Reklama
Dnes je sobota 21.12.2024     svátek má Natálie

Na konci cesty čeká slunná Kalifornie!

HERCI František Maňák, Kamila Zetelová, Petr Šindler a Tomáš Slabiňák v inscenaci Hrozny hněvu.  Foto: Igor Stančík
HERCI František Maňák, Kamila Zetelová, Petr Šindler a Tomáš Slabiňák v inscenaci Hrozny hněvu. Foto: Igor Stančík

3.10.2024 Kultura/Komentáře (0), autor:
Jiří Varhaník

Na úvod sezóny sáhla jihlavská první scéna po slavném románu Johna Steinbecka (v originále The Grapes of Wrath, vydán 1939), za nějž jeho autor v roce 1940 získal Pulitzerovu cenu.


Publikum tak divadelníci přenášejí do prostředí vyschlé americké Oklahomy v období hospodářské krize. Frustrovaní obyvatelé opouštějí své farmy a odcházejí za snem o alespoň trochu důstojném živobytí. 


Odcházejí s nadějí, která má být posléze zcela pošlapána tvrdou realitou. Vydávají se na dva tisíce mil dlouhou pouť do Kalifornie, aby se tady v očích místních proměnili v obtížné špinavé „Okláče“, škodnou, která naletěla na sladké sliby o dobře placené práci při sklizni hroznů. Ve finále pak uváznou v ještě bezvýchodnější situaci, než v jaké se nacházeli ve své domovině.  


Autor dramatizace a režisér kusu Ondřej Štefaňák, osobnost pražského divadla X10, ovšem uchopil téma jako příležitost nahlédnout na frustraci běžného člověka a jeho touhu po naději mnohem obecněji a nadčasověji. A tenhle záměr se mu daří. 


Není ostatně vůbec obtížné najít v historii desítky příkladů takové „cesty za štěstím“.  A není ani potřeba hned chodit na daleký Clondike za zlatou horečkou. Stačí si vzpomenout třeba na naše krajany, kteří zase ne tak dávno brali své jediné boty přes rameno a odcházeli za prací do Vídně, anebo vyměnili všechen svůj majetek za lístek na loď za oceán, když doma už neviděli cestu, jak vydělat na chleba.  


„Země hezká, ale už rozkradená,“ zjišťují často i v naší současnosti ti, kteří s nadějí v očích zvolí nějakou novou nabízenou cestu. A nemusí to vůbec být cesta ve svém prvotním významu. V tom přeneseném to může být třeba jen vyslyšení lákání našich současných vyvolavačů. 


Příklad? Někdo třeba naslouchal půlku života naléhavým a přesvědčivým pokynům politiků a šetřil ve všelijakých pilířích na důchod. Anebo na sobě léta škudlil, aby podle další jejich výzvy mohl zakoupit nemovitost coby investici na stáří.  


Pokud mu posléze peníze spolykala inflace a nemovitost třeba pohltí daně, může vyslyšet aktuální výzvu politika k nové zaručené cestě za štěstím: Vezmi, co ti zbylo, a pusť se do investování. Sám, nebo i se státem. Že je to pro tebe nebezpečná cesta do neznáma? Smůla. Ale neboj se, jdi do toho, čeká tě slunná „Kalifornie“!  

 

Téma ryze aktuální
Inscenace Hrozny hněvu je tedy mimořádně silná a aktuální ve svém základním tématu. Ale stejně tak i v připomínce genocidy a krve indiánů nebo černých otroků, na které stojí současná západní demokracie. 


Touha po naději, bezpečí a obyčejném štěstí, o které se tu hraje, není žádnou archaickou vzpomínkou na těžké časy. Je zcela současná. A jihlavské divadlo se navíc už poněkolikáté trefuje silným tématem přesně do doby, kdy reálné události okolo jako by chtěly doložit, že historie se opakuje a silné letité texty zůstávají aktuální. 


Při záběrech ohromných povodňových vod ženoucích se v polovině září zbořeništi tam, kde ještě den před tím stály kvetoucí vesnice a části měst, se otevírá obraz zcela současné apokalypsy. Mnozí z ní možná budou muset hledat cestu právě odchodem z míst v záplavových oblastech, jež byly jejich domovem.  


