David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Byl na vrcholu. Připravoval se na republikové mistrovství v kulturistice, narodil se mu syn a dostal se i do elitní společnosti držitelů Cen města. Jenže z minuty na minutu se jeho život otočil vzhůru nohama. 
Místo útoku na titul v královské disciplíně mezi republikovou kulturistickou špičkou skončil Jakub Caha (36) z Telče v jihlavské nemocnici s vnitřním krvácením a v ohrožení života, kam ho převezla záchranka. 

„Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Doslova. I teď, když si na to vzpomenu, tak mi okamžitě naskočí husí kůže a jde mi mráz po zádech,“ vrací se o zhruba tři roky zpátky Jakub, který se v běžném životě živí jako profesionální malíř a natěrač.

„Diagnostikovali mi krvácení z jater. Byla tam snad 12 centimetrů velká prasklina. Všichni se divili, co se mi stalo. Ptali se, jestli jsem někde nespadl nebo neměl autonehodu, jenže já do poslední chvíle prakticky držel štětku v ruce a pracoval na zakázkách,“ říká. 

Tyhle okamžiky navíc přišly v době, kdy byla prakticky na vrcholu pandemie koronaviru. „V podstatě se vůbec nevědělo, co se mnou je. Až mi pak diagnostikovali nádor na játrech. Konkrétně v pravém laloku. Jenže, jak byl covid-19, tak byly zastavené operace, takže doktoři dělali všechno pro to, abych přežil a mohli mě operovat až ve chvíli, kdy to bude možné,“ dodává.

Šest týdnů byl na pokoji v nemocnici zavřený sám jen s hadičkou, která mu vedla z břicha. „Trápili se tam, co vlastně se mnou. Až mě pak transportovali do Brna, kde už to nabralo pozitivnější spád,“ říká Jakub. 
Nádor se z těla podařilo odstranit a všechna následná kontrolní vyšetření dopadla v pořádku a on se mohl tím pádem vrátit do normálního života v rámci možností. Jakubova rekonvalescence trvala přibližně dva roky. 
„Ležíš v nemocnici, kolem tebe lítají doktoři a ty, i když nemáš lékařské vzdělání, odtušíš, že to, co se děje, je všechno, jenom ne dobrý,“ přemítá.

„Dojde ti, jaký prkotiny v životě do té doby řešíš. A jediný, co chceš, je napnout všechny síly, protože víš, že bojuješ o život. O to, být na světě, být s rodinou, synkem. Dojde ti, že všechny ty ocenění, tituly jsou úplně nicotný, proti tomu, když ti jde reálně o život,“ říká otevřeně. 

Po poslední kontrole, kdy se mohl vrátit po nucené pauze i do pracovního procesu, mu doktorský štáb důrazně doporučil, aby se do světa kulturistiky už nevracel a šetřil sebe i svoje tělo. Jenže Jakub nedbal.
„Nebylo to o tom, že bych si nevážil života. Synek mi rostl a mluvil o tom, že táta bude šampión města a on, že donese do školky pohár a medaili. To ti hrknou slzy do očí a chceš i kvůli tomu klukovi dokázat, že nechceš být druhý, ale ten šampión,“ vysvětluje, proč se vrátil zpátky do tréninkového drilu.

A přesně 14. dubna letošního roku přišel ten den, kdy se stal na Mistrovství ČR mužů, žen, párů a masters ve sportovní hale Rokytka v Praze šampionem. Titul přebíral na pódiu i společně se synkem. „Splnil se mi sen,“ komentuje největší úspěch své bohaté sportovní kariéry, která vlastně začala v jednom sklepním fitness centru v Telči. 

Právě nad ním pracoval jeho otec jako číšník a možná právě kvůli tomu podlehl kouzlu činek a posilovacích strojů. „Mamka vařila v restauraci. Byli jsme úplně normální rodina z telčského sídliště,“ říká.
„Všechno, co jsem v životě dokázal, jsem si musel vydřít. Sám najít cestu k úspěchu. Musím se poděkovat svému mistrovi, který mě  nechal i ve škole každé dvě hodiny jíst, respektoval to a nezlomil nade mnou hůl. Fotbal, hokej, ten hrál každý, ale já chtěl lišit. Mít svaly, tehdy, když já jsem začínal, to ještě posilování nebylo běžnou volnočasovou aktivitou,“ dělá tečku za koncem svého příběhu Caha. 

Diskuze k článku