Je nás deset. Osm studentů a studentek a dvě paní učitelky. Všichni jsme z jihlavského gymnázia. A i když je 13. 11. a mnohým při datu, které obsahuje třináctku, naskakuje husí kůže, nejsme pověrčiví a s radostným očekáváním se vydáváme realizovat náš projekt Erasmus+ do Španělska.
 

Kolumbus by záviděl
Zatím bohužel nedokážeme cestovat prostorem, proto se musíme vydat na zdánlivě dlouhou cestu do španělského Mataró, kde už nás jistě netrpělivě čekají naši katalánští přátelé.

Začínáme v Jihlavě, odkud se minibusem dostáváme na Letiště Václava Havla v Praze. Občerstvíme se a porozhlédneme se po zdejších obchodech. Když pak procházíme kontrolou, zjišťujeme, že si někteří z nás zapomněli vyndat pití z příručního zavazadla. To se ale rychle vyřeší a my už můžeme jen čekat, než budeme moci nastoupit do letadla a užít si víc jak dvouhodinový let.

Kdo dokáže koupit správnou jízdenku, je vítěz
Koupit tu správnou jízdenku na vlak a poté nastoupit do toho správného, bývá ve Španělsku oříšek. Ještě těžší to ale je, když mezi vámi stojí jazyková bariéra.

Přešlapujeme vedle turniketů a čekáme, až část naší skupiny zjistí, jak si máme tu malou papírovou kartičku koupit. Po neúspěšných pokusech získat nějaké informace se obracíme na pána v oranžové vestě. Ten ale neumí anglicky a naše španělština také není perfektní. Navíc potřebujeme dostat účtenku, abychom mohli jízdenku vložit do cestovních dokladů. Když dojdeme k názoru, že zůstaneme na vlakové stanici před Barcelonou snad navždy, zjeví se paní - opět kupodivu v oranžové vestě - a celou situaci vyřeší.
Po hodinové cestě přijíždíme do Mataró, kde na nás čekají studenti spolu se svými rodiči a s plakátem: “Welcome to Mataró!“

Všichni jsme herci, i když ještě ne slavní
Příprava divadelního představení, které je jedním z centrálních úkolů projektu, začíná sepsáním scénáře. Ten už píšeme ve čtvrtek dopoledne, samozřejmě v angličtině, při naší druhé návštěvě školy v Mataró. 

Jsme rozděleni do čtyř skupin (vždy dva Češi a dva Španělé) a každá má ztvárnit jinou situaci ze života A. Gaudího či Barcelony. Přesto však všechny výstupy nakonec spojujeme dohromady.

Dodělávání scénářů a samotný nácvik nás čeká v sobotu dopoledne opět ve škole. Výsledek je takový, že skupina, ztvárňující demonstrace v Barceloně počátkem 20. století,  propojuje obrazy ostatních skupin. Jedna představuje učenou disputaci v kavárně 4 Cats, další práci v řemeslné dílně a třetí sjednávání návrhu Parku Güell mezi v panem Güellem, Gaudího mecenášem, a samotným Gaudím. 

Vše několikrát zkoušíme a výsledné představení natáčíme na kameru. Všechny naše divadelní výkony jsou doplněny vkusnými, i když občas vtipnými kostýmy, u jejichž vybírání zažijeme spoustu legrace. Všichni se snažíme o sto šest a myslím, že výsledek stojí za to.

Jeden za všechny, všichni za jednoho
V našem projektu si všichni skvěle rozumíme. Španělští studenti jsou velmi milí. Chtějí nám ukázat co nejvíc ze své země, jejíž objevování nás velmi baví. Těší nás, že většinu odpoledních aktivit podnikáme společně. Chodíme na jejich oblíbená místa, na pláže, do kaváren a obchodů, objevujeme další krásné stavby. 

Také rodiny nás přijímají doslova za své, a tak se nám daří nadmíru dobře. Máme skvělé ubytování a ochutnáváme různá španělská jídla. Neděle je dnem, kdy nás rodiče našich španělských kamarádů berou na výlet k moři. Téměř všichni směřujeme do rybářského městečka Tossa de Mar.

Ještě ale k sobotnímu večeru. To jsme svědky toho, jak se dokážou Španělé bavit. Historické centrum Mataró doslova praská ve švech. Uličky zaplňují vyšňoření lidé a psi - malí, velcí, hubení i tlustí, černí i světlí. Snad každá rodina tu má psa. A všichni účastníci téhle hromadné párty si prozpěvují spolu s kapelami, které hrají lidové melodie i známé hity, všichni jedí, pijí a smějí se obřím loutkám, které v průvodu procházejí městem. I tohle je ukázka životního stylu Katalánců.
 
