Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Dění na fyzické části Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava (MFDF), která ve městě probíhala od 26. do 31. října, natáčely na kamery členového dětského filmařského kroužku, který v Jihlavě celoročně vede Centrum dokumentárního filmu (CDF).

Děti tvořily svůj obsah pro živý festivalový stream, natáčely, moderovaly a připravovaly vlastní minisegment tohoto streamu.

„Jsme zvědaví, jaký pohled vlastně mají děti na festival, co tam vidí, co tam najdou, jaké tvůrce si třeba vyberou pro rozhovor,“ uvažoval před festivalem ředitel CDF Šimon Bauer. Do samotné práce se pak během festivalu zapojila asi desítka dětí ve věku 10 až 14 let.

„Nám se ten kroužek velmi líbil, myslíme si, že se povedl, i děti byly nadšené,“ ohlíží se Š. Bauer za touto festivalovou prací. Děti musely každý den poskládat v předtočeném streamu půlhodinový obsah, který by posléze bylo možno odvysílat.

„Odpoledne se tým vydával na festival nabírat materiál a dopoledne věnoval jeho zpracování ve studiu. Vždycky jsme se s dětmi dohodli, co by si myslely, že by se dalo o festivalu předtočit. S tím, jak potom festivalem prostupovaly, kladly např. různé anketní otázky,“ popisuje Bauer princip práce dětského týmu. 

V anketách mladí filmaři zpracovali např. témata, co je festivalové Inspirační fórum nebo co je Industry sekce.

„Samy děti, které se do kroužku zapojily, zjišťovaly, co vlastně festival je.  Jak se ukázalo, tak ani ony samy si nedokázaly pod tím pojmem moc představit tolik věcí, kolik samy objevily,“ dodává Bauer. 

Od grafika po lámu

Díky tomu, že si ve spolupráci s vedoucími z CDF vždy pozvaly do studia nějakého hosta, poznávaly děti i perspektivy ostatních účastníků festivalu a to, co tito lidé konkrétně dělají. 

Ve studiu tak měli dětští dokumentaristé třeba hlavního grafika MFDF Juraje Horvátha nebo koordinátora nového portálu s filmy pro děti DAFilms Junior Mikolaje Goralika.

„Přišel za nimi třeba i tibetský láma a chvíli si zameditovali, jihlavský performer Matěj Kolář jim ve studiu zahrál. Každý host dětem také zodpověděl něco málo o tom, jak festival vidí, jak vypadá a jak ho vnímá, a tak si mohly postupně tvořit svůj názor na to, co festival je,“ přibližuje Š. Bauer. 

Na MFDF se ale dětští filmaři dívali přes kameru také svýma vlastníma očima. „Udělali nějaká ,atmovidea´ postříhaná na hudbu, kam si vybrali různé záběry. Samozřejmě je hodně bavila festivalové čára, po které chodili. Zajímavé jim připadly fronty na filmy, to je také bavilo různě natáčet. Hodně se jim líbila sekce gastro před DKO, kde je bavilo dělat třeba detaily jídla a podobně,“ popisuje Šimon Bauer, přes jaké motivy festival zachytili. 

Celkově hodnotí ředitel CDF zapojení dětí do festivalového streamu jako výborný nápad, který se hodně povedl: „Protože když jsme po týdnu končili, tak naše moderátorky i celý dětský štáb, kluci, kteří natáčeli na kamery a stříhali, šel po městě, a ty děti zdravily jednoho člověka vedle druhého. Lidi, které předtím vůbec neznaly.“ 

Během práce, při anketách i ve studiu, se totiž adepti filmařského řemesla potkali s řadou lidí, včetně profesionálních filmařů. „A každý si je samozřejmě pamatoval. Takže když se potom poslední den festivalu procházeli městem, tak už to bylo, jako kdyby znali skoro všechny,“ usmívá se Š. Bauer.  

Zaměření na profese

Mezi dětmi se navíc během práce profilovala řada talentů. „Hlavně, oni jsou šikovní, takže i když někdo pro nás třeba nebyl na začátku nějaký očividný talent, ale je snaživý a rychle se učí, tak jsme najednou viděli, že na konci festivalu už umí třeba dobře rámovat obraz nebo stříhat, pracovat se zvukem nebo něco podobného. Třeba naše první moderátorka Ema Přecechtělová, ta, myslím si, má něco takového určitě před sebou,“ oceňuje Š. Bauer. 

Vedle dalších členů dětského týmu vyzvedl také moderátorku Vanessu Ebrovou, anebo střihače a kameramana Romana Grigoraščenka. „To je kluk, který seděl ve střižně, stříhal živě ten stream a byl neuvěřitelně šikovný. Technici, kteří třeba přišli poprvé do studia, ho chtěli školit. A on říkal - jé, to jsem viděl, to znám, to znám. Takže pak už se o něho nikdo vlastně nemusel starat,“ vyzvedl Šimon Bauer práci jednoho z dětských filmařů.  

Zaměření na filmařské profese koresponduje i s novinkou celého letošního MFDF, který poprvé oceňoval v hlavních sekcích Opus Bonum a Česká radost vedle režisérů a producentů právě i zvukaře, střihače a kameramany soutěžních filmů.

Zavedení těchto ocenění při závěrečném ceremoniálu ocenila např. Jana Vlčková, držitelka Ceny za nejlepší střih v sekci českých filmů. „V rámci dokumentárního filmu jsme se nacházeli v nějaké slepé skvrně, a teď to snad jde jinam,“ uvažovala oceněná střihačka.

Festival MFDF pokračoval od 31. 10. do 14. listopadu ve své online verzi. Jak uvedl ředitel akce Marek Hovorka, jen za prvních 24 hodin online uvádění zaznamenali organizátoři přes 2200 zhlédnutých filmů. Za první tři dny diváci zhlédli 5300 filmů. 

Diskuze k článku