David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

Stojí za spanilou jízdou traktorů v Kamenicí u Jihlavy. O posledním červencovém víkendu se jich na parkoviště v centru městyse sjelo nakonec víc než devět desítek. 
Místní rodák Jan Man věří, že příští rok o pouti, a to v rámci už osmého ročníku čím dál víc populárnější akce, se počet zemědělských strojů přehoupne přes magickou hranici stovky přihlášených. 

Jan Man je ale muž činu. Kromě pořádání už zmíněné spanilé jízdy je také vášnivým sběratelem. Jeho koníček přitom začal úplně nenápadně, když začal shánět před přibližně 18 lety truhlářské nářadí. 
„To se psal rok 2000. Strašně mě to začalo zajímat. Vlastně ne jen truhlářské nářadí, ale i řezbářská dláta, tesařské sekery a k tomu veškerou literaturu a dnes už historické katalogy, podle kterého si truhláři nářadí objednávali,“ vysvětluje při vzpomínce na koníček, který začal utlumovat kolem roku 2018.

V současnosti je zaměstnaný jako údržbář, ale v minulosti pracoval právě jako truhlář. „Potřeboval jsem řezbářská dláta. To jsem ale ještě vůbec nevěděl, že je začnu sbírat. Tehdy jsem je ale na něco potřeboval, protože jsem si chtěl něco vyřezat z lipového dřeva,“ vzpomíná. 

Začal proto o dlátech sbírat informace. „Dočetl jsem se, že nejkvalitnější jsou ta, která jsou staršího data. Každé dláto má svůj cejch a podle toho už poznáte. Já už to samozřejmě za ty roky poznám pohledem. Prostě kouknu a vidím,“ říká.
Z jeho zkušeností vyplývá, že na jeho top žebříčku jsou dláta vyrobená za první republiky ještě před vypuknutím druhé světové války. „Dláta se mi začala líbit. Čas od času jsem nějaké sehnal, takže sbírka mi začala postupně růst a s tím i literatura o nich, z které jsem čerpal. Když jsem chtěl něco dělat, tak abych měl podle čeho. Chtěl jsem původní postupy, takže jsem čerpal ze staré truhlářské literatury,“ přibližuje.

Doma proto má už úctyhodnou sbírku. Přesně na kus to ale Man spočítané nemá. „Mám třeba tisícovku hoblíků, tři stovky řezbářských dlát a ještě také přibližně o stovku více obyčejných dlát,“ popisuje.
Zhruba právě kolem roku 2018 svůj koníček ve sbírání přesměroval z dlát a řezbářského náčiní úplně jiným směrem. „Koupil jsem si svůj první traktor a od té doby jsem se začal zajímat a ubírat se tímto směrem,“ hlásí. 
Do současné doby má ve vlastnictví, jak sám pro zjednodušení říká, čtyři pojízdné. Tedy přesněji řečeno stroje, které mají všechny náležitosti pro to, aby se s nimi mohl vydat na silnice. 
Ve své pomyslné stáji jich má ještě dalších šest. Půlka z tohoto počtu ale podle Mana není pojízdná. Celkem jich má ve vlastnictví jubilejních deset. Traktor ale rozměrově dalece přesahuje velikosti řezbářského náčiní, takže uskladnění takového stroje si vyžádá také násobně více místa.

„Kam traktory dávám? Mám jich plnou zahradu a stodolu. Manželka má ze mě radost. Když jsem třeba s jedním přijel domů, tak jsem jí to dopředu raději ani neříkal, ale všimla si ho. Přece jen traktor není dláto a nejde ho úplně moc přehlídnout,“ směje se sběratel z městyse u Jihlavy. Sám si před přibližně třemi lety uvědomil, že pozemek není nafukovací, a tak se od traktorů vrhnul k dalšímu, a opět novému sběratelskému koníčku. 

Tentokrát v sobě probudil sběratelskou vášeň pro motorové pily. Za tři roky jich do současnosti už má ve sbírce více než čtyři desítky, přesněji 45 kusů. „Hledám zajímavé kousky po internetu, ale i po známých,“ zmiňuje.
„Sbírám zkrátka pily, co se mi líbí. Jsou to technicky velmi zajímavé stroje,“ říká s nadšením v hlase. „Až mě pily přestanou bavit, tak budu sbírat zase něco jiného, rozhodně nekončím. Zatím mě to baví,“ glosuje. 
O následovníky v jeho koníčku je evidentně postaráno. Jan Man má totiž dva syny, o kterých už teď jejich otec ví, že o sbírání jeví také zájem. „Jeden ze synů sbírá Lego. Když vidím třeba na burzách nějaké zajímavé, tak mu ho pořídím do sbírky. Nedávno jsem koupil puk k mistrovství nebo lampičku z lega“ přiznává otec rodiny na závěr povídání. 
 

Diskuze k článku