Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Rodina se v pondělí v kapli na Ústředním hřbitově v Jihlavě rozloučila s historikem Zdeňkem Jarošem. Před kapli se s ním i ve složité epidemiologické době přišlo rozloučit dalších více než padesát smutečních hostů. 

Ve věku nedožitých osmdesáti let, které by oslavil v únoru,  zemřel brněnský rodák Zdeněk Jaroš v sobotu 26. prosince. Absolvent Pedagogické fakulty tehdejší Univerzity J. E. Purkyně v Brně a historiografie na Filozofické fakultě MU v Brně byl od sedmdesátých let po léta historikem Muzea Vysočiny v Jihlavě a popularizátorem historie města a regionu.

Jako komunální politik byl svého času také členem městského zastupitelstva a Rady města Jihlavy. S kolegy stál také u obnovení tradice Jihlavského havířského průvodu. Za svoji práci byl oceněn mimo jiné Cenou města Jihlavy a Cenou Rady města Jihlavy.

V doprovodu havířů

Na jihlavský hřbitov se v pondělí v poledne přišli s dr. Jarošem v rouškách rozloučit přátelé a kolegové z řady oborů. Nechyběla primátorka Jihlavy Karolína Koubová a další zástupci vedení města. V černých uniformách jej na poslední cestu doprovodili jihlavští havíři v čele s předsedou havířského spolku Milanem Kolářem.

Ve smutečním slově zazněla slova velké úcty k životu Z. Jaroše, který „byl až po okraj naplněn vzděláním, úctou k druhým a hlavně snahou nestát nikdy stranou, být kdykoli připraven pomáhat svým nejbližším, ale stejně tak i zcela cizím lidem.“ 

Přítomní vzpomněli na zesnulého jako na člověka, který dokázal šířit mezi lidmi úctu k historii, umění, kultuře, a rozšiřovat tak jejich duševní rozhled, a tím je mimo jiné učit, že je třeba co nejvíce znát o historii místa, kde žijeme, a tím poznáním si také více vážit svého domova a umět lépe zhodnotit to dobré, i to špatné. 

„Když se loučíme s takovým člověkem, je nám všem bezesporu smutno, ale naplňuje nás úcta a také obrovský dík... Za takovým životem se není třeba obracet s pláčem, takový život nenechává za sebou prázdnotu, ale pevnou jistotu, že stojí za to jít za vzděláním, které člověka povznáší, směřuje k dobrému...,“ znělo za rakví Z. Jaroše.

Jak s velkým uznáním zaznělo, Z. Jaroš nikdy neslevil ze svého kréda pomáhat rozdávat poučení a vzdělání: „Byl to člověk opravdu s velkým srdcem, který si i přes občasnou nepřízeň osudu dokázal udržet správný rozhled a tolik potřebný optimismus... Celá Jihlava s blízkým okolím děkuje.“

Na poslední cestu doprovodila v pondělí Z. Jaroše mimo jiné Žalmanova skladba Divoký horský tymián.

Jak zaznělo v neformálním závěru obřadu před kaplí, zapisuje se spolu s dr. Jarošem do dějin Jihlavy i celá jeho rodina: „Můžete být hrdí, neboť kdokoli z badatelů či studentů bude v budoucnu studovat historii Jihlavy, nutně vždy narazí i na jméno historika Zdeňka Jaroše...“ 

Diskuze k článku