VÝTVARNÍK z Třeště František Novák (v popředí) při zahájení své výstavy Až příliš zřejmá pravda ve venkovní Galerii Nonstrop. Vpravo výtvarník Petr Kovář, vedoucí ateliéru Malba a ilustrace helenínské UMPRUM. Foto: Jiří Varhaník
Až příliš zřejmá pravda je titul výstavy, která začala 5. října v městské venkovní Galerii Nonstrop, v Malé Lazebnické uličce v centru Jihlavy. Třešťský výtvarník František Novák tady poprvé v historii galerie využívá celou délku uličky, když do ní nad hlavy chodců zavěsil monumentální nápis - heslo o sedmi slovech, které vede k zamyšlení nad pozicí pravdy v našem současném světě.
Formou instalace je poločitelný text, prostředkem jeho vizuální působení v konkrétním prostoru, s nímž site-specific instalace pracuje. Metr dvacet vysoké litery nedávají čtenáři v úzké uličce příliš možností pro pohodlné čtení, a tak rozluštění nápisu vyžaduje značnou snahu a aktivní zapojení pozorovatele.
„Když se podíváte na provedené dílo, pravděpodobně usoudíte, že František má tendenci k monumentálnímu projevu. Uvidíte i jeho oblíbený materiál, se kterým pracuje,“ uvedl výstavu při bohatě navštívené vernisáži kurátor Galerie Nonstrop Vít Kraus.
Okomentoval i samotný princip instalace, v níž je monumentální text problematicky čitelný: „Když vezmete v úvahu, že výstava se jmenuje Příliš zřejmá pravda, tak ona se nám ta pravda najednou zdá poněkud nezřetelná, že? A když vezmete v úvahu materiál, ten v exteriéru pravděpodobně nepřekoná tři měsíce…“
Pokud tedy vezmeme v úvahu obsažená slova a jejich významy, a zároveň nevyhnutelné pomalé rozpouštění exteriéru písmen a nahlodávání jejich významů, pak se podle Krause vlastně ocitneme v obrazu našeho života, kde se nám také významy věcí a sdělení stále mění.
Obvykle podle kurátora bývá rytmus těchto změn někde kolem jedné generace. „Ale někdy se nám zkracuje. Jsme nyní v jedinečné historické době, kdy můžeme postřehnout změnu některých významů a tezí. A o tom vlastně vypráví tato výstava,“ uvažoval Kraus.
Pravda a tyhle věci…
Sám František Novák při vernisáži především poděkoval za inspiraci kurátorce výstavy Šárce Koudelové: „Ona mě vlastně upozornila, že to tady mám pod nosem, a napsala mi text k výstavě,“ litoval nepřítomnosti kurátorky, které onemocnění zabránilo přijet do Jihlavy.
„Je tady todle, a mně to dalo fakt docela dost práce…,“ popisoval výtvarník náročný vznik monumentální závěsné instalace. Na dotazy publika vysvětlil i technické postupy tvorby rozměrných kartonových liter.
„Někdo možná může říct, že to heslo vyznívá trapně, nebo banálně. Jsou to takový velký slova, že jo? Jako pravda a nějaké tyhle věci. Lež je taky velký slovo. A nějak se s tím ekvilibruje a balancuje, nějak je to takový zprofanovaný, ale pořád to tu je…,“ zamýšlel se výtvarník ve svém neformálním úvodním slově.
Jak dodal, přišla mu úzká ulička vhodná na nějaké prohlášení, které bude přerůstat, bude nad námi, bude velké: „Já jsem to chtěl původně ještě větší…, chtěl jsem prostě narvat velkou věc do malýho prostoru, aby nebyla úplně vidět. Úplně jsem snil o tom, že by byla vidět jen linie těch spodních písmen, ta 3D linka, že bychom jeli po jakémsi horizontu, v nějakém reliéfu, v nějaké krajině těch písmen a neměli bychom šanci to rozečíst. Ale i takhle to dá práci…“
Celá instalace se časově propojila s instalací nového závěsného systému na stěnách domů v Galerii Nonstrop. Ten je tak hned vzápětí plně využit.
Horní plochy kartonového nápisu kryje proti působení vody igelitový pás. „Omlouvám se za ten ´igoš´, který to trošku kazí a mrzí mě to. Ale hlásí blbý počasí a má to tady nějakou dobu být. A kdyby zapršelo a nebyl tam ten igelit, tak do tří dnů by to bylo dole,“ vysvětloval výtvarník.
„Ta pravda by se nám hned rozpustila,“ reagoval kurátor Vít Kraus.
Pravda z různých úhlů
František Novák je absolventem AVU Praha. Zároveň už 15 let pracuje v azylovém domě pro muže bez domova v Jihlavě, učí také na helenínské UMPRUM.
Jako výtvarník tvoří na rozhraní figurální kresby, konceptuálních situací a sociálního aktivismu. Ve výtvarné tvorbě cíleně reflektuje své zkušenosti z práce v sociální oblasti. Sestavuje instalace složené z desítek siluet lidí, kteří se ocitli na okraji společnosti. Za hodiny pózování jim poskytuje honorář a svou pozorností jim také vrací lidskou důstojnost.
Stejně jako v případě instalace v Galerii Nonstrop, tvoří Novák i tyto siluety z krabicového kartonu. Celý početný soubor těchto figur vystavil v Jihlavě v roce 2019 v rámci skupinové výstavy Společnost hanby v Oblastní galerii Vysočiny. O své práci a tvorbě také hovořil v prezentaci v rámci inspiračního fóra PechaKucha Night.
Jak vysvětluje kurátorka Šárka Koudelová, v aktuální instalaci pro Galerii Nonstrop Novák nepřímo navazuje na svoji sólovou výstavu v pražské galerii Prám (zde svoji sociálně citlivou všímavost soustředil na podpis coby poslední skutečné vlastnictví člověka, který přišel o všechno).
„Pravda je v současnosti ve veřejném prostoru skloňovaná víc než kdykoliv v minulosti – bohužel proto, že je čím dál těžší ji rozeznat od množství dezinformací. Za každým hloupým komentářem na sociálních sítích podezřívavě tušíme novou studenou válku. Každý máme zcela jasnou představu o pravdě, přesto jako by nebylo možné ji vidět ze všech úhlů stejně, natož z jednoho stanoviště pojmout celou,“ komentuje kurátorka téma pravdy, jak je pojato v aktuální instalaci v Galerii Nonstrop.
Fakt, že papír nemůže vzdorovat povětrnostním vlivům, dodává podle ní navíc celé instalaci procesuální, existenciální a sociální rozměr. „Dokáže si někdo z nás představit nemít jako podložku pro spánek nic jiného než zvlhlý karton?“ táže se Koudelová.
Pod nápisem z tohoto materiálu o tom mohou lidé procházející Galerií Nonstrop oficiálně uvažovat až do konce prosince. Reálně pak tak dlouho, dokud materiál (a filozofický obsah do něj vložený) v podzimní realitě venkovní galerie vydrží.
Diskuze k článku