Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Netradičně večerním koncertem a v pátečním termínu bude tento týden v areálu evangelického kostela v Horních Dubenkách pokračovat letošní festival Slova a divadla Parrésia aneb Ráj srdce a Labyrint světa.
Tradičním termínem festivalových zastavení bývají neděle, kdy se k ranním bohoslužbám v kostele, k setkáním na faře a k dopoledním představením na louce mezi oběma objekty scházejí desítky účastníků.
V červenci nejprve festival navštívil se svým Kabinetem létajících úžasností kejklíř Vojta Vrtek. Po něm další neděli dorazil divadelník Vladimír Láry Hauser (* 1955).

Svou přítomností připomněla tato výrazná osobnost slavné éry brněnského Divadla na provázku (Hauser do něj přibyl v roce 1973) také začátky hornodubenecké Parrésie. Festival totiž před čtvrtstoletím vznikl mimo jiné iniciativou Petra Oslzlého, dramaturga a šéfa Centra experimentálního divadla v Brně.
Ve sluneční výhni před kostelem v Horních Dubenkách bavil tentokrát Láry Hauser publikum skvělou scénickou prezentací tří příběhů z pera italského satirického dramatika, divadelního režiséra, skladatele a výtvarníka, nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1997 Daria Fo (* 1926-2016 ).

Ve stylu středověkých komediantských žonglerií Hauser bravurně odehrál všechny postavy trojice příběhů o zázracích z biblických Evangelií.
V příběhu o Lazarově vzkříšení se např. publikum hořce smálo nad aktuálním obrazem toho, že i Ježíšův zázrak se v buranské, chamtivé a zlodějské společnosti dá pojmout jen jako příležitost k nespokojenosti, stížnostem, planému kritizování, k vlastnímu obohacení i zlodějně.   

V dalších dvou kouscích scénického čtení se Láry Hauser věnoval příběhům o Slepci a kulhavém a o Svatební hostině v Káni. Festival poté pokračoval v neděli 1. srpna vystoupením tradičních účastníků, divadelníků Jiřího Bilba Reidengera a Sylvie Krobové.
Na zdi farního dvorku jsou vystaveny obrázky výstavy Dvacet pět let slova a divadla pohledem výtvarníků z umělecké školy ZUŠ Allegro.

Plakáty na stodole, 25 let s festivalem
Lidé si při akcích letošní Parrésie také se zájmem prohlížejí výstavu plakátů festivalu od roku 1995. Instalována je na venkovní zdi Tomšíkovic stodoly vedle fary.
Plakáty připomínají a shrnují čtvrtstoletí festivalu, jehož základ (společně s Petrem Oslzlým a s děkanem divadelní fakulty brněnské JAMU a bývalým šéfem činohry Národního divadla v Praze Josefem Kovalčukem) položil tehdejší farář sboru v Horních Dubenkách Štěpán Hájek. Několik let pak organizoval Parrésii jeho následovník na místní faře Tomáš Vítek.
Řecké novozákonní slovo Parrésia (podle Součkova Řecko-českého slovníku k Novému zákonu) znamená: otevřenost řeči, svoboda slova, veřejnost, neohroženost, upřímnost vůči lidem, radostná důvěra vůči Bohu.

Podtitul Ráj srdce a Labyrint světa vyjadřuje hlavní koncepci festivalu, tedy bohoslužby jakožto ráj srdce a divadlo jako labyrint světa. „Navazuje také na středověkou souvislost divadla a bohoslužby, kdy komedianti hrávali na prostranstvích vedle kostelů,“ vysvětlují při jubilejní výstavě plakátů organizátoři Parrésie.

Posláním letního festivalu a záměrem jeho zakladatelů i dalších udržovatelů tradice bylo od počátku přizvat širokou veřejnost ke Slovu a divadlu.
Plakáty konkrétně připomínají a komentují ubíhající čas, vývoj festivalové koncepce i jména hostů v různých etapách. První akcí byla 2. 7. 1995 bohoslužba na téma Neboť jití jest Hospodinovo, výstava soch Jana Šimka a fotografií Petra Barana. Hned v prvním ročníku také Petr Oslzlý a Divadlo Husa na provázku přivezli i Komediantská mysteria.

Během let potom přijeli ke kostelu v Horních Dubenkách zahrát mimo jiné divadlo Continuo, divadlo Orfeus Praha, Bilbo Compagnie, Klicperovo divadlo z Hradce Králové, Divadlo Facka Brno, Alfred Strejček s kytaristou Štěpánem Rakem či brněnské Studio Dům.
Vlasta Chramostová např. přivezla v srpnu 1997 staročeskou pohádku o smrti v režii Luboše Pistoria. Shakespeara uvedli divadelníci z Jedličkova ústavu, Zkrocenku Divadlo Commédia z Popradu.  Zahráli tu František Derfler z ND Brno, divadelník Sergej Samža anebo Víťa Marčík a mnozí další. Dobronínští Zmatkaři tu odehráli svoji inscenaci Skřivani už jen v Shakespearovi.
Opakovaně přijel na Parrésii se svým šapitó Cirkus Le Grando ze Střediska volného času Lužánky Brno. Opakovaně také po roce 2013 u kostela tančili žáci umělecké školy Iyasa z Bulawayo v africkém Zimbabwe. Na farním dvoře koncertovala např. kapela Epy De Mye.

O kolech a svobodě
Na 6. srpen je nyní na pětadvacáté Parrésii naplánováno vystoupení pražského cyklotrubadúra Jana Řepky o kolech, svobodě a naději. Zahrají také houslista Jan Bartošek a písničkářské duo Klára Hanychová a Markéta Hávová. Netradičně se festivalové setkání bude konat už v pátek od 19 hodin. Vstupné na akce festivalu je dobrovolné, leč potřebné.
Parrésia bude posléze pokračovat 22. srpna od 14.30 hodin další tradicí, a sice shromážděním s bohoslužbou u Studánky Páně na Javořici (na místě tajných evangelických schůzek z doby protireformace) na paměť zápasu o svobodu vyznání.

Na cestu tam i zpět budou zajištěny autobusy. Odjezd bude ve 14 hodin od fary, zastávky budou upřesněny na webu pořadatelského evangelického sboru.  
Bohoslužbu bude tentokrát na Javořici sloužit Richard Dračka, evangelický farář v Soběslavi. Psycholog a evangelický farář Ivan Ryšavý promluví na téma Mám bohatší život, protože se cvičím ve vděčnosti.
Celý festival pak neformálně zakončí 27. srpna Loučení s létem – podvečerní grilování na farním dvoře.
Farní sbor v Horních Dubenkách je sborem tamní Českobratrské církve evangelické. Hornodubenečtí evangelíci nejprve chodili na bohoslužby do sboru Velká Lhota u Dačic. Vytvoření vlastního sboru jim vrchnost povolila výnosem ze dne 14. 11. 1783.

Prvním kazatelem zde byl kněz maďarského původu Ondřej Lazányi. Zpočátku se bohoslužby konaly ve stodole Ondřeje Krejčího. Stavba vlastního chrámu začala 26. dubna 1786 a kostel (toleranční modlitebna) byl vysvěcen 22. října 1786. Od roku 2016 stojí aktuálně v čele sboru a pořadatelského týmu Parrésie farář Hynek Tkadleček.

Diskuze k článku