VARHANÍK Alfred Habermann za klaviaturou varhan v kostele Nejsvětější Trojice ve Vysokých Studnicích, které ho už v dětství inspirovaly k hudební dráze. Foto: Jiří Varhaník
Ačkoli jeho jméno doslova voní kovařinou, vydal se Alfred Habermann ve své profesní kariéře za muzikou.
Jeho pradědečkem byl nestor uměleckých kovářů Alfred Habermann z rakouského Ybbsitz, jeho dědeček Alfred přesídlil před lety z Vysokých Studnic do své proslavené klatovecké Kovárny v lese. V Telči zase působí jeho strýc David, další z uměleckých kovářů - Habermannů.
„Můj táta, přestože je nejstarším synem mého dědy, už se kovářskému řemeslu nevěnuje,“ usmívá se hudebník Alfred Habermann z Vysokých Studnic. Sám v současné době studuje hru na varhany a cembalo na prestižních pražských školách, hru na klavír a varhany vyučuje na jedné z pražských ZUŠ.
Ani hudební dráha mu ale původně neměla být určena. „Nejdřív totiž ze mě tatínek chtěl mít sportovce a postavil mě na brusle. Jenže já řekl, že to klouže a že teda hokej hrát nebudu,“ usmívá se A. Habermann.
A tak zatímco jeho čtyři sourozenci se sportovním směrem skutečně vydali (hokej, cyklistika, atletika, tenis), malého Alfreda to táhlo k hudbě. Na doporučení tety mu rodiče v pěti letech pořídili klavír a spolu se sourozenci začal v Jihlavě navštěvovat soukromé hodiny u paní Jaroslavy Honové.
Doma ve Studnicích zároveň chodil zpívat do malého kostelního sboru, který vedla tehdejší místní varhanice. Bylo mu asi devět, když se rozhodl hrát na varhany. Na pět let se pak stal žákem Lubomíra Šrubaře na jihlavské ZUŠ. Odtud směřoval na Pražskou konzervatoř, kam dojížděl na konzultace.
V září 2013 nastoupil do 1. ročníku, do třídy prof. Josefa Popelky. V loňském roce po šestiletém studiu absolvoval. V současné době je prvním rokem studentem oboru hra na varhany na HAMU Praha, ve třídě celosvětově uznávaného interpreta a pedagoga prof. Jaroslava Tůmy.
Tři lidé v ročníku
Vedle toho studuje Alfred Habermann na Pražské konzervatoři hru na cembalo, nástroj reprezentující období 17. či 18. století.
„Ta starší hudba mě paradoxně zaujala víc na cembalo, než třeba na varhany,“ uvažuje, „v některých ohledech mi přijde, že na ni cembalo víc pasuje, protože v té době se užívalo víc než varhany.“
Autentická interpretace hudby na dobové nástroje je ostatně jedním z trendů současné hudby. „Myslím si, že je to tak lepší, než kdyby se celá literatura napříč staletími hrála na jeden způsob,“ zamýšlí se A. Habermann.
Širší nástrojový záběr mu navíc otevírá více možností uplatnění. „Mojí prioritou ale zůstávají varhany,“ vrací se hudebník ze Studnic k nástroji, který studuje na HAMU. Ve svém ročníku je v tomto výběrovém oboru jedním z pouhých tří studentů. „A to jsme silný ročník,“ usmívá se, „běžně je jeden až dva studenti v ročníku, tři lidi je opravdu hodně.“
Ačkoli varhaníci i dnes mnoho času tráví hraním při liturgiích, plyne podle A. Habermanna u spousty z nich vztah k varhanám ze zájmu o samotný nástroj a není podmíněn vztahem k víře: „Člověk ale samozřejmě hraje v kostelech, protože se tím i cvičí. Třeba i v pohotovosti - to když se dole v kostelní lodi stane něco, na co nejste připravený, a vy musíte pohotově reagovat.“
Studnický nástroj
Nevelké varhany pro kostel Nejsvětější Trojice ve Vysokých Studnicích postavil na konci 19. století varhanář Josef Votruba. Mají jediný manuál a už na první pohled je znát, že během života zažily své.
„Samozřejmě na ně občas cvičím, pokud jsem doma, ale není to žádný koncertní nástroj. Byly stavěny tak, aby sloužily k liturgickým účelům, a jsou v docela špatném stavu,“ bere Alfred Habermann klíče od kostelní kruchty, vystoupá po krátkém točitém schodišti a usedá za klaviaturu varhan.
