Michal Boček
sport
tel.:+420 567 578 032
mobil:+420 604 200 576
sport@jihlavske-listy.cz

Jezdíte někdy přes Hodice? Pokud ano, tak vězte, že v této malé obci na Jihlavsku mají boxerskou šampiónku. A ne ledajakou. Pochází odtud Vendula Sedláčková, úřadující trojnásobná mistryně České republiky.
„Doufám, že místní jsou na mě pyšní,“ říká s úsměvem jedenadvacetiletá studentka brněnské Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity, konkrétně oboru speciální edukace bezpečnostních složek. 
„Úspěšně jsem zvládla poslední zkoušku tohoto semestru, takže mám chvíli klid. Poté se vrhnu na psaní bakalářské práce, kterou budu na jaře odevzdávat,“ chlubí se.

Bezpečnostní složky a box, to k sobě celkem pasuje. Pokud se Vendula Sedláčková v budoucnu vydá v civilním životě touto cestou, průprava z kontaktního sportu jí přijde vhod. „Řekla bych, že obecně všechny sporty formují a posilují člověka. V boxu je velice důležitá fyzická kondice, proto jsou tréninky fyzicky dost náročné, což mi ale nevadí,“ dodává.

Někdy se stane, že přijde domů po tréninkovém drilu naštvaná. „Vadí mi, když se trénink nevydaří, jak bych si představovala. To jsem pak rozladěná,“ prozrazuje.
Ke sportu Vendula Sedláčková tíhla odmalička, ovšem nikdy se žádnému konkrétnímu odvětví více nevěnovala. „Bylo toho hodně, ale všechno jsem dělala spíše rekreačně,“ doplňuje. Výjimkou byl balet. U toho vydržela skoro 10 let.
Jak se dostala od scénického tance do ringu? „Box mě napadl jako další sport, který jsem chtěla zkusit. Natolik mě pohltil, že jsem se rozhodla věnovat se mu naplno,“ odpovídá na otázku. 

Při pohledu na výsledky zvolila správně. Mistrovskými pásy z let 2018 (kategorie 69 – 75 kg), 2019 a 2020 (oba 64 kg) si Vendula Sedláčková vydobyla v českém boxerském prostředí renomé. Zapomenout nesmíme ani na lednové stříbro na turnaji v srbském Somboru.

Obrátil se jí díky těmto úspěchům život? „Nevnímám to jako nějakou velkou změnu. Lidé kolem mě se pochopitelně vyptávají, zajímají se, co dělám, a také mi fandí, což je od nich hezké,“ děkuje fanouškům.
Zatímco na soutěžích Vendula Sedláčková „buší“ pěstmi výhradně do soupeřek, v přípravě jí často dělá sparring opačné pohlaví. „Trénuji převážně s chlapama, protože kromě Majdy Tiché a Kačky Vondráčkové u nás v klubu jiné holky nemáme. Při tréninku jsou kluci opatrnější, přeci jen mají mnohem větší sílu a jsou vyšší a těžší než já. Je jasné, že v ringu by to bylo něco jiného…“  

   
Rozdíly mezi mužským a ženským boxem? Vendula Sedláčková je přiblíží: „Výkonnostně jde o obrovský rozdíl. Chlapi jsou na box daleko talentovanější, rychlejší a silnější, strategicky uvažují mnohem lépe než my ženy. Také ženská psychika je úplně jiná, což se projevuje i během tréninků. Tohle si spousta trenérů boxu vůbec neuvědomuje, protože nejsou zvyklí se ženami takto pracovat.“
Koučové v jihlavském Gauner Boxing Clubu to prý pochopili a podle toho ke svým svěřenkyním přistupují.

Před každým duelem v ringu Vendula Sedláčková cítí nervozitu. A jak na sebe práskla v jednom rozhovoru, po každém zápase brečí. „Jooo, něco pravdy na tom určitě bude,“ směje se. Takže proč ty slzy? „Většinou brečím po prohraných zápasech. Je mi líto, že jsem prohrála, i když jsem do toho dala všechno. Nebo naopak, že jsem naštvaná, protože jsem boxovala tak hrozně,“ vysvětluje. 

Přetrvávající covidová doba sportovním aktivitám nepřeje. Vendula Sedláčková měla to štěstí, že mohla vycestovat s reprezentačním týmem na zmíněný turnaj do Srbska. „Vzhledem k aktuální situaci je všechno hodně nejisté, ale rozhodně mám v plánu pořád naplno trénovat, a bude-li to možné, nadále se účastnit jak zápasů v České republice, tak mezinárodních turnajů,“ uzavírá.
Hodice se již nyní těší na další zlatou medaili…
 

Diskuze k článku