PĚVKYNĚ Miroslava Časarová a Petra Vondrová „pomlouvají“ kolegyni Soňu Godarskou (v popředí) při jedné z parodických humorných scén Galakoncertu Děkujeme. Vpravo všechny tři operní divy po koronavirové koncertní pauze leží u nohou dirigenta Jiřího Jakeše. Foto: Jiří Varhaník
Na sedm měsíců vypočítalo vedení jihlavské filharmonie dobu, po kterou se těleso muselo obejít bez publika a bez živého hraní. Náročnou etapu ukončil v neděli 13. září Galakoncert Děkujeme.
Hudebníci a jejich hosté se rozhodli programem v DKO Jihlava vděčně poděkovat lidem v tzv. první linii - všem, kdo se v nelehkých podmínkách způsobených koronavirem podílejí na zvládnutí situace.
Ačkoli se právě rozjela podzimní vlna nemoci covid-19, v sále se děkovalo. V hledišti zaplněném abonenty v rouškách patřil program též pracovníkům nemocnic, domovů pro seniory, spolků, Bílého kruhu bezpečí, Oblastní charity Jihlava, Střediska křesťanské pomoci apod.
Hudebníci jim děkovali za vysoké pracovní nasazení a odvahu. „Do života nám vstoupil takový malý neviditelný tvoreček, který nám obrátil život naruby, ale život musí fungovat dál,“ glosoval manažer filharmonie Vladimír Holeš.
Kultura, opěrný bod
Koncert se konal za podpory města Jihlavy a Kraje Vysočina.
„Bohužel si nelze nárokovat jenom dobré časy, a vždycky záleží na nás, jak se postavíme k těm horším, abychom to zvládli se ctí a odpovědností ke generacím minulým, i k těm budoucím,“ zamýšlela se v úvodu večera radní města pro kulturu Silvie Čermáková.
Také kultura podle ní v takových časech bývá mnohdy silným opěrným bodem, bývá obrazem, silou a duší společnosti. Všichni, kdo pomáhají ji pěstovat a budovat, podle Čermákové pomáhají postavit na nohy celou společnost i v ostatních oblastech.
Radní apelovala, abychom nezapomněli spolu komunikovat, abychom na oltář důležitých restriktivních opatření nepoložili schopnost vzájemně se potkávat.
Z pozice ředitele Domova pro seniory ve Velkém Meziříčí oslovil diváky Vítězslav Schrek. Připomněl šňůru herců Horáckého divadla, kteří v létě hráli pro izolované obyvatele krajských seniorských zařízení na Vysočině. Vedle toho také ocenil realizovanou nabídku jihlavské filharmonie uspořádat v domovech komorní koncerty.
„To byl červen, červenec. A já jsem to velmi přivítal, protože to jaro bylo pro klienty sociálních služeb… velmi krušné, velmi těžké, velmi smutné,“ vyzvedl Schrek kulturní aktivity, které nejen seniorům přinesly radost.
„Dnes mi tu radost trošičku kazí zase ta situace, která je,“ pokračoval Schrek v reakci na aktuální epidemiologický vývoj. Zdůraznil nutnost postarat se o ty nejohroženější.
Z lesa na pódium
V první polovině koncertu pak zazněly nejznámější operní árie a dueta od Mozarta, Bizeta, Dvořáka, Gounoda či Saint-Saënse, ale i trojice Mahlerových písní.
Publikum v dlouhých děkovačkách aplaudovalo sopranistkám Soně Godarské a Miroslavě Časarové, mezzosopranistce Petře Vondrové, barytonistovi Bohdanu Petrovičovi či houslistce Lence Kuželové.
Po pauze uvedla druhou polovinu programu soudobou sólovou skladbou Baroque flamenco harfenistka Antónia Petráková. Posléze zněla oblíbená filmová hudba (Tenkrát na západě, May Way, Piráti z Karibiku, Schindlerův seznam, Indiana Jones – Raiders March...).
Své nadšení z návratu k živému koncertování neskrývali v gradující atmosféře koncertu ani samotní aktéři. Pěvkyně Miroslava Časarová popsala publiku náročné měsíce bez divadla a bez koncertů, kdy v době karantény především pomáhala svému otci v rodinném lese.
„Byla jsem u rodičů, bylo nás tam ten měsíc jedenáct lidí. Taťka byl úplně nadšený, protože jsme potřebovali vyčistit les od kůrovce. Měl v plánu, že do dvou let bychom to mohli stihnout, a my jsme to za šest neděl měli hotové,“ popisovala pěvkyně zároveň i smutek z toho, že nemohla stát na jevišti, zpívat a tvořit.
V tzv. „Koronárii aneb Žalozpěvu jedné operkyně (tedy ve vlastní textové „předělávce“, která se posléze stala díky videu od domácího jezírka hitem na kanálu YouTube) se Časarová vyzpívala z jarní karanténní situace, kdy rodina už šílela z jejího vysokého C a kdy se jako OSVČ musela potýkat s existenčními nejistotami a problémy.
Árii Rusalky z Dvořákovy opery tedy Časarová nezazpívala s původním textem libretisty Jaroslava Kvapila, ale se svým alternativním „kovidovým“ textem. Místo slov „Měsíčku na nebi hlubokém“ se tak i sálem DKO při Galakoncertu Děkujeme neslo „Měsíc už v depresi hluboké“.
V následném přídavku se pak všechny tři operní divy ve svých róbách doslova vrhly k nohám dirigenta koncertu Jiřího Jakeše a vzájemně se „trumfovaly“ v divadelně sehrané rivalitě.
Koncert končil v atmosféře vzájemného souznění hlediště s jevištěm, přípitkem z Verdiho La traviaty a dlouhým aplausem vestoje.
Říjen s Beethovenem
Pokud to vývoj hygienické situace dovolí, má se příští orchestrální koncert Mahlerovy filharmonie odehrát v DKO Jihlava 4. října. Věnován bude hudbě Ludwiga van Beethovena.
V podání klavíristky Renaty Lichovské mají zaznít jeho Koncert pro klavír a orchestr č. 5 „Císařský“ a Symfonie č. 7, dvě ze stěžejních děl světové hudební literatury.
Diskuze k článku