Pavel Bajer
komunální politika
tel.:+420 567 578 036
mobil:+420 736 194 030
bajer@jihlavske-listy.cz

Letos je tomu 90 let, kdy byla na Vysočině založena samostatná náboženská pravoslavná obec v Třebíči. Pod Třebíč tehdy spadaly ještě pobočky v Jihlavě a v Opatově u Třebíče.
Za zakladatele této obce je uváděn Josef Leixner z Brtnice. Ten byl představitelem čistě českého pravoslaví, které se vydělilo v první polovině 20. let minulého století z Církve československé.
Za hlavní tvář českého pravoslaví je považován biskup Gorazd II., vlastním jménem Matěj Pavlík.
Do české historie se nesmazatelně zapsal v roce 1942, kdy ukrýval atentátníky na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze.

Pavlík byl nacisty po krutém mučení popraven. Za svoji statečnost byl Gorazd II. v roce 1987 svatořečen.
Leixner byl obdobného ražení jako Gorazd II. Patřil také mezi jeho nejbližší spolupracovníky.
„Duchovní otec Josef Leixner se významnou měrou zapsal do dějin Československé republiky po stránce duchovní obrody českého národa,“ dočteme se o něm mimo jiné mezi významnými rodáky Brtnice.  
Právě v tomto malém městě na Jihlavsku se 28. ledna 1893 narodil. Jeho rodný dům se nachází v ulici Hřbitovní.
Vystudoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze teologii a v roce 1917 byl vysvěcen na římskokatolického kněze. Nejprve působil jako kaplan v Žeroticích na Znojemsku.

Poté do jeho života nakrátko vstoupila první světová válka. Její bojiště však zřejmě nepoznal, protože se v jeho životopise píše, že od března do listopadu 1918 sloužil u 28. pěšího pluku v Jihlavě.
K armádě se ještě jednou nakrátko vrátil. Od prosince 1919 do dubna 1920 sloužil v nové Československé armádě v hodnosti kapitána.
V duchovní kariéře se mu příliš nedařilo. Z Opatova, kde byl kaplanem, ho přeložili jako katechetu nejprve do Jihlavy a poté do nedalekého Havlíčkova Brodu.

Velký rozkol a přechod k pravoslaví
Po vyhlášení nové Československé republiky se někteří vlastenečtí katoličtí kněží začali aktivizovat v Jednotě katolického duchovenstva.
Jejich úsilí bylo završeno v lednu 1920 založením Církve československé, která měla představovat specificky českou národní církev.
Motivem pro její založení byl také poválečný odpor velké části české veřejnosti vůči římským katolíkům. Bohoslužby i liturgii měla v češtině.

Do nově vzniklé národní církve po jejím založení vstoupil také Leixner. V rámci ní nejprve spravoval náboženskou obec v Kroměříži, následně byl pomocným duchovním a diecézním tajemníkem v Olomouci.
Jenže Církev československá se záhy rozštěpila na dva proudy. Na modernisty vedené Karlem Farským a pravoslavný směr, do jehož čela se postavil Matěj Pavlík.
V roce 1924 Leixner spolu s biskupem Gorazdem II. vystoupili z Církve československé. Připojili se k již existující České náboženské obci pravoslavné v Praze. Na spolupráci se dohodli se Srbskou pravoslavnou církví.

V rámci pravoslavné církve Leixner poté téměř sedm let zastával funkci duchovního správce nově vzniklé církevní obce ve Štěpánově u Olomouce.
Měl velký podíl na stavbě a vysvěcení chrámu sv. Prokopa Sázavského ve Štěpánově 1. července 1928.

