David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Vysočina je krajem nejrůznějších profesí. Například na Jihlavsku aktivně působí zpívající profesionální hasič Jiří „Jurič“ Pařil. Málokdo ale ví, že ve stejném okrese už přes tři desítky let působí i zpívající starosta. 
Mají ho v Arnolci v malé vísce nedaleko Polné. Ladislav Fiala tam starostuje už 31 let. 

„Zpívám si i na úřadě. Zvlášť když si myslím, že už tam nikdo není. Pak se až leknu, když zjistím, že tam nejsem sám,“ směje se. 
Jeho repertoár je široký. Můžete od něj slyšet úryvky dechovek, ale také třeba operní árie. 

„Někdy si ale klidně zazpívám něco, co se hraje na pohřbech, ale to jen když mám takovou smutnější náladu,“ přibližuje starosta. 
Loni oslavil s polenským Big Bandem 25 let na scéně. Zpívání je nejen jeho životním koníčkem, ale také vášní, která se u něj začala projevovat ještě dřív, než vůbec nastoupil do mateřské školy.
„Pamatuji si, jak mě maminka vozila autobusem do školky v Měříně z Řehořova, kde jsme bydleli na samotě v hájence, tak jsem pořád zpíval a bavil tím cestující v autobusu,“ přibližuje starosta období, kdy mu byly tři roky.   
Rodiče se jeho zpěv aspoň v hromadném dopravním prostředku snažili redukovat, ale cestující si to naopak užívali. „Pamatuji si, jak chtěli, abych zpíval dál. Líbilo se jim to,“ dodává starosta Arnolce. 
Postupem let si dokonce vymýšlel i vlastní písně. Pěvecké nadání nejspíš podělil po svém tatínkovi, který byl muzikantem a hrál na trubku. „Maminka, co si pamatuji, tak cokoliv dělala, si u toho zpívala,“ přibližuje.
Když se ho pak známí, příbuzní a kamarádi začali postupem doby ptát, čím bude, až bude velký, vystřelil ze sebe bez váhání, že zpěvákem. 

„Rodiče o tom ale nechtěli nic slyšet, protože si přáli, abych měl povolání seriózní. Zpěvák do toho nezapadal. Když jsem chtěl zpívat, tak mi řekli jasně, že zpívat si můžu, až něčím budu,“ pověděl.
Bez zpěvu nebyl ale ani jako mladistvý. Na hodiny zpěvu chodil k paní učitelce Amálii Hlávkové do Lidové školy umění v Jihlavě, kde se za její podpory a korepetitorky Magdy Kukačové, což byla manželka prvního ředitele jihlavské hudební školy Bohumila Boudy, zúčastnil i mnoha  pěveckých soutěží. 

Kromě mnoha prvních míst ze soutěží hudebních škol si však z této doby nejvíce Fiala cení 3. místa z pěvecké soutěže v Brně, kde byla konkurence studentů z konzervatoře. Tehdy mu bylo teprve 17 let.
Dostat z něj ale aktuální věk, s tím na něj nechoďte. „Nikde to neříkám a nezveřejňuji,“ směje se. Za všechno může jedna cesta na koncert do zahraničí.  

Když konečně dostudoval úspěšně vysokou školu na Slovensku ve Zvolenu, zúčastnil se soutěže Pražský pěvec, kde si ho všimnul folkový zpěvák Honza Nedvěd. 
„Bylo mi tehdy 24 let. Byl jsem toho času na vojně a tu soutěž jsem vyhrál. On tam byl a někoho talentovaného hledal. Nakonec si mě nevybral, ale seznámil jsem se tam se členy kapely Pivoňka, se kterou jsem pak dokonce odjel na turné, které trvalo měsíc,“ přibližuje.

Jezdil s nimi po štacích během prázdnin. Během šňůry ale zjistil, že takový život není pro něj. „Líbilo se mi zpívat, ale už ne žít tím kočovným životem. Večer při koncertě, to mi bylo krásně. Jenže pak se přišlo na hotel, a spalo se. Jenže zatímco ostatní vyspávali druhý den celé dopoledne, tak já už byl v osm hodin ráno na nohách. Chtěl jsem zpívat a po koncertě jet domů. To by mi vyhovovalo. Ne spát po vystoupení po hotelech,“ přiblížil.
Když pak dorazili na koncert do Telče, rozhodl se, že angažmá v kapele ukončí, a tak se také stalo. 
V současnosti působí v několika uskupeních, ale jeho hlavním pěveckým angažmá a také srdeční záležitostí je právě už zmíněný polenský Big Band, ve kterém působí od jeho založení.

Diskuze k článku