A při pohledu na měnící se svět by také bylo naivní se domnívat, že téma nomádů hledajících nový prostor k žití nebude do budoucna stále aktuálnější. 
Stejně naivní by bylo věřit, že se nebudou objevovat stále nové predátorské „company“, podobné té ze Steinbecka, pro které jsou jedinec či rodina jen nicotnými jednotkami pod hranicí rozlišitelnosti. 

 

Trochu mimo terč
O dramaturgické aktuálnosti prvního titulu nové sezóny HDJ tedy není pochyb. Pohled na celkové vyznění inscenace je ale ambivalentnější. 
Pokud bylo cílem vykreslit postupný nárůst frustrace člověka vystaveného obrovskému tlaku společnosti, pak je nutno říci, že se na jevišti v až takové míře nekoná.  


Zcela zřejmé je vykreslení ústřední rodiny Joadových jako lidí nesložitých, ale zastávajících rovné postoje, až naivně věřících ve spravedlnost světa a paradoxně právě proto silně zranitelných. 


„Vesanské“ chování a oblečení, slangová mluva, nahrbené rozšafné postoje. To vše je sdělná a pochopitelná divadelní řeč. Jenže tím to tak trochu končí. Ne vždy prosakuje zpod vnější slupky skutečně uvěřitelná, nikoli jen povrchními znaky vykreslená postava. 


Tu a tam se dokonce sklouzne do lehkého přehrávání – zbytečně moc gest a grimas, aby divák pochopil: tohle je frustrace, teď naštvání, bezradnost… Jako by se s postupnou obměnou souboru z jeviště HDJ maličko vykrádala schopnost vtělit se hlouběji do typu, která tu bývala dobrým zvykem. 
Bohužel k tomu paradoxně v některých jednotlivých momentech přispívá i nápad, který je jinak na celém jevištním uchopení tím nejzajímavějším. Živé přenosy a velkoplošné projekce detailních hereckých akcí, které se přímo v daném momentu odehrávají za scénou, anebo i přímo na ní, jsou originálním zapojením moderní techniky.


Přiznejme si, že tu nejmladší diváckou generaci už asi ani tyhle technologie neoslní, ale jde o zajímavé hledání, jak atraktivně a současně uchopit divadlo.  Někdy ale právě detail odhalí i „tlačení na pilu“. 


Divák pak může nabýt dojmu, že je lehce podceněn. K tomu pocitu přispívá i snaha o jeho vtažení do děje občasnými „interaktivními“ vstupy a výzvami. Tu aby zpíval s sebou, tu aby se jednotlivě či hromadně a nahlas vyjádřil k tomu, či onomu. Jenže pokud není plně vtažen do hry už samotným děním na scéně, pak tyhle momenty působí trochu nuceně, jak se alespoň dělo při premiéře kusu. 


Podobně tím pádem bohužel vyznívá i přestávkový program, kdy se na jevišti odehrává svého druhu klauniáda, kulinářský workshop „Vaříme s vandrákem“. Divák chápe i oceňuje tu snahu, ale co do přirozenosti šla i tahle střela tak trochu mimo terč. 


Celkový dojem z inscenace tak zachraňuje zejména její finále. Tady se odehrává sice očekávaná, ale strhujícím a v jevištní i herecké akci originálně pojatá fatální tragédie. 
Nakonec tak přece jen dochází k naplnění silné látky, v níž se hraje o naší stále aktuálnější potřebě lidskosti a obyčejné spravedlnosti.
 

Diskuze k článku

Nový komentář

ReklamaReklamaReklama
Reklama
01.12.2024 KulturaVítězkou soutěže G. Beňačkové je letos sopranistka z Japonska

V konkurenci pěvců z více než 60 zemí světa zvítězila letos v Mezinárodní pěvecké soutěži Gabriely Beňačkové v Jihlavě pěvkyně z Japonska, sopranistka Inoue Shiki. Na koncertu ...

