuze k článku