Kostelík spadá pod louckou římskokatolickou farnost. Pravidelné mše se tu konají o středách a nedělích, schází se při nich i sto padesát farníků. A. Habermann tu spolu s Janem Dočekalem působí jako jeden ze dvou varhaníků, kteří bohoslužby doprovázejí.
Rozeznívá píšťaly varhan, k nimž vzduch žene elektrický motor: „Píšťaly jsou dřevěné a kovové, každý rejstřík přináší jinou barvu a zvuk, se kterým se snažíme pracovat. Hrajeme současně rukama i nohama, přidáváme si tak vlastně další hlas a obohacujeme výsledný zvuk,“ popisuje varhaník práci s táhly a pedály.
Jak moc je využívána hra pedály, závisí na té které hudební literatuře. „Třeba v Čechách se pedál za baroka moc nepoužíval. V Německu to bylo rozvinutější, takže tam se na pedál hrají třeba i sólové věci,“ vysvětluje od klaviatury A. Habermann.
On sám nejvíce tíhne k francouzské literatuře 19. století: „Tu vyhledávám velmi, ale rád si zahraju i Bacha, anebo českou moderní literaturu – Petra Ebena. Protože ne na všechny nástroje lze hrát všechno, jsou přizpůsobeny podle toho, v jakém období byly postaveny. Na české barokní varhany lze hrát dost často právě jen českou literaturu nebo jihoněmeckou školu, kde se pedál také tolik nepoužíval.“
Adventní benefice
O loňském adventu se studnické varhany už pošesté rozezněly také při benefičním koncertu na opravu nástroje.
„Je potřeba tady opravit prakticky všechno,“ otevírá A. Habermann skříň varhan. Že nástroj nepatřil už od počátku k vysoce kvalitním, dokládá i fakt, že během 20. století prošel třemi opravami.
Ta poslední, v devadesátých letech, byla ovšem zásahem velmi neodborným. „Tady se vyhazovaly a pálily původní píšťaly z varhan a nahrazovaly se novými, řezalo se do nich. Nástroj je také v poměrně velkém rozsahu napaden červotočem. Bude to chtít velkou generální opravu, vše jsme už konzultovali s brněnským hlavním organologem,“ zavírá varhaník skříň nástroje.
Přestože z varhan je dnes vysoce hodnotná vlastně pouze původní skříň, vyžádá si generálka odhadem kolem tří milionů korun. Majitelem nástroje je loucká farnost, prvním úkolem pro jeho obnovu bude vypracování projektu.
Haštal Hapka píše pro Studnice
V srpnu je ve farnosti očekáván příchod nového faráře. Stav studnických varhan bude jedním z témat v jeho působnosti.
Benefiční adventní koncerty, které A. Habermann uspořádal, zatím vynesly první desetitisíce na konto opravy. Především ale přivedly do kostela stovky lidí, kteří ho vždy zaplnili doslova až po vchodové dveře. Do uliček se přidávaly židle.
Vystoupení vždy provází i vizuální zážitek - projekce na plátno, díky níž mohou posluchači zároveň sledovat dění na kůru, detaily klaviatury i práci s pedály. Nástroj vždy před koncertem prochází základní údržbou, která ho udržuje v provozuschopné kondici.
V programu s doprovodem místních varhan už zazpívaly pěvecké sbory z Brtnice a Jihlavy anebo zněla sólová kytara. Loni zahrály s A. Habermannem jeho profesorka hry na cembalo z Pražské konzervatoře Edita Keglerová a houslistka Marie Hasoňová.
„Je to fajn, člověka naplňuje, že o to lidé mají zájem, že to rozvíjí místní kulturu,“ oceňuje organizátor koncertů Alfred Habermann. Adventní program pro Studnice má ostatně už nyní naplánován až do roku 2023.
Letos zazpívá pěvecký kvartet, zazní kompletní provedení Dvořákových Biblických písní. Program bude celkově koncipován do oblasti české hudby. Přímo pro Studnice píše skladbu Haštal Hapka, syn známého skladatele Petra Hapky a spolužák Alfreda Habermanna z HAMU. Ve světové premiéře skladba zazní právě na letošní adventní benefici pro studnické varhany.
Diskuze k článku