Noviny jihlavské radnice, duben 2018

Náměstek primátora Radek Popelka (ANO 2011) si myslí, že by se Jihlava měla rozrůst v průběhu deseti let na šedesátitisícové město. Horácký zimní stadion je nejbližším úkolem.

Pane náměstku, do funkce jste byl zvolen 15. listopadu 2016. Jak moc se od té doby změnil váš život?

Hlavně mi těch pár měsíců připadá jako celá věčnost (smích). Ta změna je obrovská. Rozhodně to není jen o tom, že si koupíte nový oblek a chodíte do práce na jinou adresu. Funkce ve vedení města je práce na 24 hodin sedm dní v týdnu, a to nijak nepřeháním.

Co si pod tím máme představit? Jak vypadá váš „běžný“ pracovní den?

Oficiální program začíná zpravidla v osm. Nicméně já se snažím být v kanceláři již okolo sedmé ráno. Ta hodinka „klidu“ je k nezaplacení. Dopoledne se střídají porady a jednání se zasedáním pracovních skupin. Odpoledne k tomu přistupují setkání s občany města, kteří přichází řešit své požadavky. V programu se musí najít i místo pro prohlídky majetku města, za který mám zodpovědnost. Domů se často vracím až okolo šesté večer.

Pak už máte klid?

To ani náhodou. Večery místo s rodinou trávím s e-mailovou schránkou, nebo nad materiály do Rady či Zastupitelstva. Množství podkladů, které je nutné prostudovat, je neuvěřitelné.

Odpovídají výsledky vaší práce tak nabitému programu?

Přiznávám, že některá jednání - spíš než co jiného - připomínají festival ztraceného času. Například hned po nástupu do funkce jsem zadal zpracování pravidel pro investory, která mají být jakýmsi návodem, jak v Jihlavě postupovat při přípravě developerských projektů.

Základní kostra tohoto materiálu byla hotová poměrně brzy, a tak se svolala závěrečná schůzka zástupců všech zúčastněných odborů. Během tohoto jednání padla řada dalších připomínek, a tak byl dán termín na jejich zapracování s tím, že se zase sejdeme nad závěrečným textem.

To vše vypadá normálně, jenže nad závěrečným textem jsme se takto sešli minimálně desetkrát. Pak do celého procesu vstoupily ještě vybrané komise, a jednoduchý technický text se upravoval dále.

To je typický příklad práce magistrátu?

Naštěstí ne. V tomto případě jde spíše o extrém, ale podobných příkladů by se, bohužel, dalo najít víc.

Co se tedy povedlo?

Za své velké vítězství považuji schválení územního plánu. Ten už mněl začít platit v minulém volebním období. Bohužel, tehdejší vedení města nenašlo odvahu územní plán předložit zastupitelům ke schválení.

V tomto volebním období se o schválení územního plánu pokusila již původní koalice. Jenže tento pokus nevyšel. Zastupitelstvo tehdy územní plán nepřijalo a vrátilo ho k dopracování.

Když o tom tak přemýšlím, tak smlouva na „opravu“ návrhu územního plánu byla první, kterou jsem ve funkci náměstka podepisoval.

Jsou i jiné příklady?

Určitě. Za velký úspěch považuji „repasi“ zimního stadionu na extraligovou arénu.

To, co se během letní přestávky v Jihlavě povedlo, udivilo celé vedení extraligy. Jak se nám tehdy zástupci hodnotící komise přiznali, tak nevěřili, že Město dokáže chátrající a zastaralé zázemí alespoň nějak upravit.

Ve výsledku má Jihlava alespoň v tomto ohledu stadion na vysoké úrovni. Další takový případ je oprava hřiště s umělým trávníkem v areálu na Rošického ulici.

Řadu let se mluvilo o nutnosti opravy špatně položeného povrchu hřiště. Bývalé vedení města dokonce donutilo fotbalový klub k přípravě megalomanského projektu, který počítal i s výstavbou nafukovací haly - s tím, že se počká na vhodné dotace. Jak to loni s dotacemi do sportu dopadlo, není nutné připomínat.

No, a tak jsme se hřiště ujali my. Během čtyř měsíců jsme našli finanční prostředky, nechali upravit projekt, vybrali dodavatele, a ten opravil povrch i s podložím.

O opravě zimního stadionu se mluvilo hodně, ale o opravě fotbalového hřiště se veřejnost nedozvěděla.

To není tak úplně pravda (smích), zásluhou na opravě umělky na Rošického se na sociálních sítích chlubilo Fórum Jihlava. To mne docela pobavilo, protože když bylo toto uskupení v koalici, tak pro tento projekt nehnulo ani prstem.

Pravda je taková, že nestíháme propagaci. Například v loňském roce odbor správy realit, za který zodpovídám, realizoval přes 200 jmenovitých akcí v hodnotě 121 milionů.

Jde o opravy bytů, fasád, oken nebo střech domů v majetku města. Opravy a údržbu sportovišť a dětských hřišť. V tomto výčtu je i rekonstrukce a údržba drobných památek, včetně podzemí.

Zmínil jste památky. Je na jejich údržbu možné získat dotace, nebo je vše nutné  financovat  z  rozpočtu  Města?

No vidíte, to je další úspěch, u kterého jsme podcenili propagaci. Ministerstvo kultury dlouhodobě poskytuje dotace na regeneraci městské památkové rezervace. Jenže v Jihlavě se nikdo z vedení města tomuto programu nevěnoval, a tak se stalo, že Jihlava přišla o možnost čerpání těchto prostředků.

