Petr Klukan
šéfredaktor
tel.:+420 567 578 004
mobil:+420 732 554 850
klukan@jihlavske-listy.cz

Pět fotografů a jeden sochař, členové Spolku výtvarných umělců Vysočiny, vystavují od konce července ve Staré radnici ve Žďáře nad Sázavou. Výstava s názvem Ozvěny Vysočiny bude k vidění do 23. srpna. 
Na své si přijde každý milovník výtvarné fotografie, protože výtvarníci představili svá nejoblíbenější témata, která má každý jiná. Výstava je proto fotograficky pestrá. Díly jsou doplněna abstraktními dřevěnými sochami Pavla Tomana, předsedy spolku.  
Josef Prodělal z Vacenovic na Třebíčsku prezentuje snímky zvířat. „Je to můj největší cyklus - fauna, na kterém dělám od osmdesátého roku a zvířátka fotím pořád. Proč? Protože mají krásnou barvu. Jsou prostě sympatická a každý se na ně rád podívá,“ glosuje svůj výběr.   

Pavel Bezděčka z Jihlavy, výtvarník, který se zabývá i počítačovou malbou, vybral kolekci ze základní výstavy, která se jmenuje Kouzlo koroze. „Všímám si zkorodovaných objektů a zejména detailů v těch objektech - kovu, plastů, nátěrů, betonu i dřevo koroduje… jak jdu okolo něčeho takového, hned v nich vidím obrazy,“ popisuje autor. Každý ze snímků nese název, co v díle autor vidí, a poté je vysvětleno, co vlastně bylo foceno. 
Třebíčský fotograf Jaroslav Hedbávný představuje dvě témata. Fotografie syslů a poté krajinářské téma, které patří k jeho nejúspěšnějším – Moravské Toskánsko. „Jedná se o souvislý přehled fotografií posledních tří čtyř let lokality, kterou velmi rád fotím,“ vyznává se. 

Vladimíra Braunera z Třebíče charakterizují čtyři snímky detailů například stromu, či výtvarně upravených fotografií. 
Jihlavský Petr Klukan vytváří mnohdy až abstraktní či grafické fotografie. „Jedná se ale o prvky kolem nás, které bychom mohli vidět, kdybychom se správně dívali,“ vysvětluje. Druhým jeho prezentovaným tématem je cyklus Neklidná země ze sopečného kráteru plného síry.  

Sochař Pavel Toman z Jihlavy vybral exponáty z jilmového dřeva, které si hodně oblíbil, ale naleznete zde i sochy z ořechu či třešně. „Rád pracuji s přírodním dřevem a někdy se nechávám vést třeba letokruhy a tvary,“ řekl při slavnostní vernisáži. Jak dodal, nejedná se o žádné samorosty, „sochy začínají u špalku dřeva a pak se nechávám vést fantazijními myšlenkami“. 
Všechny přítomné pak potěšil zprávou, že se na jeho sochy smí sahat. Dotyk s hladivým dřevem je totiž možností, jak si umělecké dílo osahat dalším smyslem - hmatem. 

Diskuze k článku