Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Natáčení hudby k baletu novoříšského rodáka Pavla Vranického Das Waldmädchen probíhalo v červenci v Pardubicích.

Hudbu nahrávala od 13. do 17. 7. Komorní filharmonie Pardubice s dirigentem Markem Štilcem pro vydavatelskou společnost Naxos. Každý den probíhaly ve studiu dvě tříhodinové nahrávací frekvence. Jde o součást projektu Češi ve Vídni, který od roku 2014 mapuje tvorbu v Čechách a na Moravě narozených autorů působících v 18. století v rakouské metropoli.

Pavel Vranický (30. 12. 1756 v Nové Říši – 26. 9. 1808 ve Vídni) byl skladatel, dirigent a houslista, starší bratr skladatele Antonína Vranického.

Studoval zpěv, hru na varhany, housle a violu na Premonstrátské klášterní škole v Nové Říši a později v Jihlavě (1770 – 1771). V Olomouci poté studoval na teologické fakultě a stal se výborným houslistou.

Ve dvaceti letech odešel do Vídně, vstoupil do teologického semináře, sloužil jako sbormistr a studoval. Posléze působil jako ředitel obou dvorních divadel ve Vídni. Památce obou bratrů je věnována expozice Síň Pavla a Antonína Vranických v novoříšském klášteře.

Balet Pavla Vranického Das Waldmädchen (Lesní žínka nebo Lesní dívka) patří k autorovým nejúspěšnějším dílům. Premiéru měl 23. září 1796 ve vídeňském Kärntnerthortheateru. Autorem choreografie byl Guiseppe Traffieri.

Inscenace měla v následujících letech na 130 repriz. Balet byl uveden i v Praze (1798) v Nostickém divadle, později i v Karlových Varech, Teplicích a jinde v Evropě.

Populární balet

Popularitu Vranického díla Das Waldmädchen dokumentují i jeho velmi četné opisy a úpravy od různých autorů. Některé části baletu žily dokonce v dobovém hudebním provozu zcela samostatně, zejména Ruský tanec.

„Nahrávka pro společnost Naxos se díky badatelskému úsilí švédského odborníka Daniela Bernhardssona vrací k autentické Vranického variantě,“ konstatuje k obnovené premiéře této hudby Jiří Štilec z hudební vydavatelské agentury Arco diva, ředitel festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců.

Jak vysvětluje, je podle dobového tisku příběh baletu inspirován skutečnými nálezy „divokých“ dětí nalezených v Litvě, v lesích blízko Hannoveru a v provincii Champagne: „Tito jedinci vyrostli v divoké přírodě a většinou ztratili schopnost komunikovat lidskou řečí a jejich adaptace a socializace byla pak velmi obtížná.“
Libreto Vranického baletu však podle Štilce přináší daleko milosrdnější příběh: lesní dívka Azémia se totiž v tomto příběhu komunikovat naučí a nakonec se zjistí, že se jedná o ztracenou princeznu, kterou si v závěru baletu vezme za ženu princ Lovinsky.

„Ta hudba vyjde na labelu Naxos - může stát jako nahrávka sama o sobě, je moc pěkná. Případně se pokusím, ale to je spíše v rovině plánů, nabídnout ji některým divadlům, aby dílo provedla jako dětský balet,“ komentuje využití aktuální nové Vranického nahrávky J. Štilec.

Diskuze k článku