Mne logicky zajímalo proč, a tak jsme zajeli na ministerstvo a probrali vše potřebné. V rámci úřadu se přijalo pár opatření, a výsledek je ten, že pro rok 2018 má Jihlava přidělenou částku 2 miliony korun, což je skoro maximum možné dotace. Díky těmto penězům letos „prokoukne“ deset domů v centru města.

Když jste přebíral funkci náměstka, tak jste si jako jeden z cílů vytyčil narovnání vztahů mezi odborem správy realit a městskou společností JVAK. Jak se vám daří plnit tento cíl?

Zde je asi třeba trochu poodhalit pozadí tohoto vztahu.

Město Jihlava, i přes rozsáhlý spor o vydání vodohospodářského majetku, přeci jenom již malou část tohoto majetku vlastní. K jeho provozování si založilo vlastní společnost  - JVAK.

Ta na tomto majetku vybírá vodné a stočné a stará se o jeho údržbu a rozvoj, a hlavně má být připravena převzít veškerý majetek, který Jihlavě po právu patří.

Když byl JVAK založen, tak do něj tehdejší vedení města vložilo celé vodohospodářské oddělení. Tento přechod z úřadu do komerční firmy se ale neobešel bez nesnází, a tak se časem část lidí a agendy vrátila zpět na úřad. No, a tak se z kolegů stali obchodní partneři.

K tomu se přidalo pár smluv, které nemají až tak jednoznačný význam. Pár manažerských chyb na obou stranách. No, a k tomu všemu oboustranná ztráta ochoty vzájemné komunikace.

Naštěstí se nám povedlo tyto problémy pojmenovat a začít je řešit. Nově uzavírané smlouvy už mají hlavu a patu. Vše se předem probírá na společných poradách, a hlavně, když narazíme na problém, tak se ho snažíme řešit k vzájemné spokojenosti obou stran.

Takže úkol, který jste si předsevzal, je beze zbytku splněn?

To rozhodně ne, ale jsme na velice dobré cestě.

Blíží se konec volebního období. Máte ještě nějaké cíle, které chcete uskutečnit?

Momentálně je mým hlavním cílem příprava opravy zimního stadionu.

Plánovaná výměna střechy je jen jeden nezbytný krok, ale čekají nás další nutné investice. Za hranou životnosti je kotelna, a ta se snad své modernizace dočká již letos v létě. Na léto je naplánována i oprava kanalizace a celková modernizace v prostorách kabin „áčka“.

Léta „čekání na zázrak“ ale neprospěla žádné části stadionu. Neprodleně je nutné zahájit práce na projektu opravy strojovny chlazení. S tím souvisí i výměna chlazení hrací plochy a tolik potřebná dostavba kabin pro mládežnický sport.

Asi až na příštím zastupitelstvu bude nevyneslo rozhodnutí o prioritách těchto oprav. Pokud mohu vyslovit svůj názor, tak jako logický postup mi připadá provést jako první celkovou opravu chlazení, následně zrealizovat dostavbu kabin, a až následně se vrhnout na střechu.

Bohužel, tento postup již nemáme plně ve svých rukách. Do finálního pořadí hodně zasáhne nový posudek na životnost střechy, jehož výsledky budeme znát nejdříve až začátkem prázdnin.

Horácký zimní stadion je určitě velké téma, ale opravdu máte pocit, že je to nejpalčivější téma, které Jihlavu trápí?

Jihlava je dlouhodobě s hokejem svázána pupeční šňůrou a to bez ohledu, zda se to někomu líbí nebo ne.

Dukla je jednoznačně jedním s významných symbolů našeho města a tak se k této problematice musíme stavět. Nicméně máte pravdu, že špička ledovce je trochu jinde.

Co se týče počtu obyvatel, tak Jihlava stagnuje někde okolo 50 tisíc. Tomu odpovídají i příjmy města. Dlouhodobé podfinancování se pak projevuje ve stavu chodníků, komunikací, ale i ostatního majetku města.

Nemáme dostatek prostředků na podporu kultury, sportu, nebo tolik potřebných sociálních služeb. Mým cílem, ale i cílem našeho Hnutí je vytvořit takové podmínky, aby řekněme do deseti let měla Jihlava o deset tisíc obyvatel více.

Sám jste řekl, že počet obyvatel v Jihlavě dlouhodobě stagnuje. Jak chcete zvrátit tento dlouhodobý trend?

Hlavním nástrojem, který Město má, je územní plán. Ono se sice může zdát, že nyní máme nový územní plán, a tak máme klid, ale opak je pravdou.

Jihlava musí v tomto procesu vystupovat aktivně a musí napomáhat nové bytové výstavbě, a to jak na okrajích města, tak i formou revitalizace opuštěných nebo chátrajících budov v intravilánu obce.

Důležitá je i podpora průmyslu a služeb. Pokud v Jihlavě nebude dostatek pracovních příležitostí, tak se počet obyvatel nezvýší.

No, a v neposlední řadě musíme podporovat veškeré aktivity, které do města přilákají mladé lidi. Zde mám na mysli zejména podporu vysoké školy a jejího rozvoje. Ale také podporu mladých rodin, a to jak hmotnou - tedy dostupné bydlení, školy, školky, tak morální.

V tomto případě se jedná jak o podporu kulturního a společenského života města, tak o budování a rozvoj zázemí pro aktivní trávení volného času. Zkrátka - Jihlava musí být městem, které se bude honosit značkou „Dobré místo pro život“.

Diskuze k článku