Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Jihlavský rodák Roman Dáňa se stal od ledna 2025 novým kastelánem Státního zámku v Telči. V rozhovoru pro Jihlavské listy se zamýšlí nad dalším směřováním a možnostmi rozvoje této památky, jedné z nejzásadnějších v Kraji Vysočina. 

Do Telče jste přišel ze zámku Červená Lhota, kde jste působil dvanáct let. Jaké byly vaše profesní začátky na této známé památce? 
Začínal jsem tam v roce 2012 jako úplně řadový průvodce. To bylo ještě v době, kdy se na sezónu hlásilo coby průvodci třicet lidí a vybírali se dva. Na základě životopisu a osobního pohovoru jsem prošel. Původně jsem se tehdy hlásil do Jindřichova Hradce, ale tam mi to nevyšlo. S ohledem na to, že jsem v Jindřichově Hradci studoval obor zaměřený na management památkových objektů, byla pro mě Červená Lhota víceméně pragmatickým rozhodnutím.   

Dnes je to se zájmem o průvodcování na památkách jinak?
Je to jiné. Ten zájem výrazně poklesl a je poměrně vysoká fluktuace. Průvodci často vydrží tři, čtyři roky, v tom lepším případě v rámci celé vysoké školy, anebo od maturity po ukončení vysokoškolských studií. Ale těch je minimum. Sehnat dnes průvodce, který vám nějakou dobu vydrží, je docela problém. 

Není to ve společnosti jev tak trochu obecný a generační? 
Je to určitě obecný jev. Nemyslím si, že to musí být nutně otázka nějakých financí, jak se obecně říká, že tu práci neumíme zaplatit. Myslím si, že je to spíše věc přístupu. Potíž je v tom, že kultura se obecně z povědomí lidí vytrácí. Nekladou na ni takový důraz, a tím je logicky zapříčiněn i tenhle úpadek zájmu. 

Na Červené Lhotě jste se od roku 2013 stal správcem depozitáře a od listopadu 2015 do konce loňského roku jste byl zástupcem kastelána. Lhota je oproti telčskému zámku výrazně menší objekt, čím je z vašeho pohledu specifická?
Pro představu – zámek Telč má rozpočtovaných 19,3 pracovního úvazku a Červená Lhota 9,8. Ale na tom je zajímavá jiná věc. Telč je velká, má rozsáhlý park atd., ale na počet návštěvníků byly oba objekty v době předcovidové téměř srovnatelné. Takže Červená Lhota na vás klade určitý nárok v tom, že vy musíte zorganizovat velký počet lidí na velmi malé ploše. 

Pokud jde o zámek Telč, v letech 2018–2023, během jeho rozsáhlé tříleté rekonstrukce, jste tady už působil jako koordinační pracovník interiérových instalací, pracoval jste zejména na přípravě expozic zámeckého muzea. Váš letošní nástup na pozici kastelána tedy pro vás není až takovým skokem do neznáma? 
Určitě není. Tím, že jsem už dříve pracoval jako zástupce kastelána, jsem věděl, jakým způsobem funguje zámek. Zároveň už jsem měl zkušenost přímo s Telčí. Řeknu to pragmaticky - víte, kam jít, když se řekne, že jdete k Šedovi, znáte trochu ty lidi a naopak ti lidé znají vás. To jsou samozřejmě věci, které hrají roli. 
Moje strategie tady v Telči je taková, a to jsem říkal u výběrového řízení na pozici kastelána, že spousta věcí, které jsou zde zavedeny, funguje velmi slušně a nerad bych je nějakým svým vstupem narušil. Ale jak jsem měl možnost poznat zámek už v době rekonstrukce, pochopil jsem, že je tady určitý další potenciál, který jsem schopen rozpoznat, vidět ho, využít, a snad jej rozšířit a rozvést. 
A byl to jeden z důvodů, proč jsem chtěl jít na Telč. Protože jednak ten zámek mám rád, jednak jsem svým způsobem věděl, do čeho jdu. Také mám pocit, že to pro mě nebude jen dobrá trafika, kde budu sedět dalších třicet let, když mi to zdraví a okolnosti dovolí. Že tady opravdu můžu intenzivně pracovat. A už teď mám pocit, že to za jeden lidský život není možné stihnout. Zároveň to není jen kariérní pragmatismus, mám tady i osobní vazbu - moje babička a půlka rodiny jsou z Třeště, tady v Telči mám příbuzné. Pro mě je tohle místo zkrátka srdeční záležitost. 
 

Více v tištěném vydání JL s datem 11. 2. 

Diskuze k článku