Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Sympatický a na všechny strany úsměvy rozdávající, takový byl nejen Martin Macík mladší, ale celý jeho tým, který se na Pístovských mokřadech představil. A dovezl svou liazku se jménem Franta, se kterou předvedl několik exhibičních jízd na cestě u kukuřičného pole. Tam byla i navršená hlína, aby kamion mohl skočit a lidé na vlastní kůži zažili, jak to vypadá, když se deset tun železa dostane do vzduchu.

Když Martin na prašné cestě uvedl kamion do řízeného smyku, zaprášil absolutně všechny. Nikdo si ale nestěžoval. Vždyť byl celý od prachu od věhlasného závodníka, který dokázal letos na Dakaru dojet na čtvrtém místě. A tři etapy dokonce vyhrál!

Teprve dvaatřicetiletý a už se stal motoristickou ikonou. I proto se s ním lidé fotili a nechávali si podepisovat nejen programy, ale třeba i pouzdro na mobil nebo ruku, kterou si pak dlouho odmítali umýt. 

Pro Jihlavské listy Martin Macík zavzpomínal na své začátky. „Začal jsem jezdit závody po boku mého táty, naučil mě jezdit na motorce, když mi bylo 5-6 let,“ vypráví. Otec, ač tiskař, sám jezdil offroadové závody a pak si koupil kamion, aby na něm zkusil Dakar. Skončil dvanáctý.  A syn Martin vždy byl u toho.

„Udělal jsem si papíry, jezdil závody, ve všem jsem seděl. Až když jsem studoval vysokou školu, tak táta přišel s tím, že bych mohl dělat navigátora, a tak to začalo,“ říká a jmenuje tehdejšího pilota kamionu Vlastimila Vildmana. To se psal rok 2012. Po dvou letech „funkce“ navigátora se sám stal pilotem. 

Kamion? Strašně nepohodlný!

Podle Martina je Dakar něco zcela jiného než třeba F1, kdy se jezdci odmalička učí jezdit na motokárách. V offroadovém závodění nestačí být rychlý, ale „musíte to mít v hlavě srovnané. Třeba až ve 30-40 letech. Jezdí se fakt rychle, ale do toho musíte používat další věci ne jak na okruhu, kde ten pud strachu musíte stáhnout, protože tam jezdí obrovskými rychlostmi, ale jedou relativně rovně, když to řeknu blbě, takže v tom je obrovský rozdíl.“

A jak dodá, je třeba se vlastně od mládí motat kolem motorů a musí vás to neskutečně bavit. „Když dnes sednu do kamionu, už to není pro mě wow jako pro lidi tady, protože jsem u toho odmalička. Můj táta začal závodit v roce 2002, když mi bylo 13 let,“ doplňuje.

V Dakaru jsou kategorie bugin, motocyklů, aut, kamionů… Dají se srovnat?

„Každá kategorie je něčím šílená a něčím jedinečná. Strašně nerad to porovnávám. ´Samozřejmě u nás je to nejtěžší i nejrychlejší´, to říká každá kategorie,“ usměje se, „to je normální. Já jsem jezdil ve všem a vím, že motorka je hrozně náchylná na bezpečnost, protože vypustíte motorku, uděláte jednu chybu a jste v řiti. U kamionu nebo auta to tak není. Sedíte uvnitř.“

Ale i kamion má své „stinné“ stránky, je totiž strašně nepohodlný na jízdu. A Martin vysvětluje, že sice mají třicet centimetrů pružící hmoty, ale hmotnost deseti tun se musí projevit.

„Takže pro nás to je mnohem nepohodlnější vevnitř, ale auta zase jedou 200 za hodinu, já jedu 140 km za hodinu. Takže všechno to má svoje. Já začal a skončil u kamionů, a to z toho důvodu, že mě fascinuje, co to auto dokáže udělat. A táta v tom závodil a je to kategorie, která je mi blízká a vím, že jsme v ní schopni uspět, a jsme tu od toho, abychom závodili a abychom vyhráli, takže se snažím být co nejlepší,“ vyznává se.  

Jak na Rusy?

Je vůbec možné porazit Rusy, kteří kategorii kamionů již několik let vévodí? „V několika etapách jsme je porazili, takže jsme ukázali, že to jde,“ zní Martinova odpověď.

„Ale potřebujeme k tomu hrozně síly, štěstí a všechno si musí sednout jak prdel na hrnec, od techniky počínaje, posádky bez chyb, navigátor bez chyb, auto se nesmí zničit, cokoliv zkazit. Vždycky něco zničíte, ale ne moc a ten tým musí fungovat jak švýcarský hodinky, jak se říká. A tak, aby nám to auto přes noc dali technici do kupy.“

Jak dodává, není to jen o penězích. Hrají sice roli, ale již menší, protože dnes díky sponzorům a partnerům a vlastní podnikatelské činnosti dokáží rozpočet naplnit.

Rodinné podnikání, to není jen tiskárna, ale i byznysová stavba kamionů. „Díky lidem, kteří si u nás kupují kamiony, můžeme závodit a ukazovat, že ten kamion na to má. A ti lidé ten kamion chtějí, protože má na to, být nejlepší.“

A když se něco pokazí, napraví to zlaté české ruce. „Ty si umí vždycky poradit, tak to je,“ říká Martin a pak vysvětlí, v čem jsou Rusové opravdu silní a v čem jsou rozdílní oproti jiným týmům. 

„Mají čtyři auta, čtyři stejné posádky, všichni čtyři mohou vyhrát. I když budeme mít čtyři auta v týmu, nikdy nebudeme mít čtyři posádky, které můžou vyhrát. Máme jednu, možná dvě a v ten moment se naše šance krátí. To je statistika. A když chcete jet na špičce, tak je to 50 na 50, buď něco utrhnete, něco nabouráte, něco se stane.“

Každý si pak může vypočítat, jaká šance je na vítězství. To ale neznamená, že se o to v příštím Dakaru opět nepokusí.

Martin Macík  a Martin Prokop

Náš nejlepší automobilový závodník na Dakaru je jihlavský Martin Prokop, nelze ho proto nezmínit. Nechtěl by si Martin Macík se svým křestním jmenovcem vyměnit kamion za auto a naopak?

Usměje se: „Zatím jsme se neměnili, ale myslím, že to můžeme zkusit, protože jeden druhému věříme v rámci toho, co umíme za volantem. Martin si to zkusil za volantem kamionu, takže moc dobře ví, jaké to je a myslím, že už řekl, že se do toho už nikdy nechce vrátit a sednout. Nicméně to možná někdy zkusíme.“

Oba Martinové patří k našim dakarským špičkám. Macík junior přikývne: „On (Martin Prokop) je nejlepší česká posádka v autech, my jsme nejlepší česká posádka v kamionech, a v ten moment jsme tahouni české reprezentace. Doufám, že to zůstane, protože zajíždí výborné výsledky a nám se zatím taky daří. Věřím, že to tak bude i nadále a nechme se překvapit, co Dakar 2022 přinese.“

Více v tištěném vydání JL s datem 17.9.

Diskuze k článku