Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

 
Romana Dáňu, jihlavského rodáka a od ledna nového kastelána na Telči, poznáte už na první pohled. Může za to nejenom jeho vous a knír, ale i typická tmavá „bekovka - rádiovka“ a letitá kožená bunda. 

Oba atributy prý mají v jeho životě zásadní význam. „Ta rádiovka, to je rádiovka mého otce. Mám ji hrozně rád a nejsem ochoten se jí vzdát, což třeba moje maminka nerada slyší,“ směje se nový kastelán.  Také jeho sentiment ke kožené bundě se váže k jejímu původu. Koupil si ji totiž před dvanácti lety, za první výplatu po příchodu na zámek Červená Lhota. 

K památkám si cestu nacházel už od dětství. Má titul inženýra, na ekonomické VŠ v Jindřichově Hradci vystudoval obor zaměřený na management památkových objektů. 

„Já mám babičku v Třešti a prázdniny u ní pro mě znamenaly, že se jelo motorákem do Telče, na prohlídku trasy A. Tam totiž byli ti rytíři, a to byla věc, která mě už odmalička zajímala,“ usmívá se.   
Už někdy v osmi letech tak měl o svém směřování celkem jasno. Po krátkém epizodním zájmu o přírodopis vedla jeho cesta už od základní školy cíleně k památkám. 

Na 12 let spojil svůj profesní život právě s romantickou Červenou Lhotou. Začínal tu v roce 2012 jako řadový průvodce, rok nato se stal správcem depozitáře a od roku 2015 až do loňska byl zástupcem kastelána.   

Jak říká, na zámcích je potřebná obrovská zastupitelnost, takže člověk dělá doslova vše od průvodcování, přes pokladnu až po správu mobiliáře. 
Hobby Romana Dáni je právě péče o historický mobiliář. „To je ostatně další z oslích můstků, skrze které jsem se dostal k památkové péči,“ uvažuje, „protože mě baví staré věci. Rád se jimi obklopuji, je to pro mě do jisté míry přirozené prostředí a životní styl.“  
K úřadu kastelána ovšem patří také organizace a byrokracie. Ta prý sice i v tomto oboru roste, ale kladů téhle práce je podle Romana Dáni oproti tomuto negativu stále přehršel. 

Specifikem romantické Červené Lhoty v rámci památek je mimořádně vysoká návštěvnost. 
„Určitě je to dáno i oblibou pohádek, které se tu natáčely, to je jasná věc,“ připouští Dáňa, „Lhota je jednak ´provařená´ těmi pohádkami a samozřejmě ikonickou Zlatovláskou, a zároveň je to místo do určité míry magické. Červený domeček, který stojí na skále obklopený vodou. Teď to má spoustu pohledových stran – úplně jiný je ten dům zepředu, úplně jiný zezadu…“

Když si prý člověk vše ještě projede na lodičce, což tohoto času nejde, protože hladina rybníku je trošku níž, ještě prý navíc z loďky zjistí, že ono to sice vypadá jako pohádková kulisa, ale vlastně je to středověká tvrz, která tam dodnes celá stojí, akorát v jiném kabátu.

Na pohádky a filmová natáčení ale novopečený telčský kastelán nezanevřel, přestože právě provoz na Lhotě docela ovlivňují: „Někdy je to náročné, na Lhotě provázet. Vy se celou dobu snažíte vyprávět o tom, jak ten majitel byl diplomat napojený přímo na papeže, na hlavu katolické církve, takhle si vylejete srdíčko a vzápětí se vás někdo zeptá - a kde se natáčela ta Zlatovláska?“  

Zároveň ale nový telčský kastelán dodává, že natáčení k zámeckým objektům zkrátka patří: „Nemám vůči pohádkám alergii. Jen si nemyslím, že by to měla být primární věc, kterou chceme prezentovat. Mám pocit, že ty zámky mají mnoho svých kvalit a ty pohádky v tom nehrají tak velkou roli.“  

Ze Lhoty na Telč 
Od podzimu 2018 je práce Romana Dáni spojena také s Telčí. Na kontě už měl v té době několik instalačních počinů, a tak během tříleté rekonstrukce zdejšího zámku působil jako koordinační pracovník interiérových instalací. Angažoval se zejména v přípravě expozic zámeckého muzea. 

Aktuálně s partnerkou do Telče dojíždějí, opravy v kastelánském bytě v areálu zámku stále běží: „Víkendy, kdy ještě není sezóna, věnujeme tomu, že balíme na Lhotě a stěhujeme se.“  

Ke kraji a k lidem okolo Červené Lhoty ale během let přilnuli, kontakty s přáteli tu proto chtějí dál udržovat. „Dva roky zpátky jsme si řekli, že bychom si mohli pořídit nějakou nemovitost. Už proto, že naše bydlení bylo vázáno na práci, a pokud by o ni člověk přišel, potřebujete mít něco svého.“ 
V Hospřízi, na dohled od Jindřichova Hradce, si tak pořídili chalupu, kterou postupně dávají do kupy. Druhou nohou už jsou ale na Telči. 

„Je to krásné a můžu říct, že si to výsostně užívám,“ říká na začátku svého zdejšího působení nový kastelán, „Je skvělé, že je tady dobrý kolektiv a že už se za ty tři roky docela známe, takže i v tomhle ohledu to bylo takové plynulé. Já teď vlastně jezdím z práce odpočatý a mám v sobě pořád ještě velkou vlnu euforie.“ 

Diskuze k článku