Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Vědecké instituce z Vysočiny vydaly v dubnu v nákladu 300 kusů sborník Archeologické výzkumy na Vysočině 7/2016–2017.

Na vydání sborníku spolupracovaly Muzeum Vysočiny Jihlava, Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, Národní památkový ústav - pracoviště v Telči, jihlavské pracoviště Archaia Brno a archeologická společnost Pueblo. Tisklo se v Nové tiskárně v Pelhřimově.

Sborník přináší několik obsáhlých studií na témata z historie regionu. Aleš Hoch a Jakub Těsnohlídek jsou autory studie Jihlavské vodovody a kanalizace ve středověku a raném novověku. Detailně přibližují problematiku přívodu užitkové vody do města a odvodu vody odpadní.

Jak autoři vysvětlují, jde v archeologii o nepříliš frekventované téma, což je mimo jiné dáno špatným dochováváním dřevěných vodovodních potrubí. V Jihlavě však došlo během posledních 25 let záchranných archeologických výzkumů k odkryvu téměř dvou desítek reliktů vrcholně středověkých až raně novověkých vodovodních potrubí či úseků kanalizace.

Studie tak přináší obraz fungování této městské sítě. Nálezy dokládá ve sborníku fotodokumentace – pohledy na odkrytý středověký vodovod v Palackého ulici, na pozůstatky novověkých vodovodů na východní frontě Masarykova náměstí či v Joštově ulici, středověký kanál odkrytý na křižovatce ulic Židovská a Palackého či na středověký kamenný kanálek ze sklepení domu na Masarykově náměstí 47. Dokumentován je také výzkum na parkánu v ulici Matky Boží nebo detaily průchodu kanalizace hradbou.

Jak autoři uzavírají, patrně již ve druhé polovině 13. století bylo počítáno s nutností odvodu přebytečné a odpadní vody pomocí kanálů a kanálků mimo městskou hradbu. Nevyřešenou otázkou podle nich zůstává, zda jednotlivé nalezené kanalizační úseky mohly tvořit propojenou síť, či zda bylo k odvodu této odpadní vody využíváno i jihlavské podzemí.

Jak dodávají autoři studie, pro zásobování vodou pak zbudovala městská rada na konci 14. století jeden z nejstarších vodovodů v českých zemích, doložený i archeologickými nálezy. Na počátku 17. století nahradil starý středověký vodovod nový. Jeho život však neměl dlouhé trvání z důvodu válečného běsnění.

Podle autorů výzkum rozhodně není ukončen a i nadále vyvolává některé otázky, na které snad odpoví další terénní výzkumy ve městě.

Kamnové kachle i fragmenty zvonů

V další studii ve sborníku se věnuje autor Pavel Macků tématu Pozdně gotické a renesanční kamnové kachle z Telče – Na Můstku č. p. 36. Vychází ze záchranného archeologického výzkumu, provedeného v létě 2016. Jak autor uvádí, jde o zásadní a prozatím málo probádanou lokalitu v blízkosti kostela sv. Ducha, v místě někdejšího opevněného dvorce ze 13. století.

Autoři Aleš Knápek a Jakub Těsnohlídek v další studii zpracovali téma Archeologické doklady doby bronzové ve středním Posázaví. Jak popisují, byla díky spolupráci s uživateli detektorů kovů získána kolekce artefaktů, které poukazují na cílené využívání dnešního Havlíčkobrodska, respektive středního Posázaví v době bronzové.

„Doklady stálého osídlení zatím postrádáme, byť přítomnost keramiky naznačuje možnost alespoň výjimečných (servisních) sídel, např. při komunikacích,“ uvádějí.

V podrobné zprávě informuje věstník o Stavebně-historických a archeologických výzkumech domu č. 3 v Lazebnické ulici v Jihlavě z let 2010-2012 (autoři David Merta a David Zimola).

V dalším příspěvku se autor Stanislav Vohryzek zaměřuje na problematiku zkoumání struktury specifického typu středověkých vesnic, tzv. dvorových vsí, na Jihlavsku a v části Třebíčska (Bohuslavice, Lhotice, Radkov, Strenčí).

Článek autorů Karla Malého, Jakuba Těsnohlídka a Petra Duffka vyhodnocuje dva nálezy fragmentů kostelních zvonů z Pacova a Počátek na Pelhřimovsku. „Oba exempláře spojujeme s novověkými požáry měst, při nichž došlo k rozsáhlým požárům farních kostelů a destrukci zvonů,“ vysvětlují autoři.

David Zimola se pak věnuje problematice Stížného listu české a moravské šlechty proti upálení mistra Jana Husa 1415–2015 a konferenci „Před zrodem revoluce; husité mezi proudy okolo roku 1415“.

Vzpomínka na osobnost

Závěr sborníku je věnován osobnosti původem jihlavského archeologa a historika prof. PhDr. Zdeňka Měřínského, CSc. (16. 1. 1948 – 9. 9. 2016). V obsáhlém textu se jeho práci a odkazu věnuje archeolog jihlavského muzea David Zimola. 

Z. Měřínský po roce 1996 působil jako vedoucí Ústavu archeologie a muzeologie FF MU v Brně. Byl zaměřen především na středověkou archeologii a historii, ale věnoval se mimo jiné i regionálním dějinám. Jihlavu často navštěvoval.

Široké veřejnosti je známa jeho dlouholetá práce na záchranných výzkumech zříceniny hradu Rokštejna u Brtnice. Stál také za budováním vědecké základny pro mladé archeology v bývalém statku poblíž hradu, v Panské Lhotě.

Jak připomíná Zimola, byl Z. Měřínský, přezdívaný pro svou zálibu ve všem vojenském Velitel, také všestranným sběratelem. V podstatě na profesionální úrovni se též věnoval filatelii. 

Diskuze k článku