Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Pane Formane, je pravda, že s ideou využít starou Cihelnu v třešťských strojírnách přišel v devadesátých letech váš tchán, spisovatel Jiří Stránský?

Rodina Stránských se po léta přátelila s rodinou Podzimkových z Třeště, konkrétně s panem Egilem - Josefem Podzimkem. Potom byl Jiří Stránský zavřený jako politický vězeň a rodina Podzimků rodině Stránských hodně pomáhala. Jirka Stránský byl akční. Po revoluci jednou přišel, že tady v Třešti je fantastický prostor. My už jsme v té době jezdili a měli jsme ta svoje divadla, stavěli jsme stany a měli ty karavany. Zavezl nás sem a my jsme se pro ten prostor Cihelny úplně nadchli.

Čím vás tak oslovil?

Naše aktivity, to vždycky byla buď loď, anebo jsme něco dělali na Střeleckém ostrově, nebo máme Boudu, náš kulatý stan. Nás prostě prostor baví a vždycky je pro nás inspirací. 

Tady v Cihelně jsme to tehdy v roce 1998 poprvé chystali snad měsíc. Zaparkovali jsme tady ty svoje karavany a navezli sem desítky lidí, soubor z Francie, Rodinu Váňovu s Evičkou Holubovou a hráli jsme Prodanou nevěstu. Byla tu spousta různých zákoutí a dění a všechny ty bary.

Tímhle prvním festivalem to ale neskončilo. Vznikly tu vazby, z nichž potom rostly další nápady a projekty…?

Když jsme se tu poprvé potkali s Egilem, dal nám najevo, že v nás má přes toho Jirku Stránského nějakou důvěru. Ale byl tu jeden důležitý moment. Egil, pan Podzimek, řekl – když se tady budete chtít s někým propojit, tak řekněte, a já vám řeknu, kdo tady všechno je. Ale s jediným člověkem se spojit musíte, ten tam musí s vámi dělat, protože to za to stojí. A dal mi číslo na nějakého Petra Píšu.

Tak já mu volám, asi dvakrát jsme spolu po telefonu mluvili, to jsme tady byli asi týden, deset dní. On se nechtěl nikam cpát a my jsme věděli, že tady má orchestr Tutti s děckama a swingový Zatrestband, a že tohle se určitě propojí a že něco vymyslíme. 

Ale pořád to bylo takový tajemný – kdo to je a jak vypadá. A protože to bylo přes léto, jezdili jsme se po práci na sklonku dne vykoupat do čenkovského lomečku. A jednou jsme tam byli opravdu už později, už tam nikdo nebyl. Jenom se tam takhle uprostřed té vodní plochy nadnášel obr, a kolem něj plaval obrovský pes. A aniž bychom ho znali, tak jsme přesně věděli, že tohle je Petr Píša.

Takhle jsme se potkali poprvé. Potom jsme společně budovali, vymýšleli další projekty, udělali si přes Petra spoustu důležitých kontaktů, abychom věděli na koho se obrátit, co má smysl. Víte jak to je. Někdo tomu fandí, jiný zase tolik ne. A ten Peťa nám otvíral dveře všude tam, kde už byly pootevřené.

Tak vznikla první Cihelna, která nečekaně byla vlastně obrovská i na naše poměry. Teprve až zpětně, když člověk udělal víc akcí, jsme si uvědomili, co se tenkrát tady v Třešti stalo. Na dva tři dny přijelo tolik lidí, byl tady pan ministr Dostál. Po revoluci to opravdu byla jedna z prvních takových velkých akcí, které se někde, a ne v Praze, děly. To je ten důležitý moment.

Dnes už lidi hned tak něčím nepřekvapíte, ale tehdy je první Cihelna doslova propojila, řekl bych…

Přesně tak.  My jsme se tady motali a strojírny jely na plné pecky. A když jsem letos přijel, přiběhl jeden z těch kluků, kteří sem tenkrát snad čerstvě nastoupili, tiskl mi ruku a bylo úplně vidět, že tady něco zůstalo v těch, kdo to prožili a viděli.

Oni si někdy lidi myslí, že kumštýři jsou nějak jiní - jako že to umění je něco jiného a dělá se to nějak jinak. Jenže od nápadu, představy nebo snu k hotovému představení či dílu je to často jenom o řemesle. A řemeslu rozumí každý, kdo něco dělá. A tady najednou všichni viděli, jak kumštýři šroubují, montují, brousí, natírají, svářejí. A to byl, myslím, ten zásadní moment, který spojil ty dva světy, odboural všechny předsudky a možná tenkrát zbavil i některé lidi strachu se jít do Cihelny podívat.

Evropa se mění

Dnes máme za sebou rok a půl s koronavirem a víme, co to přineslo a stále přináší. Vaše divadelní aktivity jsou celoevropské, závisí na cestování, váš přesah je i přes vašeho otce, režiséra Miloše Formana, celosvětový. Vnímáte nějaké zásadní změny v evropské společnosti?

Více v tištěném vydání JL s datem 7.9.

Diskuze k článku