Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Na programu sobotního večera byla v Dobroníně premiéra inscenace Podnebí, kterou pod režijním vedením Vladimíra Altána Mátla nastudoval tamní soubor Zmatkaři. Hlediště se prakticky zaplnilo, důraz kladli organizátoři na dodržení hygienických opatření, včetně jejich elektronické kontroly.

Mírně hořká absurdní konverzačka s titulem Podnebí vznikla pro brněnské Divadlo Koule. Jejím autorem je režisér divadla, dramatik Luděk Kašparovský. Ten v sobotu osobně dorazil i na  dobronínskou premiéru a se souborem Zmatkařů vystoupil na forbínu při závěrečné děkovačce. 

Inscenaci se dobronínským ochotníkům v náročné covidové době podařilo realizovat a uvést až napotřetí. Zkoušet ji začali někdy před dvěma lety, kvůli pandemickým omezením pak rušili premiérové termíny loni v březnu a v říjnu.

Kromě domovského divadla Koule se zatím Podnebí hrálo zřejmě jen na karlovarské scéně. Děj posadil autor do prostoru kdesi pod nebem (tedy do Podnebí), do jakési „čistírny“. Sem po smrti směřují některé duše zatížené těžkým hříchem, aby se pak po náležité sebereflexi vracely v novém těle do pozemského života.

Hrdina příběhu Honza Mladý sem přichází už ve svém novém ženském těle poté, co se stal obětí střelby. V Podnebí se potkává s Ježíšem, který tuhle „podnebeskou kancelář“ vede a zdejší agendu zvládá od databáze ve svém noťasu s notnou dávkou rutiny a znuděnosti. Supervizi nad konáním synka si ovšem drží samotný Pánbůh.

Prostor zabydlují ještě dvě další reálné svérázné figury, a sice sériový vrah a kanibal - „rostovský rozparovač“ Andrej Čikatilo a masový vrah Adolf Hitler.

Touhle kombinací postav autor vytváří prostor pro černočerný humor (třeba když si ti dva hrají do noty při vaření masového boršče v pořadu Vaříme s Andrejem a Dolfim – jeden totiž dobře rozumí masu a druhý plynu), ale i pro mírně filozofické úvahy o pozemském konání a motivacích těchto dvou monster. U obou autor nachází frustraci ze života jako příčinu, pomstu jako následek a strach jako prostředek jejich činů: „Strach je skála, je pevná a roste!“

Představení nemá ambici nabízet divákovi nějaká velká řešení či odpovědi. Vytvořením absurdní situace a konfrontací postav ovšem nahlíží na lidské konání a na odpovědnost za něj pohledem, podle kterého není Peklo a není Nebe a za své činy odpovídáme my sami. „Kolem se rozhlížíme po viníkovi a vině / a ona zatím bydlí v zrcadle, ta svině,“ veršuje si na jevišti Ježíš v jedné z mnoha svých poetických chvilek.

Publikum při sobotní dobronínské premiéře zvolenou míru černého humoru přijalo, stejně jako řadu drobných vtipů, kterými autor Kašparovský a režisér Mátl inscenaci vybavili. Ať už jde o hru holohlavého a trochu marnivého Ježíše s parukami, o suché glosy tatíčka Pánaboha v podání principála Zmatkařů Františka Kunsta, o narážky na Ježíšova stigmata či poslední večeři, anebo třeba výborný fór s turínským plátnem. 

Samotné sobotní premiérové představení stálo zejména na jistém a zdravě sebevědomém hereckém výkonu Jana Hejrala (Ježíš Kristus), kterému velmi dobře sekundovala Martina Nováčková coby Jan Mladý. Role Čikatila a Hitlera vystavěli v duchu komediální absurdity celého kousku Ondřej Novotný a Jiří Musil. V drobnější roli asistentky alternují Saša Niejadlíková a Alice Jonášová.

Diskuze k článku