Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Cestu kolem Evropy přichystal pořadatelský soubor Zmatkaři divákům při letošním festivalu Dobronínské divadelní chumelení. Do organizování tradiční zimní přehlídky kvalitního ochotnického divadla se organizátoři pustili s nadějí, že prokličkují nástrahami covidu bez rušení představení. To se sice podařilo jen napůl, přesto lze Dobronínské za jejich aktivitu a víru jen a jen ocenit.

Přehlídku letos zahájili ve válečné Francii s výbornou inscenací Rádobydivadla Klapý Jacobowski a Stjerbinski. Pokračovat měla v Anglii s detektivní parodií Suchdolského divadelního spolku SUD Sherlock Holmes: Zrození zla. Poté se chystala do Švédska s představením Slečna Julie v nastudování Divadelního studia „V“ Brno – Veveří.

Poslední dvě jmenovaná představení se ovšem vinou covidové situace nekonala – první kvůli karanténě, druhé kvůli nařízené izolaci v souborech.

Moderátor přehlídky, režisér DS Zmatkaři Vladimír Altán Mátl, tudíž mohl až nyní, před nedělním představením souboru Amadis Popůvky u Brna, prozradit publiku svůj připravený plán přivítat diváky vždy v řeči té země, do které se měli s divadlem vzápětí vydat. Tentokrát se totiž s dvojicí herců vypravili do Irska. 

V neděli se (zřejmě i s ohledem na výše zmíněný vývoj) sešla v hledišti dobronínského kulturního domu méně početná, přesto důstojná návštěva asi čtyř desítek diváků.

„Víme všichni, jaká je teď doba, že se to stát může, a jsme vděčni za to, že vy jako diváci jste sledovali naše stránky. Jak ty klasické internetové, tak zřejmě i Facebook, kde jsme o tom informovali vždycky na poslední chvíli, ale k vám se to doneslo,“ komentoval realisticky obtížnou pořadatelskou situaci a rušení předchozích představení Vl. Mátl.

Irové Jake a Charlie…

Ani v neděli se nyní málem nehrálo – jak pořadatelé prozradili, jeden z hereckých představitelů „padl na záda“. Přesto se nakonec mohlo publikum s divadelníky vydat na irský venkov, kde americká produkce natáčí velkofilm ze 17. století.

Mezi jeho komparzisty jsou také Jake Quinn a Charlie Conlon, svérázná dvojice místních chlapíků a hlavní hrdinové příběhu o lidských touhách, společenských rozdílech, hodnotách i povrchnosti světa.

Inscenaci hry Marie Jonesové (*1951) Plný kapsy šutrů (světová premiéra v Edinburghu v roce 2004, český překlad Jitka Scoffin, režie Klára Havránková) přivezli herci Ondřej Buchta a Josef Širhal.

Dobronín díky této herecké dvojici viděl amatérské divadlo vysoké kvality, ale i dlouhou řadu postav. Herci se totiž pouhou změnou hereckých prostředků, díky jednoduchému režijnímu klíči a očividné letité vyhranosti, bez problémů převtělovali do řady figur, které se na place při natáčení pohybují.

Zejména Ondřej Buchta herecky exceloval coby Jake, jako přihlouplá a povrchní asistentka režie Aisling nebo místní ohnutý bezzubý stařík Mickey. K tomu si zahrál tragickou postavu mladíka Seana a učitele výslovnosti Paula.

Jeho herecký partner Josef Širhal přecházel z role Charlieho do postavy asistenta režie Clema, střihl si nafoukanou americkou filmovou divu Caroline, hromotluckého a zcela prázdného bodyguarda Jocka, nešťastného Seanova svérázného otce Harkina a kamaráda Fina.

Dvouhodinová inscenace, která je uváděna s přestávkou, by asi snesla „prosekat“ ve své střední pasáži, která už děj ani charakteristiku postav významně neposouvá. Oba protagonisté nicméně představení herecky utáhli, a to na téměř prázdné scéně, bez berliček zbytečných kulis.

Dobronín tak viděl velmi kvalitní hořkou konverzačku o chudých irských chlapících marně bažících po zlatém americkém snu, o touze „prdět do hedvábných trenclí“, jak jedna z postav komentuje životní styl hloupých velkofilmových kreatur, které s místními jednají v jejich domově nadutě, povýšenecky a s přehlížením.

Místo kapes plných zlata pak ponížený mladík Sean volí kapsy plné šutrů a nechává nad sebou zavřít vodu. Jeho čin alespoň na chvíli dokáže probudit hrdost v těch, kterým je jinak určeno za pár šupů jen „stát a držet hubu“.  

Na řadě je Podnebí

Oba herci souboru Amadis v neděli sklidili zasloužený aplaus publika. A dobronínská divadelní přehlídka, ačkoli nakonec mohla nabídnout jen polovinu z dosud plánovaných představení, potvrdila, že méně může být více. 

Sázkou na vysokou kvalitu, tím, že se nezahlcuje pohádkami z místních produkcí a různými nepropracovanými ochotnickými pokusy (které samozřejmě mají své významné místo a díky za ně, jen patří na jiná pódia, než jsou festivaly s vysokými obsahovými ambicemi) si může Chumelení klidně dovolit stát se i „Půlchumelením“, aniž by ztratilo svůj glanc a vysoký kulturní smysl.

Přehlídku uzavře 12. března pořadatelský soubor Zmatkaři reprízou své černé komedie Podnebí, hry Luďka Kašparovského v úpravě a režii Vladimíra A. Mátla. A jak Zmatkaři prozrazují, posílil aktuálně soubor o několik mladých hereček a uvažuje už o titulu pro další sezónu.

Dvě zrušená představení přehlídky Chumelení nebudou Zmatkaři podle slov principála Františka Kunsta nyní nahrazovat. O jejich pohostinském uvedení budou uvažovat v podzimním termínu.

Diskuze k článku