Cítil vnitřní potřebu se veřejně angažovat a měnit nepořádky v zemi. Proto Erik Lamprecht vstoupil před třemi roky do Dělnické mládeže (DM). Dnes jí dělá předsedu.

 Co je podle vás největším problémem české společnosti, co vám vadí?

 Je jistě těžké určit ten největší problém. Snad je to jakási ležérnost, kdy se lidé, dokud mají co jíst, nestarají o veřejný život. To samozřejmě není samo sebou, je to důsledek politických systémů dřívějška i toho současného. Věřím, že i toto ale můžeme změnit. Ostatně to je přeci smyslem demokracie, společenská angažovanost.

 Jací lidé jsou členy DM, jakou máte vizi? Proti čemu „bojujete“?

 Členové DM jsou mladí lidé naplnění odhodláním. Jedním slovem idealisté.
Vždy se snažím prosazovat, abychom vyvíjeli pozitivní činnost. Tedy abychom nebojovali proti něčemu, ale za něco. Nikoli proti Romům, ale za spravedlivý přístup, ne proti cizincům, ale za zachování vlastní identity, a tak podobně. Je důležité, abychom sami věděli, proč to děláme.

 Jak vnímáte, že na vás veřejnost pohlíží negativně? V některých lidech vzbuzujete strach...

 Taková mediální nálepka mi samozřejmě není příjemná. Jistě se snažíme pracovat i na tomto. Neustále se mi stává, že jsou lidé překvapeni, když poznají naše členy, a oni nesplňují požadavky na ukázkového extremistu. Snažíme se tedy svou prezentací brát lidem tyto předsudky a dokazovat, že jsme lidé právě jako oni.

 Proč si vás tedy spojují s neonacisty?

 Nebojíme se mluvit o nekorektních problémech, které jsou ve vyšší politice mnohdy tabu. To se právě asi těm nahoře nehodí do krámu, a proto se sahá v tomto politickém boji, zpravidla namísto protiargumentace, k očerňování jejich ideových odpůrců.

 Má DM nějaký vzor?

 Navazujeme například určité kontakty s podobnými mládežnickými organizacemi v zahraničí. S nimi máme stejné postoje například v kritice Evropské unie nebo amerického imperialismu. Ale především chceme být sami sebou. Česká republika má svoje nemalé problémy a jejich řešení musí být stěžejní.

 Daří se vám naplňovat vaše myšlenky?

 To je otázka. Někdo může být spokojený s určitými věcmi, kterých jsme dosáhli. Ale já vždy vidím rezervy. Je třeba se také neustále poučovat z dosavadního jednání a především se po pár neúspěších nevzdávat. Bylo by hloupé hledat pouze bezprostřední cíle. Každým dnem se ve zpravodajství přesvědčujeme o správnosti našich prognóz. Proto si neklademe žádné krátkodobé cíle, ale hledíme si především vlastní poctivé práce, která snad jednou přinese ovoce.

 Jak velký je podle vás zájem o národní hnutí mezi mladými lidmi?

 Myslím, že v kontextu už zmiňované ležérnosti je na tom zájem zrovna o národní hnutí v porovnání s jinými ještě vcelku dobře. Paradoxně démonizace okolo nás dělá naše hnutí pro mládež jistě ještě zajímavější.

 Myslíte si, že dnešní mládež je „ideově prázdná“?  

 Výraz „ideově prázdná“ je podle mě docela vystihující. Pevně ale věřím, že naše činnost není marná a jednoho dne docílíme toho, aby v naší zemi skrze mládež nevyrůstala generace povalečů, ale uvědomělý národ se smyslem pro budoucnost.

_______________________

  Co je Dělnická mládež?

 Občanské sdružení mladých lidí ve věku 15 až 35 let, sympatizujících s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti (DSSS) nebo přímo se podílejících na její činnosti. Po soudním zrušení Dělnické strany se Dělnická mládež přeorientovala na spolupráci s DSSS.

Diskuze k článku