Ladislava Brabencová
editor, šéfredaktor webu
tel.:+420 567 578 038
mobil:+420 737 587 692
brabencova@jihlavske-listy.cz

Jihlavák Kamil Fiala je od roku 2018 na vozíku. Dostal ho na něj úraz, který si způsobil skokem šipky do vody ve chvíli, kdy hlídal děti.
Život se mu úrazem obrátil naruby, ale i přesto se nevzdává. Naučil se vše úplně od začátku a působí jako peer mentor v české asociaci paraplegiků CZEPA. 

Jeho práce spočívá v tom, že zkušený vozíčkář je takovým průvodcem lidem, které potká stejný osud. Pomáhá jim překonat první měsíce po návratu z rehabilitačního ústavu domů, což bývá nejtěžší období. „Jezdím za klienty domů. Jedná se o praktické zkušenosti, zdravotní komplikace, bezbariérové úpravy, nácvik soběstačnosti, ale i osobní příklad toho, že jde žít plnohodnotně i na vozíku a pochopení toho, co prožívají,“ přibližuje Kamil Fiala svou práci. 

Předposlední listopadovou sobotu se spolu se svými čtyřmi kolegy z Centra Paraple zúčastnil charitativního kola taneční soutěže StarDance. Byl patronem tanečního páru bojovnice Martina Ptáčková a profitanečník Dominik Vodička. 

Možnost být ve StarDance měl Kamil už v minulém roce. „Kontaktoval mě loni někdy v únoru ředitel Centra Paraple David Lukeš s tím, jestli bych chtěl účinkovat. Nabídku jsem odmítl, protože termín charitativního večera se kryl s plánovaným termínem narození mé dcery Aničky,“ vzpomíná s dodatkem, že letos v únoru už stejnou nabídkou překvapený nebyl a hned ji přijal. 

Příprava na natáčení pořadu, kterého se zúčastnil zakladatel Centra Paraple, herec Zdeněk Svěrák, trvala od neděle 17. listopadu. To proběhlo seznámení tanečníků s vozíčkáři a první tréninky. 
Kamil Fiala nebyl z Vysočiny jediným zástupcem. S dvojicí herečka Marta Dancingerová a tanečník Martin Prágr byl dán dohromady vozíčkář Petr

Svoboda z Přibyslavic.
Od uvedeného data až do přímého přenosu 23. 11. se vozíčkáři s tanečníci setkávali každý den. Součástí bylo natáčení medailonků, tisková konference pro média, zkoušky kostýmů a samotné nácviky s páry. „Do středy vše probíhalo ve zkušebnách České televize na Kavčích Horách. A od čtvrtka už přímo v sále na výstavišti,“ referuje Kamil.

Poznamenává, že tréninky probíhaly ve „fakt příjemné“ atmosféře. „Zažili jsme spoustu legrace a měli jsme čas si se všemi páry popovídat a poznat se,“ podotýká s dodatkem: „Hned první den nervozita opadla a bylo jasné, že to jsou fajn lidi a týden s nimi si užiju.“ 
Nejtěžší moment pro Kamila Fialu nastal v sobotu ráno, kdy se jel celý pořad komplet na zkoušku se vším všudy. „To jsem byl fakt hodně nervózní,“ ohlíží se za událostí.

Živý přenos už byl podle něj celkem v klidu. „Po všech těch zkouškách a generální zkoušce už byl člověk za celý den dost unaven a teď to mělo přijít,“ říká a líčí: „Zvláštní bylo, když jsme před nástupem čekali všichni společně v zákulisí, koukali tam na televizi, jak pořad běží a začíná, a pak tam jeden po druhém najednou odcházeli. Člověk, který stál vedle mě a díval se se mnou na tu televizi, byl za pět vteřin na obrazovce.“ 
Samotný pořad měl podle Kamila úžasnou atmosféru, která se nedá s díváním se na televizi vůbec srovnat. „Byla to nádhera a fakt zážitek,“ hodnotí. 
Ke své patronce Martině Ptáčkové, která s Dominikem Vodičkou vypadla až těsně před finálovými bránami Stardance, říká, že měla neuvěřitelné nasazení a výdrž v tréninku. 

„Před StarDance tancovala jenom jednou se svým bráchou na maturitním plese. Musela trénovat nejvíce ze všech, bylo to pro ni strašně těžké, proto to, kam se dostala je neuvěřitelné,“ hodnotí a ze zaujetím doplňuje, že byla velmi odhodlaná a trénovala v každé volné chvilce a pořád dokola. 
K jejímu partnerovi, profi tanečníkovi Dominiku Vodičkovi, říká, že je za každé situace pozitivní člověk, a jak všichni viděli, i skvělý učitel. 
„Pořád i v přímém přenosu uvolňoval napětí a dokázal mi, ale hlavně Martině, pomoci zvládnout ten stres. Jestli jsem předal něco já jim, to nevím, ale hodně jsme si povídali a zajímali se o můj život,“ prozrazuje. 

S dvojicí má Kamil domluvené setkání někdy po Novém roce na tréninku Martiny Ptáčkové.  „Uvidíme ji úplně v jiné roli a určitě si zase hezky popovídáme. Moc se těším,“ neskrývá nadšení Kamil.
Přiznává, že po vypadnutí Martiny s Dominikem nevěděl, komu držet palce. Přál vítězství stejně Martě s Martinem jako Oskarovi s Kačkou. „Oskar je ale opravdu ze všech nejlepší tanečník, má to v sobě. Jelikož je tahle soutěž hlavně o tanci, tak to podle mě dopadlo, jak mělo,“ hodnotí.
Když uhneme od tanečního tématu, nejde se Kamila nezeptat, zda je konkrétně v Jihlavě z pohledu člověka na vozíku někde nějaký problém.  Něco, co by byl rád, aby se vylepšilo? 

„Můj názor je ten, že se nemůžeme dostat všude a nemůže být vše plně bezbariérové. Mám v Jihlavě dobrou zkušenost s lidmi na úřadech, v nemocnici, ale i s pomocí cizích lidí jen tak na ulici. V Jihlavě se mi asi nestalo, že by mě někdo odmítl pomoci, a toho si moc vážím,“ referuje.

Co vozíčkáře ale asi podle něj nejvíce trápí, jsou nájezdy na nově vybudované chodníky. Často je na nich velký schod a jsou prudce do kopce. 
„Pro nás velmi nebezpečné. Je obrovská škoda, že na starý chodník jsem najel a na nový už ne. V okolí bydliště mám staré chodníky a děsím se toho, až tam udělají nové. Třeba konkrétně nově vybudované okolí vlakového nádraží, tam nenajedu nikde a jsem nucen jezdit po silnici, bohužel,“ uvádí příklad, který by mohl být k zamyšlení pro místní samosprávu. 

Máme už jen pár dnů před Vánocemi, blíží se konec roku – co si Kamil Fiala přeje pod stromeček? 
Jako táta tří dětí se spíš těší na jejich nefalšovanou radost z dárků od Ježíška, než že by si něco přál sám. Předsevzetí do nového roku si nedává, nikdy to nedělal. 
„I když to zní jako klišé, tak bych všem popřál hlavně zdraví, protože teprve až když ho člověk nemá, tak pozná, že nic důležitějšího stejně není,“ přeje všem čtenářům Jihlavských listů.  

Diskuze k článku