Své obrazy bičuje, šlape po nich a pálí je plamenem. Do ateliéru šplhá po žebříku. Šílenec? Další ráno odchází s chladnou hlavou řídit firmu. Petr Vlach z Polné je jako onen Mr. Jekkyl a Mr. Hyde.

 Bavilo ho malovat již od dětství. Pracoval s uhlem a pokoušel se o akty. Na vojně kreslil malované knoflíky. To ale byly teprve první krůčky Petra Vlacha, protože výtvarnu dal zakrátko na delší dobu vale. V jednadvaceti se živil jako nábytkový truhlář, v osmadvaceti založil se společníkem dopravní firmu a stal se workoholikem. Podnikání propadl na celé roky, ale s přibývajícími léty pochopil, že vše má svůj čas a nic se nejí tak horké, jak se uvaří.

 Vybudoval si prostorný ateliér, a aby byl co nejméně rušen, šplhá do něj po žebříku. Schody chybí. „Mám tak potřebný klid na malování,“ směje se výtvarník. V ateliéru po stěnách visí několikametrové obrazy plné barev. „Rád experimentuji. Nechám na to pršet nebo to poliji konví a vznikne z toho obraz,“ vysvětluje Petr vznik svých olejů a akrylů. Jeho obrazy jsou výrazně barevné a abstraktní. „Snažím se vymýšlet nové techniky. Jeden obraz jsem dělal jenom prsty.“

 Obrazy pojmenovává názvy jako Děva, Láska, Prisoner 30 a podobně. Snaží se, aby v nich byly zachyceny různé pohledy na dané téma. Při naší návštěvě nám ukazuje dílo, k jehož vzniku použil deset kilo borůvek. „Jsou tam také banány, pomeranče a červená řepa. Uschlo to, oškrabal jsem to a přelakoval.“

 Podobně prý vznikal obraz s názvem Ovocné Perseidy. Na ty prý padlo asi 30 kilo borůvek a několik kilo jablek. Baví ho dělat hodně velká plátna, ale kamarádi po něm chtějí obrazy menší, aby si je mohli doma pověsit na zeď.
„Já spíš plátno trápím. Mám obraz, kde jsem plátno bičoval provazem. Nalil jsem olej do středu a pak jsem ho obcházel a bičoval a pak jsem to dotvořil špachtlí.“

 Ukazuje nám také oboustranný obraz. Prý se mu malování celý den nedařilo a tak obraz vzal, otočil a na zemi podupal. Dílo dostalo název Zlobím, zlobím, zlobím a mělo by viset v prostoru, aby byly vidět obě strany. Další obraz je místy propálený, protože prý z každého občas vystupuje oheň. „Měl jsem docela napilno, aby mi to neshořelo,“ směje se Petr. K obrazu ženy opět použil bičování a na druhém plátně vyjádřil její duši týranou démonem – název She and her soul.

 V ateliéru jsou i jiná, na první pohled odlišná plátna. „Ty maluje syn, studuje grafickou školu a to jsou jeho díla,“ potvrzuje malíř a podnikatel tvrzení, že jablko nepadne daleko od stromu.

 Nyní umělec reprezentuje Českou republiku na právě probíhající mezinárodní výstavě obrazů v severoitalském Roveretu. Výstava s názvem Human rights # Migrantes se věnuje lidským právům ve světě a účastní se jí 115 umělců z 25 zemí.

 Umělci z celého světa zde svými díly osvětlují různé náhledy a zkušenosti na porušování lidských práv. Italský pořadatel ho oslovil společně se stovkami dalších výtvarníků a požádal o zaslání díla na dané téma a Petrův obraz byl vybrán porotou.

 Petr Vlach jako jediný z České republiky zde vystavuje obraz s názvem PRISONER 30 a video o vzniku malby. Jedná se o plátno o rozměrech 198 x 178 cm, použitá technika – malba nohou.

 Petr Vlach vyznává heslo Malování je radost, radost je umění. „Malování mne uklidňuje, pomáhá mi to zvládat životní i firemní překážky a samozřejmě mí přátelé si mé obrazy kupují za nějakou rozumnou cenu a pro mne je to vyznamenání,“ říká Petr. Malování ho neživí, a proto se chce i nadále věnovat zvláštním postupům malby.

 „Nechávám si o obrazu zdát. Připravuji se na jeho vznik třeba i měsíc a pak jej v průběhu malby dotvářím. Často se převrátí do jiného směru, ale to je to, co mne baví. Někdy namaluji obraz za víkend, jindy to trvá dva měsíce,“ přiznává Petr Vlach, když popíjíme kávu v pokoji, vyzdobeném jeho plátny.

 Žádnou velkou samostatnou výstavu, polenský malíř ještě neměl, ale cítí prý zájem o svoji tvorbu, a to ho nabíjí. Díky sociálním sítím a své prezentaci na webu má široký okruh lidí, které jeho díla zajímají, a Petr se nebrání diskuzím na téma vzniku obrazů, námětů atd.

 Po novém roce prý bude vystavovat v Polné a pravděpodobně se na jeho výstavu mohou těšit v dohledné době i občané Jihlavy.

 K jeho vzorům patří americký malíř Jackson Pollock a německý malíř Gerhard Richter. Jeho hlavním krédem je však různorodost, ve své tvorbě se chce vyhnout podobnosti.

 Připravuje se na tvorbu obrazu, kdy od poslance Petra Gazdíka nakoupí za deset tisíc stovku jeho kravat. Z nich vytvoří obraz Kravaťák, který se bude snažit prodat a výtěžek charity chce věnovat autistickým dětem, protože to je podle jeho názoru oblast, kde se nejvíce vyplácí sponzorování a kde se také realizuje jako podnikatel.

Diskuze k článku