PAMÁTKÁŘKA Dana Závodská před jedněmi ze starých dveří na 1. nádvoří brtnického zámku, které osobně natírala. Foto: Jiří Varhaník
Dva výrazné momenty se v posledních měsících pojí se jménem jihlavské památkářky Dany Závodské. V listopadu 2023 byla nečekaně odvolána z pozice vedoucí oddělení památkové péče jihlavského magistrátu, zároveň je svou prací úzce spjata s areálem Zámku Brtnice. O svých životních i profesních motivacích, realitě i nadějích brtnického zámeckého komplexu, a také o jihlavské „kauze“, hovoří v rozhovoru pro Jihlavské listy.
Od letošního roku se ještě více než kdy dříve angažujete ve věci záchrany zdevastovaného zámku v Brtnici, kde působíte i reálně jako průvodkyně. Můžete na úvod charakterizovat hlavní problémy zámku ze stavebního a památkářského hlediska?
Od roku 1924 nebyly prováděny žádné udržovací práce, které by odvrátily havarijní stav památky. Na Collalty se vztahovaly pozemkové reformy zabraňující řádnému hospodaření. Poté přišla doba totality a na zámku byly provedeny v 70. a 80. letech betonové injektáže pro statické zajištění. Možná byly v té době k něčemu užitečné, ale teď spíše ubližují stavbě jako takové.
Šly zejména do kleneb a do obvodových zdí. A vezměte jako příklad – máte metr tlustou zeď a teď vám ji nainjektují 30 a 30 centimetrů do hloubky z každé strany. Zbývá vám 40 centimetrů ve střední části, kterou prochází vzlínající vlhkost. I tak může dojít k silné degradaci zdiva.
V areálu zámku byly v průběhu času sklady, opravny aut, byty, kanceláře aj. To samozřejmě nebylo v zájmu zámku. I když byl v 50. letech 20. století vyhlášen kulturní památkou, v době totality se k němu tak nechovali, a to byl ten největší problém.
Vlastnictví zámku bylo posléze po léta předmětem soudních sporů. Dnes je jeho majitelem arch. Oleg Rybnikář – Spolek Svébyt Brtnice, výraznější opravy se ovšem zdají být v nedohlednu…?
Spousta lidí posuzuje stav zámku z pohledu současného vlastníka. Je nutné ale posuzovat celé stoleté období neúdržby. I když procházím zámkem každý den, anebo děláme minimální údržbu, nalézáme pořád nové věci. Pro laika to mohou být banality, ale pro odbornou veřejnost důležitá zjištění. A v tu chvíli děkuji za to, že nebyly provedeny žádné násilné zásahy.
Je zde patrný celkový stavební vývoj – od donjonu až po dnešní stav zámku. Na jiných zámcích nebo hradech byly obnovy až násilné. Tady se to nestalo, a to je veliké štěstí.
Asi před půl rokem jste založili spolek Stavebně historická huť, jehož předsedou je váš manžel. Spolek letos převzal provozní péči o brtnický areál. Jeho založení tedy souviselo specificky s tímto zámkem?
Ne, impulzem bylo chování města Jihlavy. Nelíbilo se nám, jakým způsobem zasahuje samospráva do činnosti státní správy, do práce památkového oddělení, jak nutí památkáře rozhodovat ve svůj prospěch. A také, jak se chová ke kulturním památkám.
Tak jsme si řekli, že přistoupíme k památkové péči z druhé strany – budeme pomáhat na samotném počátku, tzn. průzkumy, vypracováním žádostí, a potom pomůžeme při samotných obnovách historických objektů. A především budeme mít na paměti dodržování veškerých s tím souvisejících zákonů.
Protože když vy jako památkář řeknete ne, máte k tomu z odborného hlediska důvod, který pramení ze znalostí získaných jak školeními, tak samotnou praxí v terénu. Laik vám klidně oškrábe a tím zničí renesanční malby v mázhauzu.
Naší hlavní myšlenkou bylo zachránit památky před nevhodnými obnovami. Druhým cílem bylo pomoci vlastníkům při vyřizování žádostí. Známe zákony, víme, jak můžeme postupovat a kam až můžeme dojít. Nechybí nám cit pro historické objekty.
A jde tedy o podnikatelský záměr, o placenou službu pro vlastníky památkově cenných objektů?
Ne, dalo by se říct, že to beru jako odkaz svým vnoučatům. Tedy budoucím generacím. Mým záměrem je, aby se pro ně památky dochovaly co nejvíce v autentickém stavu.
A na zámku Brtnice berete svoji práci také jako službu?
Jsem tu i z přátelství s majitelem Olegem Rybnikářem. Dlouho byly mezi námi spory, které ale vyústily v přátelství a vzájemnou důvěru. Po osobní rozmluvě na lavičce na druhém nádvoří nám oběma došlo, že je to zbytečné a zámku tyto rozmíšky spíše ubližují. Zvolili jsme novou cestu, která zámku prospívá.
Při letošním zahajování výstavy obrazů na enfiládě zámku popisoval Oleg Rybnikář nereálnost uspět s žádostí o takřka jakoukoli státní dotaci s ohledem na to, že už součástí žádosti musí být obrovská spousta příloh, včetně např. stavebního povolení a stavební dokumentace za několik milion korun…
Situace se změnila. Výkresy pro obnovu postupně připravuji, stejně jako ostatní dokumentaci s žádostmi. Pokračujeme ve Stavebně historickém průzkumu (SHP) na třetím nádvoří za pomoci Masarykovy univerzity (MUNI) a kolegů z hutě. Práce na výzkumech je hodně, ale zámek za to stojí. Již byla podaná žádost o dotaci do Programu záchrany architektonického dědictví (PZAD) MK ČR a nyní do Programu regenerace MK ČR.
Na zámku letos váš spolek převzal i průvodcovskou činnost. Působí zde vedle Spolku zámek Brtnice v čele s předsedou Eduardem Garcíou Salasem, který tu od roku 2020 na základě dohody s majitelem zámku organizuje různé kulturní akce. Jak mají tyto dva spolky rozděleny kompetence?
Fungujeme. Asi se nedá říct, že ruku v ruce, ale fungujeme vedle sebe. Já mám plnou moc a všechny správní a udržovací práce okolo zámku dělám jenom já.
Španělský předseda Spolku zámek Brtnice také už tři roky hovoří o tom, že i v zahraničí hledá zásadního investora, respektive kupce pro zámecký areál…
Shánět kupce ani není důvodné, majitel zámku o to nemá v současnosti zájem.
Více v tištěném vydání JL s datem 29.10.
Diskuze k článku