Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

První premiérou 81. sezóny na velké scéně Horáckého divadla bude v sobotu 5. září inscenace Martinů – Česká rapsodie Bohuslavova. 
Společně s titulem Heda Gablerová (bude mít premiéru 19. září) je hra o skladateli a houslistovi Bohuslavu Martinů jednou ze dvou inscenací, jejichž uvedení muselo Horácké divadlo (HDJ) kvůli koronavirovým opatřením před prázdninami zrušit a odložit. 
K vytvoření a nastudování hry o Martinů oslovilo divadlo slovenského dramatika a režiséra Dodo Gombára, mimo jiné bývalého uměleckého šéfa Švandova divadla v Praze (2010–2019). 

Gombár např. v roce 2009 režíroval lyrikál Michala Horáčka Kudykam ve Státní opeře Praha. Jako dramatik získal cenu Alfréda Radoka za text hry Hugo Karas. Do finále této soutěže se dostal též se svým textem Třetí věk. 

Linie osobností
Hra o Martinů je podle tvůrců obecně oslavou tvůrčího života. HDJ jejím prostřednictvím pokračuje v dramaturgické linii, v níž se věnuje kulturním osobnostem širšího prostoru Vysočiny. 
V minulosti se tak už jihlavští divadelníci pod vedením uměleckého šéfa Michala Skočovského věnovali osudům kněze, básníka a spisovatele Jakuba Demla (1878 Tasov–1961 Třebíč) a básníka, novináře, překladatele a spisovatele Jana Zahradníčka (1905 Mastník–1960 Vlčatín). Závěr letošní sezóny má patřit osobnosti staroříšského literáta, vydavatele a překladatele Josefa Floriana (1873-1941).

Bohuslav Martinů (1890 Polička-1959 Liestal, Švýcarsko) se řadí k nejvýznamnějších českým skladatelům. Společně s Antonínem Dvořákem patří ve světě k nejhranějším. 
Pocházel z rodiny obuvníka a pověžného Ferdinanda Martinů, narodil se ve věžní místnosti kostela svatého Jakuba v Poličce. „Je to sice asi deset kilometrů za hranicemi Vysočiny, ale když jsme se ptali lidí v Poličce, cítí se být na Vysočině,“ usmívá se dramaturg inscenace Jaroslav Čermák.  

Po studiích působil Martinů začátkem dvacátých let jako houslista v České filharmonii a jako úspěšný skladatel. V letech 1922–1923 se stal žákem Josefa Suka na mistrovské škole pražské konzervatoře. 
Od roku 1923 žil dlouhodobě mimo vlast. Pobýval v Paříži, po  Mnichovu (1939) a během druhé světové války se ocitl v nedobrovolné emigraci. Pro vysoký věk nebyl přijat do zahraniční československé armády.
Ve Francii se Martinů v roce 1931 oženil  a po obsazení Francie s manželkou emigrovali v roce 1941 do USA, kde s krátkými návraty zůstali až do roku 1953.
Poté žil převážně ve Francii, Itálii a Švýcarsku. Zemřel 28. srpna 1959 v nemocnici ve švýcarském Liestalu,  pohřben byl na Sacherově pozemku na Schönenbergu. V roce 1979 byly jeho pozůstatky převezeny do rodné Poličky, kde byl pohřben vedle své ženy Charlotty, zemřelé v předcházejícím roce. V rodné Poličce je zbudován jeho památník, jeho odkazu se věnuje Městské muzeum a galerie Polička.

Hra přímo pro HDJ
Původní divadelní hru o Martinů napsal Dodo Gombár přímo na zakázku Horáckého divadla. Text rozčlenil do pomyslných pěti vět. 
S využitím divadelní licence a obrazotvornosti podle tvůrců inscenace sleduje návaznost mezi dynamickým životem skladatele a jeho dílem. Od dětství a mládí v Poličce se dostává přes pražská léta až k jeho evropskému věhlasu a odplutí z Evropy v roce 1941.  
„Následujících 18 let jeho života je natolik intenzivních, že by vydaly na další inscenaci,“ vysvětluje J. Čermák, že s touto kapitolou života Martinů (pátou větou) se divák bude moci textově seznámit v programu inscenace.  

Ta pracuje s reprodukovanou i živou hudbou Martinů, kterou modifikoval David Rotter pro komorní kvarteto vytvořené speciálně pro tuto inscenaci (housle Pavlína Pulicarová, Julie Grabowska, violoncello Anna Čermáková nebo Šárka Kaňkovská, bicí Jan Fuchs, trubka Přemysl Hrubý).

„Hudebníci dělají tu inscenaci vysoce citlivou a rezonující,“ komentuje efekt živé hudby dramaturg Čermák.  
Scénografické pojetí hostujícího Toma Cillera volně akcentuje tvorbu malíře Jana Zrzavého, rodáka Vysočiny a blízkého přítele Martinů. Postavu Martinů ztvární Jakub Škrdla, Zrzavého si zahraje Josef Kundera.
Kostýmy navrhla hostující Lenka Odvárková, která sama pochází z Poličky. Na pohybové složce inscenace spolupracovala choreografka HDJ Denisa Musilová. 

Vedle kmenových herců souboru se v jedné z rolí představí hostující čerstvá absolventka JAMU Tamara Dikyová. S ohledem na termín její promoce se koná dnešní veřejná generálka inscenace   netradičně večer v 18 hodin. 
V rámci přípravy inscenace divadlo také úzce spolupracovalo s Městským muzeem a galerií v Poličce - Centrem Bohuslava Martinů. Večerní premiéře (19) bude zítra od 9 do 13 hodin předcházet možnost volně si prohlédnout zákulisí divadelní budovy. Na večerní představení je pak třeba přijít do hlediště Velké scény HDJ v rouškách. 

Výstava Martinů obrázky kreslící
Inscenaci o Martinů doprovodí v divadelní galerii V suterénu výstava kreseb Bohuslava Martinů, které zapůjčilo Centrum Bohuslava Martinů v Poličce.
Jak vysvětluje dramaturg HDJ J. Čermák, nachází se v uměleckém odkazu skladatele obrovská kolekce kreseb z let 1908-1923. Kreslil v etapě od studií na pražské konzervatoři do odjezdu do Paříže. 
„Jde na první pohled sice o naivní a neumělé obrázky – ty však hýří vtipem a dokládají Martinů výborný pozorovací talent a schopnost zachytit a s humorem zhmotnit to, co by slovy nevyjádřil,“ uvádí kurátorka výstavy, muzikoložka Monika Holá. V roce 2018 vydala publikaci nazvanou Martinů obrázky kreslící, která  doprovodí i stejnojmennou výstavu v divadle. 

Diskuze k článku