Na Vysočině vystavoval křestní listy Židům
V září 1931 se Josef Leixner vrátil zpět na Vysočinu, když v Třebíči založil pravoslavnou obec.
Měla působnost po celé Vysočině. S Leixnerovým jménem je spojeno vybudování dvou pravoslavných chrámů v regionu.
V roce 1933 došlo k postavení chrámu sv. Jáchyma a Anny v Opatově. K jeho vysvěcení došlo za přítomnosti biskupa Gorazda. Chrám zároveň slouží jako památník vojákům padlým za I. světové války.
V roce 1940 se dočkala svého pravoslavného chrámu také Třebíč. Chrám svatého Václava a svaté Ludmily vznikl na základě projektu pravoslavného duchovního Vsevoloda Kolomackého. Ten zároveň sloužil v chrámu po vysvěcení jako jeho první kněz.

V době okupace Československa nacistickým Německem Leixner zažíval těžké chvíle. Ani v dobách nejtěžších se nikdy nezpronevěřil svému kněžskému poslání.
„Během protektorátu vědomě nasazoval život, když vystavoval křestní listy osobám židovského vyznání. Jeho přínos pro náš region spočívá v šíření čistého ortodoxního křesťanství, pravdy a lásky,“ píše se v Čestných občanech Brtnice.
Ústav pro studium totalitních režimů uvádí i dvě konkrétní osoby, kterým pomohl. Drážnímu inspektorovi v Jihlavě Heřmanu  Bretschneiderovi vystavil křestní list a Vladimíru Petřkovi na jeho adresu opakovaně zasílal potravinové balíčky.

Gestapo Josefa Leixnera zatklo 26. září 1942 v době vrcholící heydrichiády. Zabavilo mu všechny věci, které měly nějakou souvislost s pravoslavím.
Vazbu strávil ve věznici v Jihlavě. V únoru 1943 byl odeslán na nucené práce do města Stolp v Pomořansku (dnešní Slupsk v Polsku).  
Vykonával zde práce údržbáře lokomotiv a zámečníka. Nucené práce měly za následek, že se asi po roce u Leixnera objevily žaludeční vředy. Na základě rozhodnutí lékařů byla operace provedena v Třebíči.

V Opatově mu udělili čestné občanství
Jeho onemocnění bylo natolik závažné, že po operaci zůstal ve stavu nemocných až do konce dubna 1945. V tom mu výrazně pomohli svou ochotou také místní lékaři.
Tehdy již bylo jasné, že největší a nejkrvavější válka v lidské historii skončí porážkou nacistického Německa. Leixner se po vyléčení rozhodl, že se na nucené práce k chladnému Baltu už nevrátí. Až do osvobození se ukrýval v Opatově.

Po skončení války Leixner opět převzal svoji farnost v Třebíči. Na Vysočině však nevydržel dlouho, protože o rok později byl přeložen do Prahy.
Zde se podílel mimo jiné na opravách chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze, který byl poškozen v důsledku nacistického obléhání československých parašutistů.
Po celý svůj aktivní život se věnoval bohaté publikační činnosti a redigování časopisu Hlas Pravoslaví.

Po komunistickém převratu v Československu v únoru 1948 byla pravoslavná církev v Československu převedena pod Ruskou pravoslavnou církev.
Nový režim k ní byl poměrně vstřícný, z čehož církev profitovala. Podílela se dokonce na likvidaci řeckokatolické církve, která byla na popud komunistů násilně sloučena s pravoslavnými.
V případě Leixnera jsme nenalezli, že by se dostal do rozporu s komunistickou mocí, ani že by s ní spolupracoval.

Josef Leixner zemřel v prosinci 1970 v Praze. Zádušní mše za něho byla sloužena metropolitou Dorotejem v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze. O den později se panychida konala také v Opatově, kde byl Leixner 5. ledna 1971 pohřben.

Ani po smrti na jeho dílo městys Opatov nezapomněl. Dne 31. 3. zastupitelstvo městyse rozhodlo o udělení čestného občanství Opatova Josefu Leixnerovi in memoriam.   
„Významné ocenění bylo slavnostně vyhlášeno dne 7. 5. 2015 v rámci oslav 70. výročí osvobození Městyse Opatov a konce II. světové války při kladení věnců u místního památníku obětem fašismu,“ uvedl městys na svém webu. 

Diskuze k článku