Komentáře (0)
30.11.2024 KulturaSbory v adventní náladě 

Jihlavský smíšený pěvecký sbor Melodie pořádá 30. listopadu od 18 hodin v kostele sv. Ignáce z Loyoly setkání sborů Zpěvy adventní. V předvečer první adventní neděle se sbory s publikem ...

Komentáře (0)
29.11.2024 KulturaVýzva pro čtenáře JL: Jaká jsou vaše výletní místa?

Rádi cestujete? Kde všude jste byli, co jste všechno viděli? Stálo to za to? Máte své oblíbené výletní místo? Cíl, který vás vždy stoprocentně nabije? Vzpomínáte na nějaké ...

Komentáře (0)
29.11.2024 KulturaLiškovci odehrají pohádku čtrnáctkrát během osmi dnů

Divadelní soubor Jana Lišky při TJ Sokol Třešť zahájí své tradiční předvánoční turné v sobotu 30. listopadu premiérou své nové inscenace, pohádky Jak přečarovat čaroděje. Premiéra ...

Komentáře (0)
28.11.2024 KulturaKoplovu divadelnímu Sherlockovi se daří držet rovinu dobrodružství bez parodie

Už od doby, kdy před nějakými deseti lety spojil do komiksové knihy příběhy Skandál v Čechách a Strakatý pás z klasiky sira Arthura Conana Doylea (1859-1930), nosil všestranný jihlavský ...

Komentáře (0)
27.11.2024 KulturaV kostelíku zazpívá benefičně s Campanulou Dagmar Pecková

Na 10. ročníku adventního koncertu v kostele ve Vysokých Studnicích zazpívá 15. prosince přední operní pěvkyně Dagmar Pecková společně s Pěveckým sdružením Campanula Jihlava. Informoval ...

Komentáře (0)
26.11.2024 KulturaFanoušci P. Štěpána sbírají peníze na distribuci „Světce“

Fanoušci jihlavského hudebníka Petra Štěpána, kapel H.N.F. a XIII. století, punku a gotického rocku mohou od minulého týdne na internetové platformě Hithit podpořit uvedení dokumentárního ...

Komentáře (0)
23.11.2024 KulturaKouzlo dřeva a drátu bude končit

V jihlavském Muzeu Vysočiny je do neděle instalována výstava spojující řemeslný um drátování a řezbářství. S ohledem na zahájenou rekonstrukci objektů ve dvoře muzejních expozičních ...

Komentáře (0)
22.11.2024 KulturaNa staré šachtě se pracuje

Na úpatí vrchu Šacberk v Jihlavě obnovují archeologové a další odborníci šachtu sv. Jiří, pozůstatek středověkého dolování stříbra. Práce na sanaci odhalily výjimečně zachované ...

Komentáře (0)
21.11.2024 KulturaCampanula a sbor Differo

Pěvecké sdružení Campanula Jihlava pořádá ve čtvrtek 21. 11. od 18 hodin na jihlavské radnici koncert s hostem k roku české hudby. Hostem bude sbor Differo. Zazní díla Antonína Dvořáka, ...

Komentáře (0)
20.11.2024 KulturaJaromír Hanzlík beseduje, poté přijede i Jiřina Bohdalová

O více než 50 letech působení v českém filmu, televizi a divadle bude 23. listopadu vyprávět v Brtnici herec Jaromír Hanzlík. Beseda se koná od 17 hodin v kině. Herec má na kontě filmy jako ...

Komentáře (0)
16.11.2024 KulturaCimbál dodal festivalu exotično

Rodačka ze Staré Břeclavi Eva Hrnčířová je hrdá, že pochází ze stejné ulice jako „král“ lidových písní Jožka Černý. Evin tatínek Karel Rebenda byl primáš Starobřeclavské cimbálové ...

Komentáře (1)

Reklama
© 2007 Parola s.r.o. - užití obsahu včetně převzetí článku bez písemného souhlasu Paroly spol s r. o. je zakázáno. Výroba www stránek a eshopů
S-Rank (www.seznam.cz) www.i-asap.net