Řekni mi, co jíš, a já ti povím, kdo jsi
Jídlo je všude ve světě spojeno s kulturou té které země. Proto je samozřejmě stravování a celkově stolování v Česku a Španělsku odlišné, i když snídaně se příliš neliší. Skládá se z pečiva, sušené i dušené šunky, sýra, pečených rajčat sypaných kořením, cereálií, mléka a sladkého pečiva. Vše doplňují křupavé bagety.

Na svačinu dostáváme španělský chleba, což je právě již zmíněná bageta, se sýrem a šunkou. Pečivo se nemaže máslem, ale potírá se olivovým olejem.

Na oběd si ale musíme počkat. Ten se totiž konzumuje až kolem třetí hodiny odpoledne a večeře se podává až kolem deváté hodiny večer.

Mezi tradiční jídla patří paella, tapas, rajčata, bramborová omeleta, ryby, mořské plody, “sušenky“ s různými sladkými a slanými pomazánkami, které jsou typické pro Mallorku, nebo nugát v mnoha variantách, což je oblíbená španělská cukrovinka.

Moře, moře, všude jenom moře
Jelikož nejrozsáhlejší vodní plochou v České republice je přehrada Lipno, na výlet na širé moře se všichni moc těšíme. Při nástupu na loď se skoro přetlačujeme, kdo nastoupí první a „uloupí“ si pro sebe to nejlepší místo. 

Plni očekávání vyrážíme z přístavu a naskýtá se nám krásný pohled, který se ne každému Čechovi podaří zažít - moře, moře, všude jenom moře. I když to vlastně není tak úplná pravda. Přeci jen pořád vidíme pevninu, od které jsme odrazili. Ale to nám nikomu určitě nevadí. 

Poté, co si vyfotíme moře ze všech stran, začne některým z nás docházet, že náš žaludek není tak úplně dělaný na dlouhé projížďky na houpajících se vlnách. No, každopádně budu mluvit za většinu, když řeknu, že se nám ulevilo, když to pán u kormidla začal stáčet zpátky k přístavu.
I přes mírnou mořskou nemoc jsme ale všichni z výletu nadšeni. Jen úplně hned nemáme chuť na oběd…

Tajemství Gaudího odhaleno
Naše odhalování tajemství Gaudího staveb, což je další cíl projektu, začíná v pátek ráno na vlakovém nádraží v Mataró, kde se nakonec s malým zpožděním všichni scházíme a odkud společně vyrážíme do Barcelony-centra, působiště slavného architekta. Nasbírat teoretické znalosti o Gaudího životě a díle byl úkol, který jsme už plnili doma. Takže uvidíme, jak nám naše znalosti pomohou.

Po příjezdu na Placa de Catalunya a chvilkovém zorientování v barcelonské autobusové dopravě se vydáváme ke slavnému Parku Güell. Nejdříve však s našimi průvodci zamíříme do 4D kina. Zde vidíme (a dokonce i cítíme) tři krátké filmy, kterými nás provází známá Gaudího ještěrka. Ze skvěle udělaného filmu je nám jasné, že největší inspirací umělcovy tvorby byla příroda.

Po tomto zážitku a krátkém rozchodu na kávu či koupi suvenýrů jsme již doopravdy připraveni vstoupit do parku. Je opravdu krásný! A ty výhledy! A neobvyklé stavby! Tady také dostáváme zadání našeho úkolu. Na každém zajímavém místě doplníme jeho jméno a zakreslíme je do mapy. Jeden z úkolů také propojuje období secese v Jihlavě a v Barceloně. Ladislavu Novotnému, který navrhl slavnou jihlavskou vilu pro Marii Karas, máme jako jeho fiktivní asistenti dovézt co nejvíce nápadů inspirovaných Gaudího tvorbou.

Po vyfocení staveb v celé jejich kráse se vydáváme k jednomu z nejslavnějších míst světa - Sagradě Famílii. Tato stavba (přestože nedokončená) nás naprosto nadchne a zcela zaplní naši galerii fotek. Když se dostatečně pokocháme, přesouváme se na hlavní třídu, kde přichází naše nejoblíbenější část dne - oběd.

Po polední pauze znovu doplňujeme další bílá místa na mapě v pracovních listech - slavné vily Casu Batllo a Casu Milá. Na závěr procházíme nádherné historické centrum s kostelem sv. Eulálie, stavujeme se na veliké místní tržnici a plníme žaludky různými dobrotami.

A tím naše pátrací výprava zdánlivě končí, protože cestou ještě zpracováváme, co všechno jsme viděli, a všem nám dochází, že jsme nejspíš prožili den v jednom z nejhezčích měst vůbec. 

Adios, Espana!
Divadlo je dohráno, stavby Gaudího odhaleny. V Mataró necháváme doslova kousek svého srdce. Je čas na loučení. Tak žádné slzy! Vždyť příští rok v březnu se můžeme těšit, že naši kamarádi ze Španělska přijedou k nám do Jihlavy. 

Diskuze k článku